Jak se do lesa (ne)volá

5. 4. 2013 / Marek Řezanka

Vždy mě rozčílí, když se sociální otázka smrskne na blahosklonné dobrodiní ušlechtilých bohatých, kteří občas utrousí nějaký ten drobet pro nuzáka. Ten ho má přijmout s povděkem, a dojatý se má poníženě a uctivě poklonit až k zemi.

Takto si řešení sociálních problémů skutečně nepředstavuji. Za nepřijatelné potom považuji stav, kdy se k podobným scénářům uchyluje čelný představitel sociálně demokratického proudu. Michal Hašek přišel s nápadem, jak uklízet v Lesích České republiky. Nejde ovšem o reakci na loňské zprávy BIS o propojení státní správy s organizovaným zločinem, ale má se jednat o vytvoření desítek tisíc pracovních míst pro nezaměstnané. Že by se české bory hemžily lidmi i mimo houbařskou sezónu a šuměly úlevou těch, kteří by jinak přešlapovali na úřadech práce? Toto má být "zemský ráj na pohled" z dílny někoho, kdo před časem prohlásil, že sociální stát je dávno překonaný model?

Jako stínový ministr zemědělství dobře vím, že tento strategický státní podnik (Lesy ČR) má naspořeny finanční prostředky ve výši, řekněme, deseti miliard korun, a pokud nenastane krize v obchodu se dřevem, je schopen vydělat ještě další miliardy. Část těchto peněz by mohla být použita na aktivní politiku zaměstnanosti v této oblasti."

Haškův nápad není nový ani originální. Zatímco Hašek by rád uklidil lesy, jinde zase potřebují co nejlevněji vyčistit ulice. A tak se objeví nápad, že by se tohoto úkolu mohli zhostit buď nezaměstnaní, či třeba mentálně handicapovaní lidé. Budou pracovat a budou se prý moci rozvíjet.

Osobně nevím, jak někoho rozvine, když s ním bude podobně zameteno. Na jednu stranu zaniká řada potřebných chráněných dílen, dochází k propouštění, absolventi vysokých škol obtížně shánějí práci a řada lidí nevidí včas svou výplatu, na straně druhé zní heslo: "Pořádek musí bejt".

Je duben a pomalu se blíží roční výročí protivládní demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Bude to rok, kdy se v přímém přenosu nechal zatknout řidič Roman Smetana, zároveň to bude pomalu rok, kdy byl zatčen poslanec David Rath, který od té doby nevyšel z vazby. Soudu s ním jsme se dosud nedočkali.

Co se od dubnové demonstrace událo s různými hnutími a iniciativami? Podařilo se vytvořit nějaký jednotnější programový proud, který by se zabýval hlubšími systémovými změnami, jež by vedly k posílení práv občanů a řešily by sociální problémy?

Odpověď je bohužel záporná. Spíše se s blížícími parlamentními volbami vynořují ti, kteří již před minulými volbami hezky zpívali, aby potom přesedlali na písničku úplně jinou. Díky Věcem veřejným byla idea přímé demokracie u veřejnosti značně zdiskreditována -- a vůči "novým" subjektům na politické scéně u ní panuje značná nedůvěra.

Zdiskreditovala se také Holešovská výzva -- a výraznou ránu v trupu utržily díky Zavadilově pivu s Kalouskem také odbory.

Lidé nechtějí někde skandovat a jít domů. Na podobnou zábavu nemají. Prostředky, sílu, ani chuť. Chtějí vidět, že někoho jejich problémy zajímají -- a že existuje nějaký koncept jejich řešení. Zahulákat si mohou na stadionu (pokud mají na vstupenku) či u obrazovek (pokud jim televizi nezabavil exekutor).

Tragédií české levice by bylo, kdyby s vážnou tváří prohlašovala, že lékem na stav společnosti je úklid lesa a vybudování eurovalu. Stačí se podívat do Řecka, z valu jsou spíše rozvaliny. Klystýr jako univerzální lék na všechny neduhy fungoval toliko v Haškově (nikoli Michalově) Osudech dobrého vojáka Švejka, a to ještě jako tvrdý sarkasmus.

Proč u nás občané více nedemonstrují za svá práva, má více příčin. Kromě mrazivého počasí zde roli hraje především nedůvěra v subjekty, které nedokážou vystupovat jednotně a které lidé podezírají, že pouze oslabí nejsilnější levicovou stranu, a jejich zájmy tak opět skončí v černé díře. Kdo se jednou spálil, většinou si podruhé dává pozor, aby se spálil zase jinak.

Systematicky se za větší pravomoci občanů bere Hnutí za Přímou Demokracii, které má již za sebou řadu demonstrací, ale i seminářů a konferencí. Hnutí se významně angažuje jak proti stávající podobě tzv. církevních restitucí, kdy navázalo spolupráci s Lenkou Procházkovou, tak v otázce protestů proti asociální politice vlády. Požaduje zavedení referend jako obecného nástroje k posílení práv občanů a v ekonomické sféře usiluje o rozvoj průmyslových družstev. Uvědomuje si potřebnost jednotné Unie, důraz ovšem klade na povahu základů, na nichž má tento projekt stát. Odsuzuje fiskální pakt jako cestu k prohloubení sociálních rozporů a k tříštění Unie, jež bude doprovázeno sociálními nepokoji. Hnutí za Přímou Demokracii dochází, že mají-li lidé hájit svá práva, nesmějí být zlomení, ponížení, deprivovaní, bez vědomí své identity. Hnutí chce připomínat důležitá historická data našich dějin a okamžiky, na něž můžeme být hrdí. Na květen připravuje Demonstraci k výročí protifašistického povstání českého lidu.

Aby mělo šanci své cíle prosazovat, potřebuje velkou debatu na levici. Debatu, která vytyčí dlouhodobé cíle pro dostupné kvalitní vzdělání, dostupnou kvalitní lékařskou péči a dostupné kvalitní sociální zabezpečení. Debatu, jež stanoví priority na poli mezinárodní spolupráce, zejména v dalším směřování EU.

K podobným debatám je zapotřebí živná půda. Ta ovšem nějak schází. Hašek ani Sobotka s vizí nových základů pro Unii nepřicházejí, Hašek navíc ani nepostrádá sociální stát. KSČM se nedokáže oprostit od své předchůdkyně, KSČ. Jak houby po dešti se houfují různí Bártové, Babišové, Okamurové či Janečkové. Budou se u voleb tříštit hlasy voličů mezi ně? A kdo potom shrábne bank? A co hlavně, dojde potom vůbec na debaty, které jsem zmínil výše?

Temný a hustý je hvozd naší ideové scény. Nebo by se spíše mělo mluvit o mýtině, kde už ani není, čím přitopit, natož, aby na ní něco rostlo? Jedno z přísloví praví něco o způsobu ozývání se z lesa v závislosti na tom, jak se do něho volá. O volání již víme mnohé. Na ozvěnu se nyní čeká. Obávám se, že uši nás ještě pořádně zabolí.

0
Vytisknout
7678

Diskuse

Obsah vydání | 8. 4. 2013