Demokracie na rozcestí

29. 11. 2012 / Luděk Prokop

Vláda vládne v koalici s nevolenou stranou. Vládne vzdor vůli markantní většiny občanů, přejících si aby její existence skončila co možná nejdříve. Nestabilita vlády provázená korupčními skandály a výměnami ministrů, (ze čtrnácti členů původní vlády zbývají již jen čtyři), tato nestabilita je eliminována korýtkovou stabilitou koaličních i nezařazených poslankyň a poslanců. Doplněných přeběhlicemi a přeběhlíky z VV k všehoschopné sektě nazvané "LIDEM".

Vyvrbí-li se pro existenci vlády zdánlivě neudržitelná situace, přichází na řadu neotřelá řešení flexibilně překračující rámec únosnosti systému zvaného demokratický.

Potřebný počet poslanců přijme nabídku, kterou nelze odmítnout, vzdá se mandátu výměnou za solidně honorované posty a nejspíš i utajené jiné prebendy. Jejich poslanecká korýtka obsadí náhradníci, bez ohledu na jejich oficiální, (neřku-li neoficiální), právní bezúhonnost. Morální bezúhonnost neberme v potaz. Její absence je zcela zřejmá a permanentně prokazovaná.

Morální bezúhonnost je pojem, který konáním poslankyň a poslanců vládní koalice, byl a je vykazován do prostoru směšných hlupáků zasluhujících pouze opovržení.

(Při sledování přenosů z poslanecké sněmovny, kdy jeden dříme, jiná píše esemesky, jiní mezi sebou žertují nebo si čtou a další popíjejí mimo jednací místnost, je to naprosto evidentní. Cokoli a jakkoli závažného, co říkají jejich opoziční kolegové ohledně tristních dopadů na nízkopříjmové skupiny občanů, je absolutně nedojímá a nezajímá).

Trapně opakovaná hesla z počáteční doby původní vlády, hesla o důvěře občanů vyjádřené ve volbách, kdy z podtextu poměrně jasně vyplývalo ono "dostali jsme mandát k tomu, abychom si dělali, co chceme", nejsou již tolik slyšet. O to víc můžeme vnímat, jak si dělají, co chtějí bez ohledu na jakékoli city, na jakékoli zábrany.

A protože demokratické principy dostávají těžce na zadek nejen od vlády a koaličních zákonodárců, ale i od toho naprosto "nezávislého" třetího pilíře demokratického zřízení, nebude asi ani žádoucí, aby byly respektovány i kdekoli jinde. Samozřejmě, pouhopouze tehdy, kdy to je přímo v zájmu současné pravicové koalice. Koalice s plnou hubou demokracie, těžící z její momentální totalitní moci a prahnoucí po jejím zabetonování na stálo. Toho bychom se měli bát, ne KSČM.

V souvislosti s počínáním studentů Jihočeského kraje se raději nebudu zamýšlet nad časy minulými a nad tím, zda a jak kdy byli studenti zneužiti, ve jménu různých idejí, nejen minulém století v letech padesátých. Přestože jako dítě jsem sotva mohl vnímat tehdejší dění, víme dnes o něm poměrně dost.

Nám, dříve narozeným, v literatuře, ve filmech a v neposlední řadě ve škole, byl předkládán černobílý obraz obrovského nadšení budovatelského, práce pro každého více než dost, na jedné straně.

Na druhé straně obraz kazisvětů a třídních nepřátel. S dospíváním a následně v dospělosti, zásluhou mnohých zklamání a odhalených lží, černobílé vidění mizelo. Až zmizelo docela. Komunisti ve většině nás dokázali vypěstovat alergii na černobílé vidění, na lži, na jednostrannou propagandu.

Chytráci, kteří se chtěli vyšvihnout výš a přitom neměli talent a moc toho neuměli, ti se dokázali vyšvihnout zásluhou papouškování žádoucích hesel, bonzováním a potíráním nehodících se názorů. A protože netrpěli morálními předsudky ani morálkou jako takovou a nebylo jich zase až tolik, měli cestu nahoru otevřenou. Po hříchu nejvíc takových dnes vidím na pravém břehu. Ať se na mne ty řídké výjimky mezi nimi nezlobí.

Pro pořádek dlužno dodat, že zdaleka ne každý kdo byl úspěšný, patřil mezi výše zmíněné chytráky. Mnohým k úspěchu stačilo nadání, talent, pracovitost, šikovnost, aniž by museli postrádat charakter a morálku.

Nemohu si pomoci ale po tom všem, co předvedli a předvádí ti naši pravicoví koaličníci, charakter a morálku mezi nimi spatřit nelze.

V Jihočeském kraji zvítězila ČSSD s téměř 28 procenty, na druhém místě měla KSČM 19,37 %, třetí JIHOČEŠI 2012 14,57 %, čtvrtá ODS 12,56 % atd... Koaliční smlouvu uzavřely strany umístěné na prvním a druhém místě ve volbách.

Demokracie nedemokracie, výsledky nevýsledky, učitel Martin Rosocha, sepsal petici a byla rozjeta rozsáhlá kampaň proti obsazení resortu školství komunistkou Baborovou. Následují protesty a stávky studentů nabyly nevídaných rozměrů. Jednoduše řečeno úvodními slovy článku Parlamentních listů: Veřejný mediální "lynč" krajské radní pro školství a kulturu Vítězslavy Baborové nebere konce. Studenti, (chci věřit, že snad ne pan učitel), dokonce zahýřili i nápadem bivakovat před domem rudé učitelky.

Učitel Rosocha asi demokratické principy moc neuznává a nerespektuje. Není se čemu divit při počínání vládní koalice a za současného stavu věcí. Může být, že má správný odhad a jeho aktivita může být oprávněně považována, za krok kupředu pravá směrem k lepšímu zítřku.

Tedy alespoň pro něho osobně, o to nic. Nevím, jakou představu má učitel Rosocha o řádném distancování se od režimu, který zde panoval v letech 1948 -- 1989, a který je spojován s nesvobodou, politickými procesy a perzekucemi. Kdo chce slyšet, slyší, kdo nechce, nevnímá žádné omluvy ani tisíckrát opakované. Nehledě ke skutečnosti, že zdaleka ne úplně celé to období bylo jednolitě stejně zoufalé.

Dnes na rozdíl od tehdejší doby dějí se jiné lumpárny a jiné zločiny. Bezdomovci, žebráci, nezaměstnaní, okradení zoufalci končící sebevraždou, důchodci co nemají na léky.

V souvislosti s počínáním studentů Jihočeského kraje se raději nechci zamýšlet nad časy minulými, nicméně jejich konání, ať již kýmkoli vedené a organizované, mě lecos z totalitní minulosti hodně připomíná. Jak jsem se již zmínil, komunisti v mnohých z nás dokázali vypěstovat alergii na černobílé vidění, na lži, na jednostrannou propagandu.

Za Jihočeskou kampaň studentů, vedených učitelským sborem, by se mnozí někdejší soudruzi možná i zastyděli. Nikoli ale ti snaživí bolševičtí sekerníci, co se stydět neumějí a co přestoupili v pravý čas na pravý břeh. A zajisté ani jejich následníci, co stejně zatvrzele a zarputile jako jejich předchůdci za totality, než vyměnili rudý dres za modrý, obhajují neobhajitelné. Tedy současnou koalici i její totalitní počínání.

0
Vytisknout
5239

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2012