17. listopad 2012,  Václavské náměstí

17. listopad: Opožděná zpráva o festivalu bezradnosti

1. 12. 2012 / Ivan David

To, co se dělo letos 17. listopadu, možná bylo demonstrací, ale demonstrací slabosti. Ústředním heslem bylo kategorické prohlášení, že: "Demokracie vypadá jinak!". Vztaženo na neoliberální režim vládnoucí v ČR je to banální pravda. Vztaženo k akci na "Václaváku" to platí rovněž. Lidovláda z definice nemůže být bezvládná, rozpačitá, beztvará a bezradná.

Nepočítám-li osoby řečnící na pódiích, pak se sešlost skládala ze dvou typů: z lidí čekajících na záchranu a z čumilů.

Patřil jsem k těm druhým - celkem zbytečně vybaven kamerou pro případ výskytu něčeho zajímavého. Fotografoval jsem shromážděné frustrované občany a bylo mi nás líto. Stáli smutně, rezignovaně a hleděli směrem, v němž by rádi očekávali dění. Tak rádi by tleskali, ale nebylo příliš komu a čemu. Média si všimla prakticky jen doc. Švihlíkové, ale nikoli proto, že její projev se opravdu hodil na velké náměstí (ovšem v situaci předznamenávající velké změny), ale pro další bohatě medializovanou ujetou hlášku senátora Kubery. Její projev v podmínkách monotónního úpadku jen na chvíli vybočil z nudy mlácení prázdné slámy. To vše v kulise hrubozrnných křiklounů s megafonem u vchodu do Národního muzea.

O průčelí domů se tříštily věty oznamovací a zvolací. Ale lidé chtěli slyšet odpovědi na otázku: "Co dál?" Co dál po svržení neoliberální kleptokratické vlády? Nové volby! Ale jakou mohou přinést změnu? Snad se bude méně krást. Ale budou potrestáni zločinci s bílými límečky, když dosud skoro žádní nebyli? Sotva. Bude práce? Těžko, po dalších "tržně konformních reformách", kdy se hýbe procenty úrokových sazeb a daní, zatímco stamiliardy plynou do daňových rájů a na idiotské projekty zřejmě nepotrestatelných zlodějů. Přestane se rozkládat sociální soudržnost, zdravotnictví, školství, kultura...? Ne, protože ti, kteří by měli přicházet se zásadními projekty celospolečenských změn jen hledí na rozklad veřejné správy a mumlají mantru o štíhlém státu, jako by neviděli jeho agónii. Slabá opozice nedokáže vyprovodit slabou vládu ze scény, zatímco škody narůstají. Stát, silný schopnostmi a nikoli pendreky, je dosud tabu. Interpelace, pozměňovací návrhy a žaloby k Ústavnímu soudu zjevně nestačí. Česká loutková vláda není hlavní překážkou na cestě z prohlubující se globalizované celospolečenské krize. Hlavní překážkou je neoliberální režim stojící na víře importované falešnými proroky - na slaboduchých tezích o deregulacích všeho druhu. Ale výskyt zhoubných věrozvěstů se nedatuje od Velké listopadové, začal mnohem dříve, dokonce před Reaganem a Tchatcherovou. Jenže to, co by mělo být opozicí, se přizpůsobuje. Jakoby generaci politiků vyrostlých v "demokracii" chyběla obrazotvornost a odvaha. Jakoby jen čekali, až na ni zase dojde řada, aby mohla rozdělovat peníze v nezměněném prostředí a podle stejných pravidel, zatímco kapitál se deregulovaně přesunuje a zoufalci zůstávají na místě.

To, proti čemu je třeba bojovat, je neoliberální režim, ne kdykoli zaměnitelná vláda neumětelů. Je ovšem třeba lidí s novými myšlenkami. Je nutno odmítnout zhoubnou víru a zrušit pravidlo o rušení pravidel, připomenout si, že pospolitost je nutno udržovat a ne rozkládat. Je nutno umožnit lidem uplatnění a práceschopným výdělečné zaměstnání, vrátit lidem pocit smyslu namísto demoralizující prázdnoty a tupých zábav. Je nutno konečně jasně odmítnout hrát podle jejich neoliberálních pravidel na jimi nalajnovaném hřišti. Je to totiž jejich státní správa (i když se vláda vymění), jejich zákony, jejich soudy, jejich policie, jejich armáda a jejich mozky vymývající mediální mašinérie. Ohlásili konec dějin a necítí odpovědnost za budoucnost. Je potřeba je důsledně vyměnit i s armádou vykonavatelů jejich vůle. S nimi směřujeme ne do 19. století, ale do nové doby temna před osvícenstvím.

Jsou země, v nichž vyrůstá autentický a den za dnem účinnější odpor. Tam je třeba hledat inspiraci a nečekat zlepšení výměnou zadků v teplých křeslech. Není odpracováno. Pokud to současná opozice včas nepochopí, bude nutně nahrazena opozicí budoucí. Ale jak už víme, každá změna nemusí být k lepšímu... Potřebujeme nové osvícenství!

Autor je bývalý ministr zdravotnictví ve vládě ČSSD

0
Vytisknout
6906

Diskuse

Obsah vydání | 4. 12. 2012