Řecká Syriza -- radikální, inspirativní levice

3. 12. 2012 / Ilona Švihlíková

Radikální levicová strana Řecka - Syriza -- jen o fous nevyhrála v opakovaných volbách. Její program se stal nástrojem dezinterpretace, strašení (se kterým máme v ČR bohaté zkušenosti), jak v Řecku, tak v celé Evropě. "Veřejnoprávní" Česká televize se do honu na Syrizu a nebezpečí vyplývající z toho, "kdyby snad Řekové byli natolik hloupí a zvolili ji", aktivně zapojila. Koneckonců, se lžemi a manipulacemi má bohaté zkušenosti z voleb roku 2010.

Proto je velmi důležité podívat se na skutečný program Syrizy, který vykazuje několik zvláštních a inspirativních rysů:

  • reflektuje velice obtížnou situaci, ve které se Řecko nachází a nabízí zcela jiný přístup, než je akceptace škrtacích opatření nařízených tzv. Trojkou.
  • chápe krizi jako systémovou (a na rozdíl od jiných, třebas i českých politických stran, které si nechají slovo "systémová" napsat do programu, aby se pak agilně hlásili k rýnskému kapitalismu, to Syriza myslí vážně)
  • věnuje se komplexní přeměně společnosti (tj. i její programové body jsou inteligentně provázány)
  • nezanedbává mikrostrukturu ekonomiky

Základními principy, na kterých stojí program Syrizy, jsou solidarita, spravedlnost, svoboda a rovnost, citlivost k životnímu prostředí.

Bezprostřední úkolem nebylo odejít z eurozóny, jak prezentovala některá média. (Je ovšem pravda, že mezi ekonomy je řada stoupenců odchodu Řecka z eurozóny, analýzu najdeme např. ve výborných Research on Money and Finance, kde je preferován tzv. bankrot vedeným dlužníkem (debtor led default).) Syriza se pokoušela o manévr nového vyjednávání o tzv. Memorandu, tj. o postupu Řecka vzhledem k dluhové krizi. Není pravda, že by pozice Řecka byla tak slabá, jak se může na první pohled zdát.

Odchod Řecka z eurozóny, o kterém se tak často spekuluje, by možná silněji než Řecko postihl věřitele (německé a francouzské banky). A Syriza má jednoznačnou pravdu v tom, že "austerity" (tj. úsporné programy, což vzhledem k realitě zní jako nebezpečný eufemismus) jsou lékem na krizi pomocí zabití pacienta. Jak jsem již opakovaně uváděla, sama Trojka v "tajné" zprávě musela uznat, že Řecko se dostalo do smrtící spirály a jeho dluhové břemeno nebude klesat, ale růst -- opatření mají tedy jednoznačně kontraproduktivní charakter. K mému překvapení to otevřeně přiznal dokonce i sám MMF, když přehodnotil velikost škrtacích multiplikátorů. Nedoporučil ovšem zásadní odklon od politiky škrtů, ale spíše postupnější (gradualistické) provádění této politiky, jak kritizuje např. UNCTAD. I tak si ovšem pohněval Německo, jak bylo patrno z reakcí německého ministra financí Schäubleho.

ZDE

Syriza vychází z toho, že v současné době je kolektivně aplikována vina na všechny Řeky (ano, ty líné a rozežrané, co si žili nad poměry, jak čteme a slyšíme denně), ale málokdo si dal tu práci podívat se na skutečný kořen problémů. Vzhledem k vývoji ve Španělsku, ale i Portugalsku a Itálii tu máme další lenochy, kterým se nechce dělat -- tak by nám to bezesporu vysvětlila naše média. Jenže Syriza ví, že se nejedná o řeckou krizi, ale o krizi evropskou, kde společná měna euro, nastavení společné politiky měnové (politika ECB) hrají nezanedbatelnou roli.

Syriza se proto neomezuje jen na řešení pro Řecko -- nové vyjednávání ústící v novou smlouvu mezi EU a Řeckem , ale i na komplexní řešení evropské architektury (viz dále). Jako okamžitá stabilizační opatření pak navrhuje:

  • reformy (ve smyslu fiskální politiky) je možno uskutečňovat jen za ekonomického růstu
  • další odepsání dluhu, přerušení plateb úroků, dokud se ekonomika nevzpamatuje
  • stabilizovat veřejné výdaje na 44% HDP a zvýšit příjmy (které jsou pod průměrem EU -- viz dále konkrétní kroky).

Syriza chápe krizi jako systémovou a proto se v žádném případě neomezuje na nějaké kosmetické změny v ekonomické sféře, ale hovoří o hlubokých změnách státu i politiky. Jako zátěž minulosti (obzvláště poučné pro ČR) jsou pak jmenovány: daně, fungování veřejné správy a vztahy s církví. Bipartijní systém (dlouhá léta střídání sociální demokracie (PASOK) a konzervativní strany) zničil dle Syrizy důvěru v politický systém.

Jaké konkrétní kroky tedy Syriza navrhuje?

  • vytvoření registru bohatých Řeků, jak v Řecku, tak v zahraničí. To bude úhelný kámen hluboké daňové reformy. Řecko totiž nebylo nikdy charakterizováno nějak rozvinutým sociálním státem, zato ale "proslulo" rozsáhlou černou ekonomikou, odléváním peněz do zahraničí, i dárečky pro nejbohatší skupiny a firmy -- a to jak ze strany PASOK, tak i konzervativců.
  • Syriza má výbornou mikrofundaci, což vyznívá v její hluboké interpretaci rozsáhlé černé ekonomiky. Neplacení daní představuje speciální komparativní výhodu. Boj proti černé ekonomice tak nutně musí narazit na strukturu ekonomiky a její nutné změny.
  • Prozkoumání daňových výjimek
  • Reforma veřejné správy -- oddělit politickou a veřejnou správu (v ČR si připomeňme nekonečný příběh zákonu o státní službě).
  • Zrušit klientský, mafiánský systém -- kromě reformy veřejné správy tu Syriza jako podmínku úspěchu uvádí aktivního občana, který bude vyžadovat transparentní a veřejná projednávání, ukončení bipartismu (které se Syrize ve volbách povedlo), zavedení poměrného volebního systému.
  • Nové instituce sociální a zaměstnanecké kontroly -- zde je položen důraz na aplikaci přímé demokracie.
  • Demokratické rozhodování (demokratická příprava podkladů) a zavedení strategického plánování u otázek dlouhodobého významu (otázky životního prostředí, demografie, zdrojů, vody, energie) atd.
  • Rekonstrukce ekonomiky.je velmi obsáhlým bodem programu Syrizy. Zahrnuje mikroaspekty (podporu družstevnictví a sociálních podniků), veřejných organizací (jako jednu z pák změny struktury ekonomiky), banky pod společenskou kontrolou (zajištění vkladů a likvidity, rekapitalizaci (vydání akcií veřejnými fondy a tím získání veřejné kontroly), veřejný kontrolní systém, restrukturalizace dluhu domácností, upravit provoz bank tak, aby podporovaly reálnou ekonomiku a zajištovaly služby pro malé podniky, družstva... Regionální plánování se zabývá obnovitelnými zdroji, včetně nakládání s odpady (recyklace), podpora municipálního (komunitního) vlastnictví, dokončení pozemkového rejstříku. Z hlediska makroaspektů jde pak o zabránění útěku úspor do zahraničí, zajištění zdanění bankovních vkladů v zahraničí, urychlení čerpání z fondů EU, multidimenziální zahraniční politiku a na ní navazující ekonomickou diplomacii. Celkově je třeba zásadním způsobem transformovat stát a budovat kulturu aktivní občanské participace.

V přílohách jsou detailněji rozebrány politiky:

Okamžitá pomoc nejchudším (opět si všímejme zabudování již se rozvíjejících alternativních prvků a důrazu na mikro-řešení).

Zajistit pro všechny ohrožené chudobou ubytování a potraviny, dotace pro nezaměstnané domácnosti

Navýšení minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti

Daňové úlevy u nemovitostí chudých a nezaměstnaných

Zajištění přístupu k veřejným statkům

Opatření proti vysokým cenám -- např. podpora mladých farmářů

Celková podpora solidárních aktivit

Přebírání zkrachovalých firem zaměstnanci, podpora družstevnictví

Podpora přímého prodeje mezi producenty a spotřebiteli (alternativní odbytové sítě -- viz bramborová "kauza")

Fiskální stabilizace

Hlavní problém Řecka je prorůstání soukromých ekonomických zájmů do veřejné správy (pokud Vám to něco připomíná, nebude to náhoda).

Veřejné výdaje za těžké ekonomické a sociální situace nesmějí klesat, ale naopak se stabilizovat postupně na 43-46% HDP.

Na straně výdajů zastavit propad sociálních výdajů, platů a penzí, posílit redistribuci a zavést transparentní centrální kontrolu nákupů a cen zboží a služeb od soukromého sektoru.

U příjmů jde o zdanění bohatých a jejich majetku (což reaguje na velmi nízké příjmy z přímých daní -- zde je opět podobnost s ČR), obecně zjednodušit daňový systém (odstranit značné množství výjimek).

Zvýšit sazby u nejbohatších, včetně právnických osob, naopak snížit sazby pro nejchudší, snížit DPH (a zavést nulovou sazbu u potravin), modernizovat daňové úřady, zavést registr bohatství (včetně majetku Řeků v zahraničí).

Ve fiskálním cíli, dokud krize trvá, se zaměřovat na primární rozpočet (tj. nebrat v úvahu úroky z dluhu).

Kde vzít zdroje na financování

Důraz je kladen na obstarání si domácích zdrojů k financování

  • návrat vkladů do země
  • rekapitalizace bank a získání veřejné kontroly nad nimi
  • panevropský mechanismus ochrany bankovních vkladů
  • daňová reforma (viz výše)
  • boj proti černé ekonomice a zaměstnávání načerno
  • příjmy z těžby ropy a zemního plynu do speciálního veřejného fondu
  • smlouva se Švýcarskem a dalšími zeměmi -- zdanění řeckých občanů přesouvajících své bohatství do zahraničí
  • přerušení úrokových plateb (po dobu krize, nastavení vazby mezi vývojem řecké ekonomiky (tempa růstu) a úrokovými sazbami).

Externí zdroje zahrnují

  • změnu v NSRF (National Strategic Reference Framework) ke zvýšení absorpce řecké ekonomiky (tj. opět otázka struktury ekonomiky)
  • využití programu pro investice (Evropská investiční banka), příp. eurobondů
  • vztahy se třetími zeměmi (např. Rusko, Čína). (Pro případ, že by v průběhu obnoveného vyjednávání bylo bývalo Řecko "odříznuto" od finančních trhů, mělo, podobně jako Argentina, připraveno pomoc od jedné ze spřátelených zemí.)

Řecká Syriza přichází se zajímavou programovou výzvou pro etablované "levicové" strany. Její systémový pohled na krizi ji nutně vede k posílení veřejného sektoru, k rozvoji a podpoře družstevnictví, alternativních solidárních systémů, včetně přebírání podniků zaměstnanci (dobře známé především z Latinské Ameriky, která je pro Syrizu a pro celou radikální levici velkou inspirací). Důraz na transformaci státu a kulturu aktivní občanské participace ukazuje, že Syriza si je dobře vědoma, jak náročné úkoly před radikální levicí stojí. Mezi občanskými iniciativami už byl vyhlášen program Great Transition. Ve Spojených státech na podobných základech vzniklo Hnutí za novou ekonomiku (New Economy Movement).

Syriza by se mohla stát politickou silou, která začne tento program, byť v nesmírně obtížných podmínkách, naplňovat, a která oživí levici bez věčných ústupků neoliberalismu, reformismu a oportunismu.

0
Vytisknout
8600

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2012