Věci, které každý ví?

5. 12. 2012 / Barbora Hodková-Knobloch

Aurovi zde unikla právě ta nejpodstatnější věc. Fakt, že jsme lidé svobodní a nadaní svými lidskými právy a stát je útvar, který jsme si vytvořili aby nám sloužil a ne naopak.

Pisatel, který vystupuje z pozice zástupce moci soudní v článku "Na co se při kritice exekucí zapomíná" je sice pro zrušení exekutorských zákonů, ale stejným dechem je obhajuje a pečlivě vysvětluje. Sice vidí nepravost ve faktu, že třeba zdravotní pojišťovny začínají rozhodovat o tom, kolik bude v ČR lékařů a nemocnic, vadí mu i tzv. druhý pilíř zdravotní reformy, který správně nazývá loupeží století, ale nejpalčivější problém dopadu exekucí na české obyvatelstvo, které se momentálně v útržkovité debatě řeší na stránkách Britských listů zjednodušuje na procesní chyby a opomenutí dlužníků. Na neexistenci třeba doručovací adresy, nepřebírání pošty.

Aurovi zde unikla právě ta nejpodstatnější věc. Fakt, že jsme lidé svobodní a nadaní svými lidskými právy a stát je útvar, který jsme si vytvořili aby nám sloužil a ne naopak. Že my, lidé, občané, máme práva, a ne že stát má práva, která my jako občané musíme ctít. Že stát má poslouchat nás a ne že my budeme poslouchat stát, to jest systém námi vytvořený, který nás bude pronásledovat.

Takže logicky, že nikomu není nic do toho, kde bydlíme. Že nejsme jako občané povinni dávat komukoliv adresu. Že není naší povinností přebírat poštu. A víte proč? Narodili jsme se jako svobodní lidé a nikdo nemá právo nás sledovat a nikomu se nezodpovídáme, kromě Bohu, (pokud o tom tedy víme). Ano, platíme daně, dobrovolně, ale že bychom měli mít za povinnost dávat pozor, jestli si na nás nějaký zločinec nevymyslel, že jsme ho podvedli a něco mu dlužíme, to opravdu naše povinnost není.

Naopak je povinností státu starat se, aby podvodníci byli potrestáni a aby se nám žilo snesitelně, pokud ne dobře a příjemně. Abychom se u sebe doma, tedy ve své zemi cítili dobře. Abychom se cítili v bezpečí ve vlastním domě nebo bytě. Tuto funkci plní administrativa každé svobodné demokratické země, tedy pokud je rozumná. Tuto funkci neplní vůči obyvatelstvu vedení českého státu. Exekutoři dostali pravomoc vnikat do soukromí občanů a v jejich praxi není výjimkou zabavování majetku lidí, kteří žádné dluhy nemají, jen člověku s dluhy poskytli bydlení.

V zákonech bylo původní ustanovení, že vnikat do bydliště je přísně regulováno a dovoleno jenom se soudním povolením kvůli podezřením ze závažných zločinů.

Česko povolilo s obyčejnými lidmi jednat jako se zločinci kvůli často pouhým pár korunám dluhu. Tyto předpisy jdou přímo proti duchu Listiny práv a svobod, která označuje bydliště za nedotknutelné právo. Tento stav se sice dá vysvětlit faktem, že je Česko stát, který se sotva vymanil z jedné děsivé totality, ale už se nedá obhájit, neb přináší totalitní praktiky dosud neznámé.

Představte si, že existují země, demokratické země, kde neexistují občanské průkazy, kde není povinnost se hlásit k trvalému pobytu, pokud se tedy dobrovolně nechcete hlásit do seznamu voličů, kde se vše podobné odehrává na bázi dobrovolnosti, důvěry mezi lidmi. Takovou zemí je Velká Británie, například. A dokonce i USA. Tam se zase místo občanky používá řidičák, ale nikdo nemá povinnost ho vlastnit. Všechno je čistě dobrovolné. Máte možnost, ne povinnost volit a podle zákona máte platit daně, ačkoliv i toto je trochu sporné, spíš zvykové právo, než v zákonech zakotvené. Údajně neprošlo celým nezbytným procesem schvalování ve všech státech unie.

Abych anonymovi celou úvahu přiblížila, začnu tedy raději od konce autorovy polemiky. Cituji: "Jestliže paní Knobloch je pro faktickou soudcokracii (chce přeci respektovat "zdravý rozum, slušnost, přiměřenost, dobré mravy a spravedlnost" -- kdo jiný, než soudci, mají takové zoufale neurčité pojmy vykládat?), jsem já pro zvyšování vzdělanosti a kompetencí obyvatel. I těch nejzuboženějších..."

Proti zvyšování vzdělanosti a pojmu o vlastních kompetencích (ne tedy zvyšování kompetencí) nelze nic namítat, kromě toho, že i poté bude vysoké procento obyvatelstva stále neschopné složitá pravidla dodržovat a chytákům se vyhýbat. Za druhé paní Knobloch NENÍ pro zavedení soudcokracie, neb na zdravý rozum, slušnost, přiměřenost, dobré mravy a spravedlnost v žádném případě nemají patent soudci, ale je to věcí každého člověka. Tyto pojmy nejsou vůbec neurčité, jsou dokonce velice určité.

Zdravý rozum třeba říká, že nebudete vymáhat dluh na dítěti, které skončilo v dětském domově jako sirotek a neukradnete mu jeho úspory.

Slušností je nevymáhat třicetikorunový poplatek za návštěvu nemocnice od důchodce, který nemá na jídlo. Přiměřené je dluh navýšit o deset procent za vymožení, ne o procent 300, nebo 3000.

Dobré mravy vám určují, že nepovolíte v centru Prahy činnost bordelu, tedy veřejného domu, protože kuplířství je trestný čin a Smečky jsou ulice, která ústí do nejdůležitějšího bodu hlavního města státu, tedy k soše Svatého Václava, patrona země české.

Kromě toho v této ulici bývalo za socíku cizojazyčné nakladatelství, které exportovalo knihy do celého světa, teď, v demokracii, tam kurvy obsluhují deprivované chudáky?

Jaký výstižnější projev marasmu kapitalistického zřízení!

Spravedlnost vám napoví, že je třeba soudní proces ukončit v krátké době, aby obyvatelé netrpěli pocitem nespravedlnosti, když se stanou obětí trestného činu. Atd. atp. Je věcí každého občana podílet se na fungování státu, který slouží svým občanům a ctí jejich práva, je spravedlivý a slušný. Je věcí každého jednotlivého člověka jak se zachová v případě, že mu někdo něco dluží.

Pokud jde o exekuce, celá logika právního uspořádání vychází z chybného předpokladu, který staví právo státu nad práva lidská a občanská. Na začátku každé exekuce stála určitá nezaplacená povinnost... u které se kdosi rozhodl, že jí bude vymáhat přes exekutory.

(Pomíjím kriminální činnost, kdy se lidé, kteří se dostali k informacím o občanech snaží vymoci neexistující dluhy od lidí, častokráte i mnohonásobně a stát pomocí svého systému neusiluje o dopadení těchto pachatelů, ale jde jim na ruku a podporuje vymáhání vymyšlených dluhů. Ani moc soudní se nepokouší vůbec zjišťovat, jak autor potvrdil, jestli jsou nároky pohledávek vůbec legitimní. Dokonce obhajuje nezpochybnitelný fakt, že se občané nemohou u soudu proti pohledávkám bránit, protože o nějakém soudním řízení nejsou vůbec předem informováni. A to ne, že by nebyli informováni protože soud nezná jejich adresu pro doručování, ale protože se nikdo neobtěžuje údajného dlužníka jakkoliv informovat ani když se zdržuje v nahlášeném místě trvalého pobytu.)

Kdo se uchýlil k exekučnímu procesu k vymožení částky, měl jiné zkušenosti než já, tedy použil sílu a nátlak, místo dohody. U té to mělo začít a tou to mělo ještě velmi dlouhou dobu pokračovat. Soudní řízení je ten nejzazší instrument, se kterým by se mělo velice šetřit.

Už sám požadavek na množství vymáhaných případů by měl být vodítkem, že se jedná o podvodné jednání. Pokud si třeba dopravní podniky nejsou schopny zajistit, aby je nepoužívali lidé bez jízdenek, pokud nezajistí prodejní místa jízdenek a nezabrání lidem bez jízdenek se dostat do vozu, je nesmysl jim pomáhat ještě tím, že budu akceptovat vymáhání nedoplatku za jízdenku o třeba pět let později, ale místo pár stovek se z těch pár korun stane mnohatisícová částka.

Sám věřitel je spoluzodpovědný za to, že umožnil lidem chovat se nepoctivě.

Místo pomoci a osvěty trest neadekvátní k provinění, tak to dnes funguje.

Přitom třeba za ty nešťastné černé jízdy zaplatily tisíce lidí opakovaně. Kdyby si soud ověřil, jestli se vůbec dá prokázat, že nějaký dluh vznikl, ale to se naneštěstí neděje.

Tahle praxe je v rozporu s mými zkušenostmi, protože důvěra, kterou jsem kdykoliv vložila do zákazníka, se mi téměř nikdy nevrátila ve zlém. Lidé jsou obecně značně poctiví, bez ohledu na to, ve kterém státu žijí. Tedy pokud mají na život a pokud ty závazky nejsou uměle zvýšené o neobhajitelné a nestoudné příplatky příživníků.

Pokud stát dovolí a podporuje neadekvátní navýšení dlužné částky, podporuje příživnický systém, který drtí toho, kdo někde něco opomněl uhradit včas. Celý tento systém se tím stává zločinem. Nikomu nerostou peníze na stromech, není možné, slušné ani spravedlivé, aby se z pakatelního dluhu pár minutami práce nadlidí, tedy právníků, soudců a exekutorů stala částka, která připraví dlužníka o bydlení, možnost normálně žít a třeba podnikat.

Valná většina lidí postižených exekucemi dlužila původně zanedbatelné částky. Stát vytvořil systém, jak z těchto zanedbatelných částek udělat bič na plebs a důsledně tenhle zločinný systém uplatňuje.

Stát stanovil třeba povinnost nekomerční polostátní největší zdravotní pojišťovny v zemi, VZP, aby k dlužným částkám od pacientů vymáhala stoprocentní navýšení o pokutu.

Promiňte, ale kde to jsme? Chová se stát v opačném případě stejně, navyšuje a nahrazuje ztráty občanů, které jim špatným fungováním státu vznikly stoprocentním navýšením jejich finančních náhrad? Už třeba určil komisi pro náhrady a stará se o automatické odškodnění třeba sirotků a vdov, vdovců atd. lidí, kteří zemřeli na následky požití metylalkoholu ze státem okolkovaných lahví oficiálně distribuovaných v ČR? Neudělal nic a pokud něco udělá, bude to bezzubé. Stát totiž nefunguje. Nebo funguje, ale jako slouha zločinců, zlodějů a podvodníků. Občan v tomto systému ztratil zákonné právo na normální existenci.

Je jen příznakem dnešní České republiky, že se chová neférově k poctivým lidem, protože zákony jsou nastavené, jako kdyby všichni, tedy největší část obyvatelstva, byli zločinci. Ovšem opak je pravdou, zločinci jsou ti, kteří v systému práva dali větší důraz na práva strany silnější oproti slabší. Stát nečinně přihlíží zmatení veřejnosti, nereguluje právní prostředí ve kterém se lidé nacházejí, ale vyhoví každému nelegitimnímu požadavku a tlaku lobistů, dává přednost zájmům mezinárodních firem, před zájmy občanů. Stát svou špatnou činností, nebo naopak nečinností vytvořil prostředí, které poškozuje občany a neúměrně zvýhodňuje velké (mezinárodní) podniky, v čele s bankovním sektorem, který na náklady občanů a daňových poplatníků několikanásobně přeplatil a vytvořil jim ideální podnikatelské prostředí.

Nejmenovanému autorovi bych ráda ještě napsala, že ho nedržím v žádném drtivém sevření, snažím se jen poukázat na absenci koheze jeho myšlenek. Je dobrý rétor, ale horší logik a kromě svého oboru, tedy práva, má jen malý pojem o životě. Zkušenosti léty jistě získá, ale i tohle chce možná, pokud ne nějakou osobní tragédii, kterou mu samozřejmě nepřeji, odhadem aspoň pár desítek let sbírání zážitků a přemýšlení o nich a kromě otevřené hlavy také otevřené srdce. V tuhle chvíli, dle mého soudu, na to prostě nemá. Skotačí radostně v moři zákonů, aniž by si třeba jen všiml, jaké neproniknutelné houští balastu a nedomyšleností tyto obsahují a jak jejich dodržování brání průchodu a naplnění přirozeného práva. Pro stromy nevidí les, to se mladým lidem lehce stavá, proto by jejich místo nemělo být v exekutivních orgánech.

Škody, které systém zdomácnělý v České republice v tuto chvíli páchá se nikdo nesnaží ani mapovat, což je další selhání státu vůči jeho občanům. Množství lidí, které hledá východisko z bezvýchodné situace v sebevraždách je děsivé a padá na vrub lidí činných, nebo spíš škodících v české politice posledních 23 let. Vyzývám redakci Britských listů, aby iniciovala aktivitu čtenářů na zmapování ekonomických sebevražd v České republice. Pan Nečas a Kalousek by tato data měli mít k dispozici, přesto, že je to vůbec, ale vůbec nezajímá.

0
Vytisknout
6224

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2012