Jak zůstat provinční

6. 12. 2012 / Michal Rubáš

Zvolení komunistických zastupitelů do funkcí krajských radních pro školství vyvolalo v naší vzdělanostní společnosti pozoruhodné petiční pohyby.

Tato rozpustilá rebelie za posílení establišmentu není ovšem v dějinách našeho státu ničím bezprecedentním. Kdo jiný než Češi, kteří toho času dotáhli kapitalismus do nejodpudivějšího extrému, by se měl v dobře zatepleném kolektivu hlasitěji pohoršovat nad outsiderskými nositeli jediné systémové kritiky?

Někteří lidé se z historie asi nikdy nepoučí. Zatímco se učitelé dějepisu na základních školách mohou přetrhnout, aby v rámci výuky nejnovějších dějin děti dostatečně varovali před možností opakování totalitních praktik minulého režimu, chovají se akademičtí předáci dvou regionálních univerzit, jako by k žádnému Listopadu nikdy nedošlo.

Např. vedoucí historik a cestovatel Jaroslav Miller z Olomouce ještě nepochopil, že kádrovat se nemá. Je to totalitní a neslušné. Podobně se z minulosti ještě nepoučil rektor univerzity v Českých Budějovicích Libor Grubhoffer. Vyučující zeměpisu třeboňského gymnázia, který celou aktivitu vymyslel, má alespoň alibi: je mladý a minulý režim nezažil.

Všichni provládní rebelové, kteří považují přítomnost komunistů v radách krajů za nepřijatelně "symbolickou", by si měli uvědomit, že významy symbolů se historicky mění. Dnes například symbolizuje ODS korupci a rozkrádání. Je to důvod, aby mladý kantor z třeboňského gymnázia, kde symbolicky vládne korupce a rozkrádání, požadoval odvolání své paní ředitelky? Nebo zrovna ona nic nesymbolizuje?

Člověk by navíc čekal, že právě v oblasti vzdělávání bude minulý komunismus symbolizovat kvalitu, o které se dnešnímu školství, alespoň soudě podle výsledků testů mezinárodního srovnávání, ani nesní. Mnozí dnešní vysokoškoláci symbolizují spíše negramotnost. I v tomto ohledu by se pánové z univerzit možná měli nechat poučit z historie, třeba některým nově zvoleným radním.

Možná, že si všechny režimy nejsou rovny. Zatímco na minulém systému vadí i nedostatek banánů, současnému režimu odborníci skoro všechno odpustí, takže se může chovat jako zvíře a vůbec nic při tom nesymbolizuje. "Liberální demokracie" ve Spojených státech může kohokoli zavřít bez soudu a bez právníků a libovolně dlouho věznit (a mučit) pouze na základě rozhodnutí představitele vlády.

A vůbec to nesymbolizuje diktaturu ani to nevyvolává petiční aktivity našich konjunkturálních akademiků. "Liberální demokracie" v ČR zachází s ústavně chráněnými právy a svobodami, jako by vůbec neexistovaly. Kašle na spravedlivý proces, ochranu soukromí a domovní svobodu (zákon o exekucích), právo na mzdu za práci jí může být ukradené, bezplatný přístup k zdravotní péči se stal ústavně zaručenou iluzí. Ulice jsou prošpikované špehovací technikou a o štěnice člověk málem aby zakopával. Kde jsou petice zásadových vzdělanců?

Asi bychom se nositelů hlasitého souhlasu s dnešním režimem neměli ptát, co v protikladu k dnešní společenské realitě symbolizuje komunismus. Měli bychom sestoupit o patro níž a položit jim případnější otázku, co pro ně znamená antikomunismus.

Snad se ještě nevyrovnali s akademickým syndromem 90.let, kdy deklarovaný antikomunismus působil jako urychlovač profesního postupu. Možná pánové cítí, že se tento akcelerátor demokratizace tak trochu komplikuje pozvolným nástupem zastupitelů KSČM do pozic v samosprávě. Myslím ale, že zatím mohou být v klidu. Ve funkcích ozvěny velkého Ústavu pro studium režimů dobře pochopili, co se od nich jako vedoucích pracovníků střediskových univerzit žádá.

Na závěr si dovolím našim školákům a studentům popřát méně kádrovácké horlivosti a nepoučitelnosti pánů Millera a Grubhoffera, a více kvalitních a nezávislých kantorů typu Vítězslavy Baborové, současné komunistické radní.

0
Vytisknout
6366

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2012