Dienstbierova volba

8. 12. 2012 / Karel Dolejší

Mnozí členové ČSSD - velmi často ti, kdo v kriminálním slova smyslu "prosluli" svým působením na krajích - proti oficiálnímu kandidátovi strany podporují bývalého předsedu Miloše Zemana. A aby toho nebylo málo, dnes vyšlo najevo, že ani KSČM, které Dienstbier sliboval úplnou politickou rehabilitaci, jeho kandidaturu jednoznačně nepodporuje. Zdá se tedy stále pravděpodobnější, že na Hradě po přímé volbě usedne právě Zeman, který i tak bodrou žvanivostí a bilboardy s kýčovitým vizuálem ve stylu budovatelských románů získává mezi "obyčejnými" lidmi více bodů než intelektualizující Dienstbier.

Ale blíže k samotnému Dienstbierovi. V pražské komunální politice utrpěl nejprve značný úspěch s protikorupční agendou, kterou mu však straničtí kmotři velmi rychle rozcupovali na kousky. Když začalo být zřejmé, že byl ve volbách sprostě zneužit coby pouhé lákadlo na protestní hlasy, začala se také rodit rošáda, která vedla až ke koncovce, již lze aktuálně sledovat. Dienstbier víceméně vyklidil stranický post - a výměnou dostal podporu strany při nominaci do přímé prezidentské volby, včetně vlažné podpory kmotrů. Ti se ho tak vnitrostranicky zbavili (jistota), nicméně vše, co za to poskytli sami, byla podpora v nominačním procesu plus vágní příslib budoucí podpory jeho kandidatury (slova, slova, slova). Dienstbier se opravdu snažil o smír, jako bývalý protikorupční kandidát se během prezidentské kampaně nechal fotografovat i s osobami namočenými v rozkrádání a korupci tři stopy nad temeno hlavy, leč nakonec mu ani to není nic platné. Sliby těch, kdo ho už jednou podrazili, nezískaly na základě oficiální stranické nominace o nic větší váhu. To že chtěl pokazit kšefty nebylo zapomenuto, stejně jako fakt, že Zemanovi sice šlo vždy v politice osobně výhradně o moc, nikoliv o peníze, nicméně rozkrádání a korupci kolem sebe nikterak neřešil...

Komunisté si dnes "nevybrali", což ale fakticky znamená, že si spíše vybrali. Oficiální prezidentský kandidát ČSSD podnikal vstřícné kroky, údajně levicový Zeman oficiálně nepodniká nic, leč srdce nejednoho soudruha jásá nad plakáty jako by obkreslenými z obálky českého vydání stalinského románu Vadyma Sobka Cesta hvězdy. Jako už tolikrát v minulosti se ukazuje, že "lidovost" se u komunistů měří důvěrně známou symbolikou, spikleneckým sdílením lidových nectností až neřestí, nikoliv nějakým zastáváním se "objektivních" zájmů lidu. Zemanových sedmero brad bohatě přebije stovku disidentských rodokmenů. Ani s nejhoršími socanskými kmotry na krajích KSČM nemá problém, ale s Dienstbierem evidentně problém má. Není to její člověk.

V ČSSD nastal zdánlivě kvůli Dienstbierovi rozkol, hlavním terčem kmotrů už však není Dienstbier sám, ale jeho zastánci ve vedení strany, včetně předsedy. KSČM se potutelně usmívá a z povzdálí sleduje, zda se by se jí teď eventuelně nemohlo podařit rozhádané socany vystrnadit z pozice nejsilnější levicové strany.

A pro ty, kdo v celé této konstelaci nedrží výhradně palce žádné ze zúčastněných stran, je na stole alespoň jedna zřejmá věc: Zemanova cesta na Hrad, na niž je už teď celkem spolehlivě zaděláno, představuje jasnou zprávu o "reformovatelnosti" obou velkých levicových partají...

0
Vytisknout
7324

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2012