Čekáme vskutku na návrat Krista, nebo předstíráme nějakou hru, abychom udělali radost kněžím?

9. 12. 2012 / Boris Cvek

Advent je čekání na příchod Boha, který už přišel, který vstal z mrtvých a který má přijít na konci věků. Není to hra na to, že ještě nevíme, že narozené děťátko bude jednou ukřižováno, že nevíme, že se narodí v bídě a že způsobí tolik nenávisti v srdcích kněží a farizeů.

Advent je připomenutí příběhu, který je živý, protože se stále děje a jeho konec je teprve očekáván s koncem světa.

Tato kosmická linka by ovšem neměla odvádět pozornost od toho, co vtělený Bůh vlastně na tomto světě konal.

Neměl upřené oči do nekonečných dálek, nýbrž dával jíst hladovým, uzdravoval nemocné, učil lidi o skutečné mravní kvalitě nitra, odsuzoval farizeje a vnější pokrytectví, chodil za zavrženými a bídnými, aby jim dal naději.

Nesoustředil se na nějakou teologickou nauku, na důkazy posmrtného života, na paranormální zkušenosti, nezakládal žádné spiritistické seance.

Zázraky konal proto, aby uzdravil lidi, aby jim pomohl, nebo aby je poučil a dal jim sílu žít smysluplně a radostně své životy.

Nezakazoval porušovat pravidla, a pokud to bylo v zájmu humanity, dokonce k tomu nabádal -- litera je mrtvá, teprve Duch dává život, jak to za něj formuloval jeho největší apoštol, sv. Pavel z Tarsu.

Byl příkladem lásky, a když měl dát příklad lásky podobenství, zvolil si Samaritána, který byl pro Ježíšovy posluchače předem nepřijatelný heretik.

Ježíš nevedl lidi do temnot klášterů, ale vedl je mezi lidi, vedl je do hlubin jejich srdce, vedl je k samostatnosti, aby sami podle své lásky jednali bez ohledu na reglementaci a pokrytectví kněží.

Odtud lze pochopit i ty nejbrutálnější podobenství, jako je to o vytržení oka, které člověka svádí k hříchu.

Jestliže někdo chápe jako hřích radost ze smyslové krásy života, je to samozřejmě strašná rada, nicméně to je svědectví o tom, kdo takto chápe život.

Ježíš tímto způsobem varoval před ztrátou lásky, osobní integrity, před ztrátou srdce, bez čehož je opravdu jakkoli kvalitní fyzický život k ničemu. Je lépe být zmrzačen na těle než na duši, to je přece jasné.

Ježíš dával lidem sílu a odvahu, aby vyrostli z mrzáckých bonsají, do kterých je sevřely jejich předsudky. Jedno z hlavních témat mých adventních úvah bývá tato otázka: čekáme vskutku na návrat Krista, nebo předstíráme nějakou hru, abychom naplnili tradice a udělali radost kněžím?

0
Vytisknout
6700

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2012