Přestanou konečně české odbory fungovat jako ROH?

7. 12. 2012

Nenavrhuji to proto, že bych neměl kulturu rád, ale proto, že jsem přesvědčený, že by zvlášť pražské divadelní a muzikálové scény měly pocítit, kdyby jejich návštěvníky přestali být odboráři z celé republiky, neboť jsou pro ně podle mého soudu velmi spolehlivou a početnou klientelou. Připadá mi totiž nelogické, když se odboráři zasluhují o nadstandardní sociální podmínky uměleckých celebrit a ony se jim za to odvděčí otevřenou podporou pravice, jak předvedl například pan Landa, nebo protagonisté klipu "Přemluv bábu". Myslím si, že to co Vám navrhuji přesně vystihuje pořekadlo o sytém, který hladovému nevěří. Od realizace mého návrhu očekávám větší respekt mediálních hvězd k problémům řadových občanů. Mnohé z nich si evidentně neuvědomují, že je nepřehlédnutelně živí i systém dobrovolných odborových příspěvků, přesněji řečeno solidarity, a že jejich nadprůměrné příjmy nejsou objektivním výsledkem neviditelné ruky trhu, ale i štědrosti státu (daňových poplatníků) který nevýdělečnou kulturu, stejně jako za totáče, tedy socialisticky, dotuje. Nic proti státním a obecním dotacím do kultury nemám. Pouze mi vadí, že se to tak nějak (záměrně?), na rozdíl od výdajů na sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a důchody, tají.

Bohužel, mediální celebrity ovlivňují myšlení občanů, hlavně těch mladých - a tak i díky odborům a velkorysosti daňových poplatníků dochází k něčemu podobnému jako ve veřejnoprávní TV, kde, ač je financována z povinných koncesionářských poplatků, její luxusně placení redaktoři a moderátoři se ve své sociální nadřazenosti chovají tak, jako by se nejednalo o peníze voličů levice a odborářů, přesněji řečeno občanů, jejichž většina se současnou vládní politikou nesouhlasí - a nepřehlédnutelně nevyváženě straní pravici a štvou jednotlivé skupiny obyvatel proti sobě. Myslím si, že například na používaných slovech moderátorů ČT, kterými komentovali rozhodnutí ÚS, že je povinností nezaměstnaných zdarma odpracovat 20 hodin týdně na veřejně prospěšných pracích nezákonná, je patrné, že vím, o čem píši.

Zkrátka a dobře. Podle mne je pohled na činnost základních odborových organizací a svazů, že mají sloužit svým členům jako cestovní kanceláře a zprostředkovatelé vstupenek, dávno zastaralý. Proto jsem přesvědčený, že by uvolnění, ale i dobrovolní funkcionáři odborů na všech úrovních, měli i díky Vaší přímluvě změnit vzorec své činnosti. Situace těch, které mají odbory chránit, je čím dál nedůstojnější. Pro mnohé funkcionáře to může být nepochopitelné, neboť v tuhle chvílí možná neví, jak jinak by vyplnili svoji pracovní odborovou dobu. Zástupci odborů by se měli snažit přesvědčit své členy, že je čas především myslet na zadní kolečka, a k prosazení svých zájmů využít všechny dostupné prostředky. Mezi ně počítám i získání uměleckých celebrit na svoji stranu. Bohužel, stane se tak jen tehdy, pokud na své kůži pocítí běžnou sociální realitu. Teprve pak se stejnými požadavky jako odboráři ozvou. Bylo by dobré si to pohlídat, neboť umělce, narozdíl od řadových občanů, chce mít každý režim na své straně. Samozřejmě se to týká i sportovců.

Jistě si umíte představit, jak moc by pro tuto zem udělali naší vítězové Daviscupu, kdyby při děkovačce publiku řekli, že jejich cílem nebylo udělat radost v hledišti sedícím Bartákům, Pitrům, Kocourkům a Kalouskům? Myslím si, že na tomto příkladu Vám jasně dokazuji, že základním cílem odborů by mělo být šířit napříč společností solidaritu a z ní vyplívající důstojnější podmínky pro zaměstnané, ale i pro ty , kteří o práci přišli - a v neposlední řadě i pro ty, kteří jsou na zaslouženém odpočinku. Prostě by měla skončit praxe, že od svého odborového svazu dostanu víc informací o tom, kam s odbory vyrazit na dovolenou, než o prospěšnosti nebát se zvednout hlavu, a že se solidaritou s druhými postarám o svoji lepší budoucnost. Nic neriskujete, pokud Vám primárně nejde o členské příspěvky. Odboráře, kteří od odborů očekávají jen mnou kritizované, na demonstrace a do stávek nedostanete. A jen v jednotě je síla. Ví to současná vláda a je smutné, jak málo to ví odborářů.