Trvalé neporozumění

28. 11. 2012 / Jan Čulík

Úporné názory autora článku "Na co se při kritice exekucí zapomíná" bude možno vyvrátit pouze podrobným popisem situace, jaká funguje v západoveropských zemích. Tyto popisy budeme systematicky v příštích týdnech připravovat a publikovat v rámci našeho výzkumného týmu. Zatím se na projekt vybralo přibližně 80 000 Kč. Teď jen pár poznámek k některým vybraným čtenářovým výrokům:

Je naprosto zbytečné argumentovat mírumilovnou povahou exekutorů v zemích, kde se právo takříkajíc vymáhá samo nebo kde se drobné pohledávky nevymáhají a věřitelé se proti jejich vzniku jednoduše dávno zajistili diskriminační nedostupností takto laciných služeb pro rizikové vrstvy obyvatel.

Tragický omyl. Exekutoři nejsou mírumilovní, chovají se např v Británii slušně proto, že je jejich chování zákonem přísně regulováno. - Samozřejmě, že je správná v Británii platná zákonná povinnost, že úvěrová společnost nesmí poskytnout půjčku, u níž předem neověří, že ji dlužník bude schopen splatit. Řeči o tom, že je to diskriminační, jsou neuvěřitelné kecy. Jestliže je přece od samého začátku jasné, že dlužník nebude schopen půjčenou částku splatit, jde jedině o jeho parazitické vydírání. Půjčení peněz je služba, která něco stojí. Nemám-li na ni, nemám právo si ji kupovat - když na ni nemám. Protože po jejím zakoupení na tom budu ještě hůř než předtím. Právě tomu, aby občan nedopadl ještě hůř, než na tom byl před přijetím půjčky, britský zákon zabraňuje, aby nemajetného občana věřitelé vydírali. Půjčka není pro nemajetného totiž řešení. - Jak máme v této souvislosti hodnotit bědování autora článku, který říká, že takto by ani chudý občan nedostal půjčku na pohřeb. No, nedostal! a je to tak správné! Protože by ji nesplatil!!

Ve chvíli, kdy již "brutální" dluhy vznikly, je nutné je vymáhat.

Ne, není to prostě pravda. "Brutální" dluhy v ČR vznikají z prkotin parazitickým navýšením jejich nákladů. Zákon může a musí parazitickému navyšování nákladů zabránit.

Tam, kde takové pravidlo platí [že poplatek za vymáhání dluhu nesmí být vyšší než dluh samotný], se samozřejmě nevyplatí drobné dluhy vymáhat. To má ale své nevyhnutelné konsekvence a obávám se, že by se nikomu nelíbily, zvláště ne v případě slabé kupní síly českého obyvatelstva, které by se zdražení prakticky všech služeb, správních pokut a smluvních sankcí velmi bolestně dotklo.
Je naprosto šokující, že tímto autor článku přiznává, že "levné" ceny právnických služeb v ČR jsou vykupovány parazitickým znásilňováním nejchudších členů společnosti. A to vydírání musí pokračovat, protože jinak by byly právní ceny "drahé". A autorovi ani nepřijde, že to je šokující přístup. Opravdu není jiné řešení? Ukážeme, že je.

Pokud si tedy někdo myslí, že pokud tvoří jistina třeba částku 100,- Kč, tak že ho zachrání výše navrhované pravidlo ekvivalence, je na omylu, pokud v nalézacím řízení k oněm 100,- Kč přirostl soudní poplatek a odměna advokáta.

Soudní a právní poplatky jsou v civilizovaných zemích v případech bagatelních částek také samozřejmě podřízeny omezení. Nejen poplatky exekutorské. Atd.

0
Vytisknout
6998

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2012