Globální státní převrat banky Goldman Sachs

28. 11. 2012

čas čtení 9 minut

RP| Známý internetový deník Truthout zveřejnil článek Thoma Hartmanna a Sama Sackse o patrně nejvlivnější finanční korporaci světa, americké globální investičně bankovní společnosti Goldman Sachs. GS působí také v České republice, jejím "poradcem se zodpovědností za oblast střední a východní Evropy" (viz česká Wikipedie) je prezidentský kandidát Vladimír Dlouhý.

Když lidé v Řecku viděli, jak byl jejich demokraticky zvolený předseda vlády Jorgos Papandreu donucen v listopadu 2011 k odchodu z úřadu a nahrazen nevoleným konzervativním technokratem Lukasem Papademosem, většina z nich si nebyla vědoma širších souvislostí.

Podobně žila většina z nás v USA v nevědomosti, když roku 2008 naši volení představitelé schválili na návrh Bushova ministra financí Henryho Paulsena největší finanční výkupné pro Wall Street v našich dějinách, přestože se telefonní ústředny v Kapitolu hroutily pod náporem voličů požadujících odmítnutí této sanace.

Když teď ovšem oznámila Bank of England, klíčový hráč v současné krizi eurozóny, že jejím novým šéfem bude někdejší investiční bankéř Mark Carney, nemůžeme si už dovolit ignorovat, co se děje v celosvětovém měřítku.

Postupně a pokradmu uskutečňuje Goldman Sachs globální státní převrat.

Lukase Papademose v Řecku, Henryho Paulsena ve Spojených státech a Marka Careyho ve Spojeném království navzájem spojuje jedna věc, a tou je Goldman Sachs. Všichni byli předtím bankéři a vedoucími pracovníky u tohoto obra z Wall Street, všichni se dostali do významných mocenských pozic, všichni hráli po globálním finančním propadu let 2007-2008 ze stejných karet a zajistili, aby Goldman Sachs prošel bouří bez úhony a navíc ještě pořádně vydělal.

Ale to zůstáváme jen na povrchu.

Když teď Evropa upadá do ekonomické krize vyvolané úspornými opatřeními, lidé Goldmana Sachse vedou k kontinent do propasti. Jak uvádí britský deník The Independent, konzervativní technokraté, kteří v letech 2007-2008 řídili nebo řídí fiskální politiku v Řecku, Německu, Itálii, Belgii, Francii a teď ve Spojeném království, se všichni přihrnuli od Goldmana Sachse. Sám Mario Draghi, šéf Evropské centrální banky, byl generálním ředitelem divize Goldman Sachs International.

A když zde ve Spojených státech ministr financí a dřívější generální ředitel Goldmanů Henry Paulsen udělal roku 2008 co měl a zajistil Goldmanům sanaci za mnoho miliard dolarů, v nové Obamově administrativě ho nahradil Tim Geithner, který s Goldmany velmi úzce spolupracoval jako šéf Federálního rezervního úřadu v New Yorku a zajistil, aby Goldmanové dostali přes 14 miliard dolarů ze sanace zkrachovaného pojišťovacího giganta AIG.

To, co se tady děje, sahá víc než deset let do minulosti.

Roku 2001 Goldman Sachs tajně pomohl Řecku skrýt miliardy dolarů pomocí složitých finančních nástrojů jako jsou kreditní defaultní swapy. To především umožnilo Řecku splnit základní podmínky pro vstup do eurozóny. Tím se ale také vytvořila dluhová bublina, která později praskla a způsobila současnou ekonomickou krizi, v níž se utápí celý kontinent. Ovšem vždy předvídavý Goldman se proti této dluhové bublině pojistil tím, že si vsadil proti řeckým dluhopisům v očekávání, že se časem znehodnotí.

Je ironické, že člověkem, který šéfoval Řecké centrální bance právě tehdy, když se uzavíral tento obchod s Goldmanem, byl -- prosím bubny -- Lukas Papademos.

Zde ve Spojených státech dělal Goldman podobné obchody, při nichž maskoval skutečnou hodnotu aktiv, prodával tyto bezcenné investice zákazníkům a přitom sázel na to, že se po čase zhroutí. Nejsmutněji proslulým příkladem takového obchodu je australský ohrazovací fond (hedge fund) "Timberwolf", po jehož krachu si banksteři Goldmana Sachse posílali chlubivé e-maily "hochu, ten Timberwolf, to byl ale podfuk".

Takové chování Goldmanů pomáhalo nafukovat realitní bublinu ve Spojených státech, až praskla. Rázová vlna pak přeletěla Atlantik, dopadla na Evropu a způsobila, že obchod se skrytím řeckého dluhu, který uzavřeli Goldmanové před lety v Athénách, se obrátil proti Řecku a dál prohloubil krizi.

Všechny tyto šprýmy by měly způsobit také zánik Goldmanů, ale ti díky svým odchovancům v klíčových politických funkcích na obou stranách Atlantiku nejen přežili, ale dokonce vzkvétali.

Jak shrnují internetové noviny DailyKos, "podle normálního scénáře se zemi pomůže zatajit problém a prodat její dluh předtím, než se z problému stane bublina, která po čase s rachotem praskne... Goldman Sachs pak umístí "svého člověka" do postavení, v němž může řídit sanaci tak, aby Goldman dostal své peníze zpět a ještě něco navíc, přičemž se vykuchá ekonomika země."

Po léta nás různí paranoici vystupující často jako "experti" ve Foxově takzvaném zpravodajství varují před celosvětovou vládou. Nejnovější hrozbou je podle nich Agenda 21 a vytvoření celosvětového úřadu v sovětském stylu, který zkonfiskuje všechno soukromé, přerozdělí bohatství rozvojovým zemím a donutí nás všechny, abychom žili podle nových globálních zákonů, jež obětují naši národní suverenitu. Podle nich se máme bát totalitních vlád a ne nadnárodních korporací.

Když se ale podíváte na věc střízlivě, zjistíte, že už byla ustavena jakási celosvětová vláda, v mnohem subtilnější podobě prostřednictvím vzestupu Goldmana Sachse a jejich kolegů z wallstreetské elity.

Když se díváme, co se ve světě děje, vyvstane před námi spousta otázek. Mnohé z nich ale lze zodpovědět, jakmile si uvědomíme, že odchovanci Goldmana Sachse uskutečnili globální státní převrat.

Proč mají snášet pracující lidé v Řecku, Portugalsku, Španělsku a Itálii úsporná opatření, proč se po nich chce, aby obětovali své důchody, mzdy a pracovní místa, když je po pěti letech jasné, že tato politika jen dál ztěžuje splacení jejich státních dluhů?

Protože Goldman Sachs vysává z těchto zemí poslední zbytky národního bohatství, aby se odškodnil za veškeré neúspěšné investice, které provedl před havárií.

Proč se ve Spojených státech tisíce lidí, kterým byly zabaveny domy, uchylují k sebevraždám, domácímu násilí nebo dokonce masovým vraždám, když může s tímto proléváním krve a bídou skoncovat jednoduché řešení spočívající v přepsání hypoték, jak to udělal za Velké deprese Franklin Delano Roosevelt?

Protože by přepsání hypoték donutilo banky jako Goldman Sachs, aby snesly nějaký úder. A protože díky hře, kterou samy stvořily, ve skutečnosti na zabavování domů vydělávají.

Proč bez ohledu na hory důkazů nebyli banksteři od Goldmana Sachse a dalších institucí na Wall Street posláni za mříže pro okrádání zákazníků, manipulování úrokovou mírou LIBOR a nezákonné vyhazování tisíců Američanů z jejich domovů pomocí skandálně vnucovaných smluv?

Protože máme justici s dvojím metrem, která mocné jako Goldman Sachs je plácne přes zápěstí, když ukradnou 50 miliard dolarů, ale pošle do vězení lidi jako vy a já za to, že ukradli nanuka.

V čem je smysl toho, že byl Wall Street zachráněn a Main Street -- ulice obyčejných lidí - šla do výprodeje?

V tomto havarovaném světě, kde agenti Goldmana Sachse pronikli na nejrůznější klíčové mocenské posty, musíme od základu změnit způsob, jakým chápeme globální ekonomiku a podívat se, jaký vliv na tuto globální ekonomiku vlastně mají naše demokratické instituce.

Nemáme už ekonomiku, jejímž úkolem by bylo prospívat pracujícím lidem po celém světě; máme ekonomiku vykořisťující pracující lidi kvůli ziskům Goldmana Sachse. Makléř Alesio Rastani řekl britské BBC letos v září před nástupem Lukase Papademose do úřadu řeckého premiéra: "Nám ve skutečnosti nejde o to, aby byla ekonomika v pořádku, aby se situace srovnala, naše práce je vydělat na tom peníze... Osobně jsem o tomto okamžiku snil celé tři roky. Každý večer, když jdu spát, sním o další recesi." A dodal: "Když se trh hroutí... když víte, co dělat, když máte správný plán, můžete na tom vydělat spoustu peněz."

Jak jsme viděli v posledních deseti letech, Goldman Sachs ví přesně, co má dělat. Má správný plán, který si ničím nezadá s globálním státním převratem.

Jak řekl Rastani naplno BBC: "Teď není čas na iluze, že se s tím dokážou vypořádat vlády. Vlády nevládnou světem. Světem vládne Goldman Sachs."

0
Vytisknout
18050

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2012