Statistiky OSN z Gazy nedávají smysl

24. 5. 2024

čas čtení 10 minut
Na skutečném počtu obětí záleží – především kvůli důstojnosti těch, kteří byli zabiti nebo jsou stále naživu, píše Graeme Wood.

Mezi 6. a 8. květnem Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) revidoval své odhady počtu žen a dětí, které v Gaze zemřely. Zdálo se, že čísla drasticky poklesla: Nejprve informovala o nejméně 24 000 mrtvých ženách a dětech a o dva dny později oznámila přesně 12 756 "identifikovaných" mrtvých žen a dětí. Člověk by se mohl ptát, zda OSN vzkřísila z mrtvých asi 6 700 dětí a 4 500 žen v Gaze.

OCHA od začátku války v Gaze poskytuje průběžné počty mrtvých a v současné době činí 34 844. Toto číslo bylo vytvořeno Hamásem a Izraelci ho zjevně akceptují. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu minulý týden v podcastu odhadl, že Izrael zabil zhruba 14 000 bojovníků, a řekl, že země lituje smrti dalších 16 000 palestinských civilistů. Zdánlivá revize směrem dolů byla provedena bez jakéhokoli doprovodného prohlášení, které by vysvětlilo změnu nebo náhlou přesnost. Ani izraelská armáda z toho nedělala velkou vědu, pravděpodobně proto, že neexistuje způsob, jak znít dobře, když oslavujete snížení počtu zabitých dětí.

Mnozí si toho přesto všimli. David Adesnik, vedoucí pracovník Nadace pro obranu demokracií, podal nejpodrobnější popis toho, co se stalo. Asi dva měsíce OCHA opakovala čísla z vládní mediální kanceláře Hamásu a 8. května se vrátila k ministerstvu zdravotnictví Hamásu, které bylo jejím zdrojem na začátku války. Ministerstvo zdravotnictví je uznáváno jako spolehlivější z těchto dvou zdrojů a není jasné, proč OCHA přešla na horší z těchto dvou zdrojů, nebo se vrátila zpět. Mluvčí OSN Farhan Haq později vysvětlil, že ministerstvo zdravotnictví "z nějakého důvodu, vzhledem k podmínkám na místě, nereagovalo". Ministerstvo zdravotnictví ale v mezidobí statistiky zveřejňovalo. OCHA je nepoužila.

Ve středu Haq řekl, že OSN má "potíže" ověřit čísla Hamásu, ale je neoblomný v tom, že celkový počet mrtvých zůstává stejný. Došlo podle něj ke "snížení počtu identifikovaných těl". Aby se to upřesnilo, zdá se, že Haq tvrdí, že mrtvých Palestinců je stejně jako dříve, ale mnozí z nich nyní ztratili svou identitu? Haq způsobuje, že nesrovnalost vyznívá jako drobná oprava. OSN však tak drasticky snížila počet identifikovaných žen a dětí, že se to rovná přiznání, že nedostatečná čísla šířila celé měsíce.

Pokud je to pro vás záhadou, nejste sami. Jak Adesnik vysvětluje, část zmatku pramení z měnících se účetních štítků ministerstva zdravotnictví. Jeho systém se vyvinul a nyní zaznamenává pojmenovaná a identifikovaná těla, která prošla jeho márnicemi – stejně jako v samostatné kategorii "neidentifikované" mrtvé, pro které nemá ani tělo, ani jméno, jen vágně definovanou "zprávu" z vnějšku nemocničního systému. Pokud například záchranáři přivezou tělo a řeknou, že sedm dalších těl je pravděpodobně stále pod troskami, tělo v márnici se bude počítat jako identifikované a sedm dalších jako neidentifikovaných. Dalším zdrojem zmatku jsou vážně nenormální čísla z Úřadu pro vládní média.

Ani jeden ze zdrojů Hamásu, píše Adesnik, plně nevysvětlil, odkud bere svůj odhad počtu nezvěstných mrtvých: Více než 10 000 lidí. Během války přestaly fungovat nemocnice a udržování lidí naživu mělo vyšší prioritu než udržování obhajitelných statistik. Na těchto číslech však záleží – za prvé kvůli důstojnosti těch, kteří byli zabiti nebo stále žijí, a za druhé proto, že celkový počet mrtvých a poměr úmrtí bojovníků a nebojovníků bude mít důsledky pro soudy o údajných válečných zločinech a genocidě.

Tohle je jeden z těch okamžiků, kdy lze mlhu statistik rozptýlit pouhými několika větami přímočarých řečí, jaké mluvčí pronášejí jen zřídka. Čísla OSN se změnila, protože OSN má jen malou představu o tom, kolik dětí bylo v Gaze zabito, kromě "hodně". Své statistiky získává od Hamásu. Kde jinde by je dostala? V Gaze teď nejsou žádní nezávislí epidemiologové, kteří by prováděli průzkumné práce, dům od domu, což by přineslo spolehlivá čísla. OCHA tedy použila nespolehlivá. Nikdy neskrývala své zdroje, ale pod hlavičkou OSN šířila i ta nejpochybnější čísla.

Provozování prádelny pro mediální křídlo Hamásu je trapné. Znepokojující je však také absence alternativ. Jakékoli obvinění ohledně čísel OCHA by mělo navrhnout lepší zdroje čísel – a v případě jejich nepřítomnosti se ptát, proč žádné neexistují. Část viny za tuto absenci padá na Hamás, který (kromě svých dalších nedostatků) řídil totalitní stát, kde byl nezávislý průzkum a kritika kontrolovány a trestány. Sběr dat, která by byla v rozporu s oficiálními údaji Hamásu, by byl obtížný nebo fatální, a to i v době relativního míru.

Ale Izrael si také zaslouží potupu. Na rozdíl od Hamásu se Izrael snaží dodržovat principy válečného práva, včetně proporcionality a rozlišování mezi bojovníky (kteří mohou být legálně zaměřeni) a civilisty (kteří nemohou). Hamás proti těmto zásadám bojuje s průhledným přehlížením. Izrael vedl svou válku neprůhledně, takovým způsobem, že člověk musí věřit jeho slovům, že každá bomba a každý náboj je shozen nebo vypálen v souladu se zákonem. Na jeho mediální operace v této válce se bude vzpomínat jako na historické selhání, které umožnilo, aby propaganda Hamásu byla přijata a šířena téměř bez protiargumentů.

Od moderních armád, které teoreticky přijímají břemeno morálky a práva, se očekává hodně. Jedním z očekávání je, že budou bojovat způsobem, který bude moci zkoumat lidé zvenčí. V Iráku a Afghánistánu reportéři běžně doprovázeli americké a další jednotky NATO do boje. V té době někteří zpochybňovali toto uspořádání a tvrdili, že každý reportér, který je závislý na americké pěchotní četě, pokud jde o jeho stravu a bezpečnost, bude nevyhnutelně psát pozitivně o těchto vojácích a negativně o tom, kdo se je snaží zabít. Kompetentní reportér by však tyto sympatie zohlednil ve svém zpravodajství. Hlavním přínosem embedingu bylo, že reportér mohl pozorovat vojáky a mariňáky ve chvílích stresu, kdy byli příliš zaneprázdněni na to, aby se upravovali a pózovali pro PR účely, a vidět, co skutečně dělají a jak skutečně bojují. Ve chvílích nestřežené intimity mohou s reportérem mluvit otevřeně. Nikdo nemůže držet pózu věčně. Po týdnu pěších hlídek ve Fallúdže a Kandaháru a týdnu jídla a ubytování s vojáky mohl reportér s jistou jistotou říci, zda jeho hostitelská jednotka zabíjí civilisty bez rozdílu, nebo ne.

Izrael v současné době nemá v Gaze žádné novináře. Není ze zákona povinen dovolit novinářům, aby se připojili k jeho jednotkám v první linii. Ale nepouští novináře do Gazy ani nezávisle. "Aby novináři mohli bezpečně podávat zprávy," řekl mi mluvčí izraelské armády, Izraelské obranné síly "je doprovázejí, když jsou na bojišti". Neupřesnil, kolika novinářům bylo ve skutečnosti dovoleno doprovázet jednotky IDF – natož je doprovázet při pravidelných operacích, spíše než při krátkých prohlídkách míst bojů po akci. Když Hamás tvrdí, že izraelští vojáci střílejí do každého, kdo je v dohledu, a vraždí rodiny tím, že srovnají se zemí budovy bez vojenského účelu, může poukazovat na mrtvé děti. Izrael může obvinění popřít a doufat, že mu svět věří více než zapřisáhlé teroristické skupině. Svět málokdy vyhoví.

Vyvracet obvinění Hamásu tím, že necháme novináře vidět válku zblízka, by bylo kalkulovaným rizikem. I když je válka vedena legálně, je ošklivá. Je možné legálně zabíjet děti, pokud jste například napadeni nepřítelem, který se za ním skrývá. Pohled na legálně zabité dítě však není o nic méně znepokojivý než pohled na dítě zavražděné. A Izrael zjistil, že odříznutí tisku s sebou nese svá rizika. Infanticida, kterou nikdo nevidí, také vzbudí podezření. Nesympatizující pozorovatelé si budou myslet, že Izrael vede svou válku po vzoru jiných zemí, jejichž protipovstalecké síly dávají přednost práci mimo dohled nezávislých médií. Rusko to udělalo ve druhé čečenské válce; Srí Lanka v občanské válce. Armády obou zemí měly co skrývat.

Nic z toho neomlouvá OCHA, která ohrozila svou důvěryhodnost opakováním pochybných čísel ještě dlouho poté, co byly vysvětleny důvody pro jejich pochybnosti. Tato důvěryhodnost je cenným zdrojem. IDF tvrdí, že zabily "nejméně 13 000" bojovníků – což je méně než Netanjahuův odhad – ale odmítly komentovat, když jsem se jí zeptal, zda má nějakou představu o tom, kolik civilistů zabily. Správná odpověď je, no, hodně. Bylo by hezké, kdyby před koncem války mohla nějaká důvěryhodná třetí strana ověřit tento děsivý odhad s větší přesností.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1402

Diskuse

Obsah vydání | 24. 5. 2024