O ideologii "vědeckého putinismu"

30. 11. 2022

čas čtení 5 minut
Existuje názor, že prý se ruská elita za prezidenta Vladimira Putina vždy zajímala pouze o peníze. Přesto Putinův militantní, antiliberální, protizápadní, izolacionistický, paternalistický a tvrdě autoritářský režim měl vždy vlastní ideologii, tvrdí Andrej Kolesnikov.

Tato ideologie není systematizovaná, ale existuje a její útržky lze nalézt v Putinových projevech, článcích a rozhovorech. Nyní si však válka na Ukrajině vyžádala výraznější ideologii.

Iniciativa systematizovat a kodifikovat putinismus vedla k prezidentskému dekretu, který uvádí ruské tradiční duchovní a morální hodnoty, a také k vypracování nových ideologických osnov pro vysoké školy.

Indoktrinovat děti ve školkách a školách už nestačí. Nyní je čas sjednotit pohledy vysokoškolských studentů a potažmo i jejich profesorů, jejichž řady budou nevyhnutelně očištěny. Podobný kurz vyučovaný během sovětské éry byl znám jako "vědecký komunismus".

Název těchto nových osnov zní "Základy ruské státnosti", i když by se také mohly jmenovat "Vědecký putinismus". Skládají se ze čtyř celků: "Historie" – historická politika jako vnucování mytologizované oficiální verze historie, která je jedním z nástrojů manipulace s masovým vědomím Rusů; "Kulturní kodexy" nebo "tradiční duchovní a morální hodnoty", přičemž Putin nařídil federálním a regionálním vládám, aby se kolem nich sjednotily; "Rusko a svět" — ospravedlnění izolacionismu, antiwesternismu a šovinismu; a "Vize budoucnosti", která stanoví, čeho chce stát dosáhnout kromě vítězství na Ukrajině a zničení „páté kolony“.

Učební osnovy ospravedlňují kult věčného vůdce a posilují myšlenku, že Rusko bojuje proti silám zla na Ukrajině ve snaze "odsatanizovat" zemi. Vědecký putinismus však zároveň postrádá klíčové komponenty, jako jsou rozvojové cíle nebo vize budoucnosti Ruska, přičemž se téměř výhradně zaměřuje na minulost.

Během prezidentství Dmitrije Medveděva existovaly týmy, které pracovaly na ideologii orientované na budoucnost a vytvářely plány založené na myšlence, že Rusko urychlí modernizaci státu a společnosti. Putinova ideologie je však zásadně proti modernizaci.

Putin úspěšně přesvědčil významnou část populace, že Rusko musí znovu získat status velmoci a že Rusko je pod útokem jak liberálního Západu, tak domácích zrádců. Jak se režim stal autoritářštějším, jeho ideologie se také stala archaičtější, jeho propaganda vtíravější a jakékoli naděje na modernizaci se zmenšovaly.

Ideologie, která se skládá z historických, kulturních a náboženských mýtů, falešných tradic a zášti, se snaží legitimizovat autoritářský režim a delegitimizovat ty, kdo se mu postaví.

Taková ideologie umožňuje označit nonkonformisty za nepřátele a dělit lidi na "my" a "oni". Rozdělení na "my" a "oni" není jen ukazatelem pro sebeidentifikaci, ale také přesvědčuje veřejnost, že existuje určitá většina, od které by se neměli odchýlit.

V minulosti byla jediným požadavkem na to, být součástí "nás", pasivní, tichá, konformní podpora. Dnes to však nestačí: Rusové se musí vzdát svých těl, aby se stali potravou pro děla ve svaté válce nejvyššího vůdce proti "satanským" silám Západu. To již není autoritářství; je to totalita.

Imperialismus a kolonialismus jsou klíčovými součástmi putinismu a klíčovými faktory války. Na této ideologii není nic nového; pochází téměř doslovně ze stalinismu a z dřívějších eurasijských a slavjanofilských narativů.

Válka je vydávána za snahu o obnovení historické spravedlnosti, za obrannou a preventivní a za osvobození. Podle Putina musí být území impéria "navráceno a posíleno".

Během pouhých několika let se režim vyvinul z kultu vítězství roku 1945 ke kultu války samotné a Putinovi se podařilo přesvědčit velkou část ruské společnosti, že "zvláštní vojenská operace" z roku 2022 je přirozeným pokračováním 2. světové války. V podstatě jde o existenciální válku mezi ruskou a západní civilizací.

Putin začal o Rusku mluvit jako o celé civilizaci. Stát není jen posvátný a hodný nejvyšší oběti; je to také samostatná a nadřazená civilizace s "tisíciletou historií" a vlastní zvláštní cestou.

V této historii se kulturní kódy předávají z generace na generaci jako součást politické DNA země. Tato státní civilizace má svůj vlastní panteon hrdinů nezměněný od sovětské éry: Alexandra Něvského, Ivana Hrozného, ​​Petra Velikého, Josifa Stalina a Jurije Gagarina.

Na tuto státní civilizaci vždy útočili závistivci a nepřátelé, takže její stav stálých konfliktů byl kritizován a neomezuje se pouze na bojiště. Stát musí zvítězit ve všech aspektech — v kultuře i sportu, ve výstavbě olympijských zařízení i ve válce proti Ukrajině a Západu.

K obraně suverenity této státní civilizace počítá Kreml s bezpečnostními službami neboli siloviky, které dostaly další finance a jsou posíleny spin doktory a takzvanými "novináři" ve službách Kremlu.

Ministerstvo kultury, hlídací pes komunikace Roskomnadzor a ruská pravoslavná církev se de facto samy stávají siloviki a užívají si práva blokovat nebo zakazovat média, omezovat prodej knih autorů, kteří jsou proti válce, a rozhodovat o tom, kdo může hrát na divadelních scénách.

Ideologie se stala vtělenou, posílenou politickými a vojenskými činy, jako je anexe Krymu a "zvláštní vojenská operace". Zkrátka probíhá speciální ideologická operace - a zdá se, že je na tom lépe než ta vojenská.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4683

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2022