Ruská dezinformační strategie

25. 3. 2022

čas čtení 1 minuta
  • Profesor Timothy Snyder se nás snažil varovat už v roce 2014. Putin používá různé dezinformační příběhy pro různá cílová publika. Má story pro krajní levici, krajní pravici, některé se hodí pro obě strany politického spektra, napsal analytik dezinformací Dietmar Pichler.

To co Evropané úplně přehlédli, zejména v posledních měsících, bylo, že existují také specifické propagandistické příběhy pro samotné evropské, ale i domácí publikum. "Rozšiřování NATO" versus "Genocida na Donbasu", "Nacisté na Ukrajině", "Hrozící ukrajinský útok na Donbas a Krym".

Pokud se podíváme na tato sdělení pro jeho domácí publikum, je dost snadné všimnout si, že nikdy neexistovala realistická šance na diplomatické řešení. Nemůžete vyprávět svým lidem o "útocích" nebo "genocidě" a nereagovat, jen proto, že NATO ustoupilo.

Od počátku války roku 2022 jsem hovořil s několika prorežimními Rusy. "Ukrajinci jsou nacisté", "co se stalo na Donbase od roku 2014?", to jsou jejich hlavní argumenty. Když tyto narativy vyvracím, jejich poslední "nadějí" je tvrdit, "ale nemůžeme dovolit NATO, aby přišlo tak blízko".

Co mě znepokojuje je, že vypadají docela dobře připraveni, jsou "vzdělaní" ve věci propagandistických nástrojů. Západní publikum je mnohem méně připraveno vyvracet kterýkoliv ruský dezinformační narativ, až po existenci samotné války ("zvláštní operace").

Abyste odolali ruské propagandě vůči Ukrajině, nestačí mediální gramotnost. Musíme vzdělat naše společnosti ohledně Ukrajiny, tamní situace, co se tam v roce 2014 skutečně stalo a také ohledně několika mýtů šířených Ruskou federací.

Znalosti ohledně biografií Igora Girkina, Alexandra Borodaje a mnoha aktérů kremelské propagandy jako Kiseljov, Solovjov, Simonjanová nebo Peskov, jsou dobrým výchozím bodem.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6813

Diskuse

Obsah vydání | 29. 3. 2022