Monitor Jana Paula: Nezastavitelný den Jana Štolby jako svéhlavá literárně výtvarná freska

28. 3. 2022 / Jan Paul

čas čtení 4 minuty

Psát recenzi o knize Nezastavitelný den Jana Štolby, která vyšla v nakladatelství Cherm už před třemi lety, je tak trochu ostudné, nicméně kniha existuje. Co mě brzdilo? Přiznám se, její rozsah, a také trochu téma. Jsem lehce skeptický k současné literatuře založené na vzpomínkách z dob minulých, ty Štolbovy jsou ovšem prosívány notnou dávkou fantazie a schopností zacházet se slovy jak autora napadne. A právě nejednoznačnost Štolbova literárního tvaru poskytuje svěžího ducha svobody pro čtenáře, který není nucen přijímat psané slovo v otrockém područí tradičních schémat literární formy.


 

Štolbovo psaní čtenáři nenadbíhá vybroušenými formulacemi a stylovou vyhraněností, tu poklidně plyne, jindy dramaticky naráží samo na sebe tam, kde to nejméně čekáváme. Do Štolbovy knihy lze jen vstoupit, bez očekávání toho, na co jsme u románů zvyklí, třeba syžet, nebo fabulace. Formulace vstoupit do knihy, je příhodná, do této „papírové cihly“ lze totiž jen vstoupit, anebo ji odložit. Vstoupit, znamená stát se účastníkem zvláštní potemnělé atmosféry, a spoluprožít v ní civilní a veskrze profánní „příběhy“ navrátilce N, který ve spleti každodennosti hledá, zatracuje a znovu objevuje svoji identitu. Neděláme to samé?


Přestože autor románu sdílí se svým smyšleným hrdinou skutečný osud útěku i návratu, není otázka míry projekce až tak důležitá, neboť Štolba vytváří svoji literární fikci, v níž je autobiografičnost jen opěrným bodem autorovy imaginace. V tomto smyslu jde o velmi svéhlavou románovou tvorbu, v níž literární postava N nabývá prostřednictvím individuální zkušenosti autora vrstevnaté člověčenství. Skrze šeď zašlého času vzpomínek objevuje N v balastu nicotností zářivé střípky čehosi trvanlivého, co je v člověku pevně zasuto: empatii k lidskému, porozumění jeho strasti i slasti.


Psát o knize Nezastavitelný den známého saxofonisty, básníka, prozaika a literárního kritika Jana Štolby je obtížné, jako je obtížné tlumočit hudbu či obraz. Ostatně bohatý ilustrativní doprovod knihy se stal onou pomyslnou branou zvědavosti, s níž jsem vstoupil do Štolbova sedm set šedesáti stránkového románu. Přiznám se, že nemám s výjimkou dětské literatury ilustrace v próze rád, odvádějí moji pozornost, znejišťují slovo, či dokonce někdy jeho přesvědčivost, leč v případě této knihy vytvářejí s textem vzácnou koexistenci. Vytvořil je Jan Majcher, a je jich hodně, tak moc, že zhutňují literárně-výtvarnou epiku Štolbova románu.


Nejsou totiž popisné, ale fantazijně hravé v detailu i celku, a poskytují prostor k důvěrné empatii stejně tak, jako Štolbův text může naplnit mysl čtenáře obrazností a představivostí. Vlastně vůbec nejde o to, co se v knize stane, ale čím se kniha čtenáře dotkne. Tak, a teď si nejsem jistý, jestli jsem autorem této recenze já, nebo jsem ji někde četl, vsadil do hlavy a zde přepsal. Asi jsem jejím autorem, zběhlý googlemaker nic podobného nenajde. Ještě mě napadla v souvislosti s knihou formulace: „Konfrontace s tím, co bylo, a je nyní nalézáno či ztraceno“. Nepřipomíná to vám, generačně starším, něco? I o tom, je Štolbova kniha, kterou jsem možná vůbec nečetl, nebo četl? (úsměv).


No a oficiální zveřejňovaná anotace knihy zní takto:


„Nezastavitelný den je filosoficko-erotická groteska z filmově-sportovního prostředí, která vypráví příběh navrátilce z polovičatého exilu, ne-příběh z rozhraní dvou epoch a prostorů, domovského zde a důvěrně blízkého, věčně vysněného jinde. Absurdní se v knize mísí s vážnými motivy přátelství, odchodu ze světa, kouzla lidské náklonnosti či neschopnosti nalézt správný rytmus. Scény přitažené za vlasy chtějí být současně i výpovědí o době; a vyprávění ruší koláž sloganů z novin, obskurních příruček, fragmentů písní, trapných hříček či vtíravých asociací. Nic není jisté, a přesto vše chce dospět k nějakému vyústění. Byl jsi tam, ale zároveň ses se vším slavně minul“.





0
Vytisknout
5151

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2022