Best in covid, best in migrace

29. 3. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Když jsem v neděli poslouchal premiéra Fialu v Otázkách V. Moravce, byl jsem rád, že jasně řekl, že tu máme bezprecedentní uprchlickou vlnu, která nemá po druhé světové válce obdobu. Logicky bych tedy čekal nějaká bezprecedentní rozhodnutí vlády o tom, jak těmto lidem pomoci. Premiér zdůraznil, že budeme potřebovat pomoc Evropské unie a tvrdil také, že jsme skvělí, že všechno zvládáme – ba že jsme „best“ (i když toho anglického slova nepoužil).

  

Nicméně to „všechno zvládáme“ je především opřeno o činnost dobrovolníků a organizací, jako je Člověk v tísni. Zatím se mi nezdá, že by vláda, český stát v této krizi nějak obstál. Někdo by měl především panu premiérovi poradit, že pokud se chce chlubit tím, jak je vláda dobrá, neměl by na to stačit sám se svými názory (jinak jenom připomíná postavy z La Fontainových bajek), ale měl by citovat nějaké nezávislé, důvěryhodné zdroje.

Ovšem třeba právě z Člověka v tísni zaznívá tvrdá kritika vlády, pokud jde o řešení toho, kde a jak uprchlíky ubytovat. K rozhněvanému Danielu Hůle (expert Člověka v tísni na boj s chudobou, ghetty a exekucemi) se přidal i ředitel celé organizace Šimon Pánek. Premiér tuto kritiku vůbec neřešil. Já budu naopak věřit tomu, že vláda koná dobře právě tehdy, až ji budou organizace jako Člověk v tísni chválit.

Podobně když jsem ve středu poslouchal na ČRo Plus diskuzní pořad Souvislosti Plus, pan viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar tam jasně řekl, že vláda musí pomoci podnikatelům a že je dávno nejvyšší čas. Ani to pan premiér Fiala ve svém vystoupení nijak nezmínil.

Velké zklamání z premiérova vystoupení jsem cítil také v tom ohledu, že z jeho strany i za této vážné situace jede pořád předvolební kampaň. Když pan premiér svaluje problémy na minulou vládu, říkám si, že přece právě tohle dělal pořád dokola Andrej Babiš a že je snad čas, aby nová vláda uvažovala jinak. V čem nám v pomoci uprchlíkům bude nadávání na Babiše? Obecně mám stále silnější pocit, že v euforii a jednotě nad pomocí Ukrajině zapomínáme realisticky myslet na osudy uprchlíků jako lidských bytostí na našem území. Oni nám přece nesmějí kazit pocit dobra, které konáme. Jenže nás by nemělo zajímat uspokojení našimi dobrými skutky, ale ti reální lidé a jejich osud.

Pochválit musím naopak první realistické analýzy toho, co bude třeba. A bude třeba mimo jiné také hodně peněz. Kupříkladu ministerstvo školství vyčíslilo náklady související se školní docházkou dětí uprchlíků jen do konce srpna na pět miliard. My nesmíme, podobně jako tomu bylo před dvěma lety s covidem, vyvolávat v lidech dojem, že jsme best v řešení migrace, jak to udělal pan premiér v Otázkách V. Moravce, musíme je naopak připravovat na dlouhodobé problémy a jejich systémové řešení. Musíme jim ukázat, že jim bude pomoženo také. Osobní iniciativa občanů nestačí (vzpomeňme na šití roušek, které nezabránilo masakru na podzim 2020 a v zimě 2021), hlavní tíži musí nést na svých bedrech stát. A to ve výhledu na roky dopředu.

0
Vytisknout
10406

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2022