Karel Janeček – od vizionáře k tmáři?

7. 12. 2021 / Kateřina Paříková

Karel Janeček kontroverzní osobou

Z Karla Janečka, uznávaného matematika, filantropa a podnikatele, se stala díky pandemickému precedentu kontroverzní osoba. Vyvrcholením bylo jeho emotivní vystoupení v anketě „Český slavík“, které mělo dohru až v podobě Janečkova vyloučení z vědeckého Nadačního fondu NEURON, který Janeček sám před 11 lety založil a celou dobu štědře podporoval v celkovém množství více než 17 milionů korun. Nadační fond vyloučení komentoval slovy „jeho vyjádření o onemocnění covid-19 jsou v příkrém rozporu s poznáním nejlepších vědců, další spolupráce proto podle fondu není možná“.  Pro Karla Janečka dle jeho slov není vyloučení z fondu bolestné, ale fascinující. Očividně nevede ani ke špetce sebereflexe, kdy by se alespoň zamyslel nad tím, zda se přeci jen nedopustil nějaké chyby. Naopak označuje některé představitele fondu za zdroj oněch covidových inkvizitorů, a tedy o důvod navíc, aby ho ukončení spolupráce nemrzelo.

„Neměli bychom očkovat děti kvůli vlastním strachům“, vyjadřuje se Karel Janeček. Zapomíná však na to, že strach je naší základní, evolučně nepostradatelnou emocí. Správně pochopený strach vede k racionální ochraně, naopak nepochopený, potlačovaný – nebo strach, proti kterému bojujeme, vede k děsu a panice – tedy k nezdravým fenoménům ideálním pro rozdělování společnosti. Strach sám o sobě je tedy nikoliv negativní, ale pomocnou emocí. Negativní se stává v případě jeho nepochopení. S Karlem Janečkem jsem se sama dostala do diskuse na jeho osobní stránce Facebooku, kde se vyjadřuje slovy: „Coronavirus neohrožuje zdravé děti, možná kromě naprostých výjimek. Výjimečně může ohrozit děti s oslabenou imunitou či s jinými rizikovými faktory, o kterých to předem víme. Očkování proti Covidu může mít zdraví škodlivé střednědobé a dlouhodobé důsledky. To prostě nemůžeme vyloučit. Důsledek: Plošné očkování zdravých dětí, které Covid nějak neohrožuje, je neracionální špatnost. Může mít samozřejmě smysl po poradě s lékařem očkovat děti s oslabenou imunitou. Za žádnou cenu však nesmíme ohrožovat zdraví vlastních dětí kvůli našim strachům ohledně šíření viru. To platí, i kdyby očkování zcela zamezilo přenosu. Přitom dnes již víme, že tomu tak není a primárním smyslem očkování proti Covidu je ochránění rizikových skupin proti těžkému průběhu nemoci.“ Dále v jiném rozhovoru uvádí: „Ani vědecká komunita však není jednotná ohledně očkování dětí proti covidu-19. Nejsem a nikdy jsem nebyl antivaxer. Jsem rád, že vakcíny existují a jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů v boji proti nemoci covid-19. Jsem zásadně proti nerespektování svobodné volby každého člověka a proti rozdělování společnosti na očkované a neočkované. Očkování dětí musí být svobodným rozhodnutím každého rodiče. Společenský nátlak a vyvolávání strachu odpírají možnost svobodné volby. Plošné očkování dětí proti covidu s cílem omezit šíření viru je však hazardem s jejich přirozenou imunitou. Takové hazardování s imunitou našich dětí kvůli strachu o sebe sama považuji za silně amorální.“

Janeček v jedné větě tvrdí, že vědecká komunita ohledně očkování dětí proti covidu-19 není jednotná a v druhé zcela kategoricky napíše, že plošné očkování dětí je amorálním hazardem. Je tedy Karel Janeček onou kapacitou v oboru a oprávněnou autoritou zcela pevně tvrdit, že plošné očkování děti ohrožuje? Kde bere onu jistotu – matematik, který je možná talentovaný a který dokáže precizně spočítat statistické analýzy; zároveň ale dokáže vycházet pouze z dat, která má k dispozici. Není schopen poznat, obzvláště v tak složité problematice, kde se střetávají komplexně složité vědní obory jako evoluční parazitologie, virologie, imunologie, epidemiologie a biochemie, zda mu v těchto datech nechybí zásadní proměnná, zda korelace, která v datech vyjde, je konečná, nebo naopak proměnná v čase dle mutací viru.

Když se vůči mému komentáři v jeho příspěvku na Facebooku (viz výše) vyjádřil slovy: „Zkuste se zamyslet nad logikou toho, co jsem napsal v příspěvku a klidně zkonstruovat jakýkoliv scénář, kdy bych neměl mít pravdu. Nevěřím, že nějaký najdete, protože to co jsem napsal je podle mého přesvědčení zřejmá pravda, stejně jako například tvrzení "1+1=2", odpověděla jsem mu tedy dle jeho požadavku: „Dobře. Představte si scénář, kdy současný "mladý, nestálý" koronavirus, neustále mutující, vyvine mutaci, která bude úspěšná právě v dětských organismech (takové viry samozřejmě existují a děti chrání právě vakcinace). Jste schopen mi zde vyvrátit, že to není možné? A co když na takovou mutaci nebude fungovat současná vakcína? Kolik může zemřít dětí nebo mít závažné následky? Budete za to nést odpovědnost, když dnes tvrdíte, že současné očkovaní dětem ublíží, nikoliv je ochrání? Přitom proočkovaná společnost silně omezuje možnost prosazení dalších mutací viru - potencionálně horších. Jak jste připraven čelit scénáři, kdyby takovou mutací onemocnělo Vaše dítě? Je zde strach oprávněný, nápomocný, nebo se teď snažím zastrašovat, protože nic takového příroda vyvinout nedokáže? Tady máte scénář, pokud je nelogický a nesmyslný, vyvraťte ho. A pochopitelně snažte se tedy zamyslet nad logikou toho, co jste napsal. Protože za určitých podmínek 1+1=2, jenže 1+1 může být i 3, nebo nekonečno možností, záleží na předmětu a podmínkách zkoumání, a právě jeden virus má de facto nekonečno možností mutovat!“ Karel Janeček mi už neodpověděl. Přitom právě nejprestižnější vědci včetně vynikající české vědy konstatují, že nemáme jak vědět, jaké mutace budou vznikat, a možností je prakticky nekonečno. Plošné očkování dětí je přitom zatím stále v rovině vědecké diskuse a navazujících analýz.

Jsem samozřejmě laik, mám sice nějaké přírodovědecké vzdělání, nikdy bych si však netroufla tvrdit, jak tak složitá problematika jasně je, či není. Vše, co píši jako argumentaci, vychází z úst odborníků, kterým jsem se rozhodla důvěřovat, někteří byli mými učiteli a vážím si jich. Jako každý laik nemám na výběr – jsem odkázána na vědomosti těch, kteří problematice rozumí. Všichni jsme. Ale ať už se vše zdá sebesložitější, vodítka i pro laika existují (viz shrnutí profesorem Jaroslavem Flegrem): „Člověk by měl především rozlišit, zda se jedná o názor odborníka na danou problematiku, nebo názor laika. Člověk může mít mnoho titulů před jménem i za jménem, může pracovat v akademii věd či na prestižní univerzitě, nebo může mít za sebou tisíce úspěšně vyléčených pacientů – jestliže se vyjadřuje k otázce mimo svou specializaci, má jeho názor stejnou cenu jako názor jakéhokoli jiného člověka. Odborná kvalita se relativně snadno rozpozná, pakliže se jedná o vědce. Hlavním měřítkem je tzv. h-index (počet jeho publikací h, které už byly v minulosti minimálně h-krát citovány). Tuto veličinu většinou zjistíte, když si na scholar.google.cz zadáte jméno dané osoby a podíváte se na údaje scholarmetru. Jestli má padesátník hodnotu pod 20, je s ním něco špatného, jestli pod 30 není to také žádná sláva. Jestliže ho tam nenajdete, tak je to velmi podezřelé. Velkým problémem Česka je fakt, že novináři nerozlišovali mezi vyjádřeními vědců a lékařů. Hlavní kvalifikace lékaře je léčit, zatímco hlavní kvalifikací vědce je bádat. Tomu je podřízen i odborný výcvik lékařů a vědců. Zatímco vědci jsou cvičeni v kritickém myšlení, lékaři jsou cvičeni spíše v sebedůvěře (jasně že přeháním). Proto se také u nás tolik lékařů odvážně vyjadřovalo k jakýmkoli aspektům pandemie, bez ohledu na to, že jejich názory byly často zcela v rozporu s názory světové vědy i příslušných zdravotnických odborných a regulačních orgánů. V klinické praxi může sebedůvěra zkušeného lékaře zachraňovat zdraví a životy, v mediálním prostoru současného světa však může napáchat hodně zla.“ Ještě bych doplnila, jak se jasně ukazuje, že solidní vědec přizná, kde začíná a končí jeho specializace, k čemu se vyjadřuje jako odborník, k čemu jako laik a zároveň otevřeně přiznává, které informace věda v reálném čase má, co zatím nevíme a jaké scénáře mohou a nemusí být reálné.

Co to vypovídá o Karlu Janečkovi, potažmo o nás jako společnosti?

Současná společenská krize nejen u nás v Česku rozhodně není způsobena výhradně současnou pandemií. Naopak se pandemie stala spíše účinnou rozbuškou a dle oficiálních zdrojů EU dokonce dezinformačním nástrojem v rámci informační války mezi Západem a Kremlem, potažmo Západem a Čínou: „Analytici z EUvsDisinfo zjistili, že nepravdivé informace a tvrzení se aktivně šíří po celém světě, aby šířily zmatek a nedůvěru v reakci Evropy na koronavirus. Zahraniční aktéři včetně třetích zemí, zejména v Rusku a Číně, se zapojili do cílených ovlivňovacích operací a dezinformačních kampaní týkajících se koronaviru v EU, jejím sousedství a celosvětově ve snaze podkopat demokratickou diskusi a prohloubit společenskou polarizaci a zlepšit svou image v EU.“

Proč jsou dezinformační kampaně tak úspěšné? Ještě více než kdy dříve se ukazuje zásadní a dlouhodobé selhávání vzdělávacího systému - lidé nejsou vzdělaní v oblasti sebepoznání a tedy i správné sebereflexe (včetně principů sociality a zpracování osobních i společenských traumat) a rovněž kritického myšlení. Není to podle mého názoru výhradně o inteligenci jednotlivce (aspoň osobně vnímám, že zde není přímá korelace), ale naopak o selhání společnosti jako takové. Jsme díky dlouhodobě nedostatečnému vzdělání v zásadních oblastech lidského života skutečně velmi zranitelní. Lidé si však právě i díky současné světové „krizi hodnot a důvěry“ uvědomují, že je opravdu něco špatně. Každý se s tím snaží vypořádávat po svém, bohužel mnoho lidí tápe a rozhodně ne pouze vlastní vinou. Vinny přitom nejsou výhradně selhávající politické autority – koneckonců aspoň u nás si je demokraticky volíme. Vinny nejsou ani egocentrické autority s narcistickými sklony, které se vyjadřují mimo svou odbornost. Nemá myslím smysl snažit se najít konkrétní viníky. Je potřeba podívat se podrobně do svého nitra a na celou společnost. Které konkrétní faktory způsobují, že se jako společnost neustále točíme v kruhu a pomalu a jistě směřujeme k vlastní záhubě. Ty informace dnes máme po kupě komplexněji než kdy dříve. Žel bohu je stále kvalitně a uceleně nezprostředkováváme masové veřejnosti. Je tedy potom snadné nás vzájemně rozdělovat, vždy bylo, neboť nechápeme podstatu hodnoty lidského života, hodnotu svobody ani lásky. A ač Karel Janeček může své úsilí myslet upřímně, bohužel v případě jeho názorů ohledně covidu-19 se ukazuje jeho nedostatečná sebereflexe i absence základní lidské pokory, kdy se bohužel zdá, že zaslepené ego vítězí nad zřejmými fakty.

Osobně jsem ho doposud považovala za schopného vizionáře, bohužel nyní mám pocit, že je jedním z těch, kteří společnost více rozdělují, než spojují. Cesta od vizionářství k tmářství může být až nečekaně snadná. Pokud tedy bude Karel Janeček skutečně kandidovat na prezidenta, nemohu ho zatím volit, ať dříve bych o tom uvažovala.

Co s námi bude?

Karel Janeček tvrdí, že žijeme ve výjimečné době. Souhlasím. Naše technologie dnes dokáží stvořit dokonce „živé množící se bioroboty“, kteří jednou mohou cíleně léčit naše nemocná těla, čistit planetu od mikroplastů, vyhledávat a požírat toxické materiály, nebo logicky také zase o něco účinněji zabíjet. Lidstvo je každopádně úžasné a má obrovský potenciál. Žel bohu vkládá ho stále do rukou onoho 1% vládnoucích psychopatů, dále do rukou egocentriků a narcisů, tedy jen nepovedených karikatur skutečných a žádoucích lídrů.  Co s námi tedy bude, pokud se to nezmění? Zřejmě se tímto způsobem vyhubíme. Technologie dost možná předběhnou naši duševní (ne)vyspělost. Sice nechci uzavírat tento článek pesimisticky, je už ale opravdu načase sundat si klapky z očí, uší i myslí. Vynikající kanadský lékař a psychoterapeut maďarského původu se specializací na duševní traumata Gábor Maté říká: „Pandemie covidu-19 nám ukazuje tvář světa a kulturu, ve které žijeme, kde vítězí ten, kdo má větší ego. Každá krize vše zhorší, zároveň však vše otevírá k přehodnocení, neboť lidé si začnou klást otázky v touze po kvalitnějším životě a spravedlivějším světě. Krize je tedy je příležitostí, jak svět zlepšit.“

Snad tuto další krizi už skutečně využijeme správně.