Bělorusko: Portrét flétnistky, která se nebojí

25. 8. 2020

čas čtení 5 minut


Jak přichází k davu, Maria Kalešnikova vypadá každým coulem jako moderní politik. Před těmito podvodnými volbami by byla návštěva opoziční političky v tomto malém továrním městě  nedaleko Minsku naprosto nepředstavitelná. Avšak dav ji vítá jako vítěznou hrdinku. Jak vždy, Kalešnikova je v barvách své vznikající revoluce.

Maria Kalešnikova  "My jsme pokojní, jsme poctiví, chceme žít v bezpečné a svobodné zemi. A jsme za to ochotni bojovat. Jste neuvěřitelní. Jsem tak ráda, že jsem se s vámu tady dnes setkala. Děkuji vám mnohokrát."

 
Neplánovala stát se političkou, natož opoziční političkou proti šestadvacetileté vládě Lukašenkově. Avšak Kalešnikova se ve své nové roli vyžívá. A davu se to také líbí.

Dívka na ulici: "Ona musí s lidmi mluvit, aby jim ukázala, že nejsou sami, že je připravena je podporovat, abychom se všichni mohli sjednotit a společně povstat."

Ve vzdálenosti jen několika metrů je skupinka Lukašenkových loajalistů, kteří se ji snaží ukřičet. Její stoupenci si to nenechají líbit.

(Dav skanduje): Lukašenko uchodi! Lukašenko, pryč!

Kalešnikova: "Oni strašně chtějí, abychom se navzájem nenáviděli. To nesmíme dopustit. Jsme jeden národ. Odpustíme jim. Povedeme s nimi dialog. Rozumíme, co se teď děje. Nalezněme v sobě sílu se s nimi nehádat a nebýt agresivní. Zachrání nás jedině láska."

Povoláním je Kalešnikova flétnistka. Stala se vedoucí představitelkou opoziční kampaně. Poté, co hlavním opozičním politikům ve volbách tento měsíc bylo zakázáno kandidovat, byli uvězněni, anebo uprchli do zahraničí. Utvořila trojici žen, se Světlanou Tichanovskou a Veronikou Zerkalo. Ty dvě také už uprchly z Běloruska. Volby skončily, ale kampaň pokračuje.

Po shromáždění nás Kalešnikova pozvala exkluzivně do automobilu, jímž se navracela do hlavnímu města.

Kalešniková: "Pěkné. Vypadám tak malá, co? Vedle nich, samozřejmě. Vždycky si myslím, že jsem velká, ale vedle těch mužů vypadám malá."

Její kampaň, říká Kalešniková, pochází od obyčejných lidí.

Kalešnikova: "Tady je důkaz, že je naše taktika naprosto správná. Aby ukázal svou moc, Lukašenko musí na svá shromáždění vozit lidi autobusem, s vlajkami a s transparenty. My to nepotřebujeme dělat. Lidi přicházejí sami, nikdo to neorganizuje. Myslím si, že je to proces. Po šestadvaceti letech diktatury nevznikne svoboda a demokracie hned.  Že bychom hned žili ve Švýcarsku. To se neděje."

Lukašenko se jí snaží vykreslit jako členku metropolitní elity, která nic neví o venkovském zázemí Běloruska.

Kalešnikova: "Ta představa, že já jsem z velkého města a neznám skutečný život, to je iluze. Ve skutečnosti všichni Bělorusové vědí, jak sázet a pěstovat brambory. Já taky. Trávila jsem každé léto, velkou část svého života, na chatách svých dědečků a babiček."

Bydlí naproti ústředí tajné policie. Která se tu stále ještě jmenuje KGB. Kde jsou političtí vězni často mučeni.

Kalešnikova: "Ta budova má absolutně hnusnou historii. Má přátelé a já vtipkujeme, že dnešní budova KGB se stane nejneobyčejnějším kulturním centrem v Evropě."

Kalešnikova tvrdí, že Lukašenko si tu sám pod sebou zapálil nálož.

Kalešnikova: "Velmi vážnou věcí byla ta situace s Covidem-19, kdy prezident nerespektoval umírající a nemocné. Urážel je. Celý svět neví, co si s tou epidemií počít, a on říká 'pijte vodu a jezděte na traktoru'. Celé obyvatelstvo cítilo, že je Lukašenko uráží, a to byl velmi mocný impuls."

Bělorusko není zrovna známé otevřeným politickým disentem. Avšak od čtrnácti dnů po volbách spontánní politické protesty, jako tyto ženy v bílém, se staly každodenním jevem. Trojice žen nabídla něco nového. Naději. Mezi demonstranty se setkaly čtyři přítelkyně. Všechny měly na nohou tenisky, pro případ, že budou muset utíkat před policií.

Dívka na ulici: "Vedoucí politik je definován tím, co dělá a říká. Maria je připravena přijmout odpovědnost za to, co říká. Přichází k nám, přichází k lidem a mluví s lidmi. To je něco, co od našich vládních činitelů nemáme."

V neděli 24. srpna demonstrovalo v ulicích Minsku pokojně až 200 000 lidí. Karnevalová atmosféra  neznamenala, že neexistuje hrozba zeshora. Prezidentova výhrůžná helikoptéra přeletěla nad davem a přistála u jeho paláce, pevnosti sovětské moci. Alexander Lukašenko pak přivítal své bezpečnostní jednotky. V ruce samopal.

Lukašenko na potlesk tajné policie: "Díky. My se s nimi vypořádáme."

Ve vzdálenosti několika set metrů odtamtud měla jeho politická soupeřka vlastní taktiku:

Kalešnikova: "My jsme pokojní občané, kteří procházejí městem. Teď se všichni obraťme a nepřibližujme se k tomu památníku. Prosím, neprovokujte a zachovejte klid."

Rozumný hlas Kalešnikové udržuje toto hnutí při životě. Mnoho jeho politických předáků uprchlo. Demonstranti jsou mláceni a zabíjeni. Avšak návrat ke starým pořádkům se nyní zdá nemyslitelný.

Kalešnikova: "O mnoho věcí jsem v životě přišla. Ale myslím, že stojí za to přivést Bělorusko blíže k budoucnosti bez autoritářství. Bez toho strašlivého systému, který tu přežil ze sovětské éry. A myslím si, že za to stojí bojovat. 

0
Vytisknout
6627

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2020