Kdo zastaví Trumpovy jestřáby?

25. 6. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Je to sice k nevíře, ale i americký prezident Donald Trump má čas od času světlé chvilky, třeba nyní, kdy na poslední chvíli odvolal útok na íránská vojenská zařízení, a možná tak zabránil zrodu dalšího ničivého konfliktu v horkém regionu. Zdá se, že Trumpovy instinkty jsou snad nejcennější, leč jedinou devizou jeho kabinetu. Varovná je však skutečnost, že osoba, v jejíž moci je rozpoutání války, je naprosto nevypočitatelná, nezkušená v mezinárodních otázkách, a tudíž snáze ovlivnitelná svým okolím.

Sám Trump patrně po válce s Íránem netouží, jenže má proti sobě těžkou váhu v podobě šéfa diplomacie Mikea Pompea a především poradce pro národní bezpečnost USA Johna Boltona. Donald Trump je posedlý sám sebou a nikdy nepřipustí, aby se tak významná dohoda neskvěla jeho podpisem, a chce toho dosáhnout extrémním nátlakem, který má zlomit Íránce, aby přijali ponižující dohodu. Tato smlouva by se opírala o 12 Pompeových požadavků, či spíše o Pompeův diktát; a Írán by de facto ztratil svou suverenitu: Teherán by nemohl vůbec obohacovat uran, vyvíjet balistické rakety a navíc by musel deaktivovat svou vojenskou sílu na Blízkém východě, včetně ukončení podpory pro své spojence a proxy síly v Libanonu, Palestině, Iráku apod. Ekonomická strangulace íránské ekonomiky je natolik tvrdá, že blokuje i import léků. Sankce mají taktéž odstrašující efekt: Státy a zahraniční firmy si dvakrát rozmyslí, zda budou v Íránu investovat, nebo budou riskovat americký postih.

Je celkem ku podivu, že mainstreamové sdělovací prostředky nejdou přednímu architektovi iráckých lží a dlouholetému stoupenci změny režimu v Íránu Boltonovi nemilosrdně po krku. Vždyť válečný konflikt v Íránu by byl horší než irácké tažení, jak varují i velké mediální domy. Írán je téměř čtyřikrát větší a třikrát lidnatější než Irák. Íranci by uzavřeli Hormuzský průliv, kudy protéká pětina světových ropných zásob, a zahájili by útoky na americké cíle v regionu. Kdyby USA chtěly v Íránu „zajistit bezpečnost“, potřebovaly by podle vojenských odhadů více vojáků, než mají nyní k dispozici. Teherán může mobilizovat 1,5 milionu příslušníků polovojenské organizace Basídž a půl milionů běžných vojáků. I když v éře dronů, speciálních jednotek a asymetrického válčení o masivní americké okupaci Íránu může snít jedině snad John Bolton. 

Celá sága začala Trumpovým odstoupením od jaderné dohody s Íránem (JCPOA) loni v květnu, kvůli níž se Teherán vzdal 80 procent svého civilního (sic!) jaderného programu, aby mohl získat obstavené finanční prostředky. Jinak řečeno: JCPOA byla rozhodně výhodnější pro Spojené státy než pro Írán, a přesto ji teheránský režim na rozdíl od USA striktně dodržoval. Tedy až do letošního května, kdy oznámil, že některé aspekty smlouvy již dodržovat nemíní. V té době Trumpův kabinet zrušil výjimku, která pěti zemím umožňovala koupi íránské ropy, a zároveň vyvíjel nátlak na ostatní státy, aby íránské „černé zlato“ nekupovaly. Tato strategie extrémního tlaku však nefunguje, a naopak „íránské agresivní kroky“ posiluje, jak tvrdí přední američtí zpravodajci.

Trumpova administrativa se tváří jako neviňátko, když prohlašuje, že iránské aktivity na Blízkém východě jsou neodůvodněnou a nevyprovokovanou agresí. Podivné a dosud plně neobjasněné útoky na ropné tankery v Ománském zálivu a sestřelený americký dron mají být důkazy o nevyprovokované íránské agresi. S jistotou víme, že Írán sestřelil americký průzkumný dron, přičemž není dosud zcela jasné, zda k tomu došlo v mezinárodním vzdušném prostoru, jak prohlašuje Washington, anebo v íránském leteckém prostoru, jak tvrdí Teherán, který zveřejnil GPS souřadnice údajného sestřelu.

Pokud byl americký dron skutečně zneškodněn v íránském vzdušném prostoru, nabízí se otázka, co tam vlastně pohledával? A vyvstávají i další otázky: proč by teheránský režim, který si je dobře vědom své mezinárodní izolace a zdrcující převahy svých nepřátel, sestřeloval americký dron mimo svůj letecký prostor? Proč by Írán prováděl teroristický útok na japonské plavidlo právě v době, kdy Teherán navštívil japonský premiér Abe, jenž usiluje o snížení tenze mezi USA a Íránem? Není samozřejmě vyloučeno, že tyto útoky mohly realizovat neposlušné elementy, kupříkladu z íránských revolučních gard; koneckonců ostrý americký kurs proti Íránu posiluje íránské hardlinery. Jenže tak závažná obvinění si vyžadují solidní důkazy.

Podle některých analytiků se však Bolton s Pompeem nezastaví, dokud nedosáhnou změny režimu v Teheránu. Donald Trump už nyní pomýšlí na znovuzvolení a konflikt s Íránem se mu do krámu moc nehodí, jenže tandem Bolton-Pompeo je na rozdíl od nepříliš přemýšlivého prezidenta zběhlý v geopolitice a manipulacích. Kdo tedy tyto jestřáby zastaví? Snad štěstěna nebo potenciální demokrat v Bílém domě?  

0
Vytisknout
8783

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2019