28. 6. 2019 / Jan Paul
Metaforický titulek odkazuje k tématu výstavy dvou odlišných umělců, kteří se setkali na společné výstavě pod názvem Zákon v galerii Art Chrudim. Zatímco malíř Jan Knap uchopil téma skrze utopickou vizi dobrého světa, sochař a keramik Miroslav Oliva se ho dotknul v archaickém duchu skrze keramickou plastiku. Jestliže Knap už mnoho let maluje svoji „zemi zaslíbenou“, totiž motivy prodchnuté láskyplným souzněním všeho ve všem, pak pro Olivu bylo tematické zadání galeristy novou výzvou k zamyšlení se nad biblickými motivy prostřednictvím objemu a výrazu. Na jedné straně malířská iluze pomyslného ráje, na straně druhé dělnost a sdělnost epifanie hmoty.
Jan Knap emigroval z bývalého Československa v roce 1969, a je jedním z výrazných českých umělců známých na mezinárodní umělecké scéně. Prožil konverzi, jež ho přivedla ke křesťanství, a v letech 1982 až 1984 studoval teologii v Římě. Z tohoto pohledu se může zdát, že pro věřícího autora je zadané téma snadno proveditelné, zatímco pro laika Olivu nikoliv. Toto zdání by ovšem nemělo diváka vůbec zmást. Za prvé, nabídka spásy a Boží milosti je tu pro všechny lidské bytosti bez rozdílu, a za druhé, tvorba obou umělců není prvoplánově religiózní, jejím cílem není náboženská agitace, ale umělecké zpřítomnění hodnot, které jsou součástí naší křesťanské kultury.
To je něco, z čeho se nelze vyvázat, a co je také základním rámcem výstavy Zákon. Proto nejsou keramické plastiky nekonfesního Olivy o nic méně spirituálně přesvědčivé, oč více je Knap praktikujícím křesťanem. Síla umění spočívá právě v tom, že může divákovi zprostředkovat i kvality autorem neuvědomované, že umění může nezávisle vyjevit svoji vlastní pravdu, jejíž síla vychází z vnitřního prožitku autora, možno pateticky říci - z jeho člověčenství. Jejich cesty i tvůrčí orientace a charakter tvorby jsou sice odlišné, nicméně humánní obsahy jsou právě tím, co oba autory nakonec spojuje. Knapův apel k lidství je vizionářský, Olivův je prostoupený smířlivostí a pochopením.
Není mnoho umělců, kterým se daří sjednotit tvůrčí svobodu s užitností, Miroslavu Olivovy se to jako sochaři a současně keramikovi podařilo. Keramická hlína jako vyjadřovací prostředek nejlépe vyhovuje charakteru jeho tvorby, a jako sochař ji používá bez ohledu na to, zda vytváří volnou plastiku, nebo užitný předmět. Může jím být cokoliv, talíř, hrnec, váza či svícen, ve všem uplatňuje svoji fantazii, a každý artefakt má punc jedinečnosti. Jeho plastiky evokují cosi archaického, jako by byly právě vyjmuty ze země, oprášeny a položeny na výstavní sokl. Typický Olivův rukopis charakterizuje výrazná tvarová stylizace formy, která svojí prostou jednoduchostí evokuje cosi důvěrně známého ze života člověka.
Upřímnost Olivova uměleckého výrazu pak podtrhuje i mírná ironičnost či grotesknost, stejně jako fantazijní tvarová hravost, jak je to patrné třeba v nevelké plastice monumentálního charakteru Lotova žena. Dalším zajímavým a k celé Olivově tvorbě odkazujícím exponátem na výstavě je plastika Ježíš, kterou autor kompozičně pojal jako zadumanou sedící figuru s opřeným loktem o nohu, a s hlavou podepřenou dlaní. Může to být v podstatě kdokoliv, takže i zde pojal Oliva nejdůležitější postavu Bible trojjediného Boha velmi prostě a jednoduše, jako člověka meditujícího či přemýšlejícího třeba o svém poslání. Civilnost je paradoxně to, co Olivovu sochařskou tvorbu činí čímsi intimně posvátným.
Naproti tomu umělecká orientace Jana Knapa je již natolik zřetelná a specifická, že ji nelze přehlédnout ani na mezinárodní výtvarné scéně, a to jak z hlediska malířské formy, tak i obsahu. Malíř totiž s nesmírným zaujetím zobrazuje idylický svět, v němž se láska potkává s absolutním dobrem ve výjevech plných vzájemného porozumění a něhy. Věci přirozené jako oheň, česání ovoce, provozování hudby, četba, to vše jsou činnosti oddechu, usebrání, motlitby, klidu a míru, který prožívají aktéři Knapových výjevů. Biblické náměty jsou v nich s citem pro detail transponovány do skupinových kompozic v podobě biblických postav malého Ježíše s matkou Marií, jimž asistují děti v podobě andílků.
Knapův svět je kouzelným a magickým světem dětí i zvířat a obvyklých lidských činností. Je to svět dobra, laskavosti, vlídnosti, a především pokory. Rovněž Knapova koloristická forma připomínající barvotisky a způsob malování poučený mistry renesance plně slouží tomu, co chce autor vyjádřit. Nezobrazuje nic ze současného přetechnizovaného světa a jeho aktualit, spíše se obrací k zapomenuté tradici, a přesto nastavuje současnosti nekompromisní zrcadlo touhou po řádu, jednotě a harmonii. Na jedné straně náš rychlý svět orientovaný na spotřebu a devalvovaný negací všeho, na straně druhé imaginární Knapův svět, kde se zastavil čas, a lidské prožívání má stále svůj smysl.
Výstavu Jana Knapa a Miroslava Olivy lze navštívit v Galerii Art Chrudim, Resslovo náměstí 12, až do 31. srpna 2019 / Otevřeno: Po - Pá 14.00 - 17.30; So 9.00 - 11.30
Diskuse