Hodnotový přerod české společnosti na pozadí sporu o Babiše a ovládající českou oligarchii?

Videa už máme, tak teď ještě svobodu...

27. 6. 2019 / Bohumil Kartous


Vedl jsem před více než deseti lety se svým starším bratrem a jedním naším společným přítelem hospodskou diskusi o tom, jaká vlastně byla motivace lidí v roce 1989 k tomu, aby se postavili za změnu společenské smlouvy.

Oba dva byli starší a promítali své osobní zkušenosti z účasti na demonstracích do názoru, že šlo primárně o svobodu a o potřebu svrhnout totalitní strukturu a nahradit ji demokracií.

Záměrně jsem kontroval tím, že pozdější vývoj ukazuje, že o svobodu zase tolik nešlo, že šlo spíše o vidinu materiálního standardu, který poskytoval obyvatelům kapitalistický západ. Že touha po tom mít doma konečně taky video byla mnohem silnějším motivem než svoboda.

Od té doby se pravděpodobně leccos změnilo. Zdá se, že materiálně jsme se již nasytili a že spor o to, jestli tento faktor stačí k individuálnímu a společenskému štěstí nyní štěpí společnost a vyvolává statisícové demonstrace...
 "Pořád si myslíš, že jsi v neděli stál proti lidem, kteří chtějí jen lepší video?" provokoval bratr po demonstraci na Letné v návaznosti na někdejší spor a na to, že někteří komentátoři vytvářejí jednoduchou analogii mezi rokem 1989 a současným stavem veřejného dění.

"Ne," píšu mu, "video už mají, mají ho v každém mobilu. Materiálně jsme už standardně vyspělá západní země. Tento požadavek, který byl na začátku 90. let zcela zřejmý a těžko popiratelný, byl do značné míry nasycen. Mezi tím ovšem společnosti uniklo, že honění materiálního životního standardu, k němuž je s takovou horlivostí ponoukal Klaus (ten pán jemuž v 90. letech věřila i spousta těch, kdo byli na Letné a jež nazval frustráty), vytváří perfektní prostředí pro pohodlné vykrádání hlubšího smyslu společenské změny, k níž v roce 1989 došlo. Mezi tím došlo k několika chabým pokusům na to poukázat, které neměly v podstatě žádný dopad mimo zvyšující se deziluze. Je vcelku možné, že to souviselo s nenaplněnou potřebou dosáhnout pocitu, že už máme těch videí dost. A čas běžel, deziluze rostla, internet zmátl masy, populismus se dostal přes přirozené a bezpečné hranice. A hodně lidí to oprávněně děsí. Srovnávat to s rokem 1989 je zjednodušení, které poukazuje buď na potřebu zaujmout, nebo nepochopení souvislostí."

Skutečně nežijeme v roce 1989, situace je diametrálně odlišná a možné dopady současného občanského odporu nebudou tak hmatatelné a tak historicky markantní jako to, co se dělo před třiceti lety. Nežijeme v bipolárně rozdělené Evropě (ačkoliv tento historický stav prosakuje), naopak jsme součástí EU a NATO. Sdílíme stejný ekonomický model, jsme na srovnatelné materiální a technologické úrovni, hlásíme se ústavou i formálně naplňovanými pravidly vládnutí k demokraciím.

Přesto samozřejmě historie žije v našich současných problémech a je jednou z příčin současného dění. Babiš, Zeman, Klaus i celá ta oligarchická struktura, na kterou jsem se snažil ukázat během projevu na Letné, je hodně zbytnělým reziduem společenské struktury postavené na totalitních základech, na vztazích, které v sobě nesou sociopatickou stopu jakéhokoliv nedemokratického společenského zřízení, v němž se za pokryteckým nátěrem ideologie (ať už komunistické či liberálně demokratické) odehrává zákulisní mocenská dynamika na principu korupce, nepotismu a omerty.

Dnes navíc není tato struktura dostatečně transaprentní a nebýt toho nekontrolovatelně chamtivého Andreje Babiše, ani bychom si pořádně neuvědomovali, o co tu běží. Jen díky tomu, že se pan Babiš snaží dobýt primariátu mezi "velkými kluky" (oligarchové si tak údajně říkají), vidíme, jak se maligní mocenská struktura transformovala. Babiš vyvolává ve spoustě lidí až fyzickou nevolnost ne proto, že je zapleten do skandálu se zneužíváním evropských dotací, ale proto, že zosobňuje tu neuvěřitelnou chamtivost a odpuzující nenažranost za oligarchickým prorůstáním českou společností. Mlaská moc nahlas.

Je naprosto signifikantní, že se premiér Babiš diví, proč proti němu lidé protestují, když jim "pumpuje peníze". Babiš je ovšem předlistopadovou totalitní ideologií zformovaná osobnost, která se domnívá, že to bude pro pokrytí společenských tužeb stačit. Nyní se setkává s tím, že mu statisíce lidí dává najevo, že už jim to nestačí. Materiálně jsou nasyceni, nechtějí se ovšem smířit se stavem věcí veřejných. Česká společnost možná dospívá.

Bylo by ale vhodné dívat se trochu dál než na hlavní titulky českých médií, jež se zaobírají především tím viditelným, ne však celým rozsahem problému. Nejde jen o Kellnera, Křetínského, Tkáče, Dospivu a další oligarchy a jejich armádu panochů v korporacích, úřadech a politických funkcích, jde o fakt, že tato struktura si mezi sebou efektivně rozdělila to, co patří demokracii. Ano, žádná skutečná demokracie nedokáže úplně oddělit ekonomický vliv velkých vlastníků od politické moci. Demokracie v ČR však v tomto ohledu trpí více než ty společnosti, které si vytvořily během desítek a stovek let lepší obranné mechanismy proti neúměrnému usurpování moci a vychylování rovnosti z hlediska politického vlivu do stavu, v němž ve volby představují nikoliv svobodnou politickou soutěž, nýbrž dostihy oligarchických stájí.

Díky Andreji Babišovi, který tento fakt nasvítil, si to spousta lidí uvědomila a drobné zpod hodovního stolu "velkých kluků" už jim nestačí. Respektive jsou materiálně nasyceni dost a chtějí skutečnější demokracii než to, čeho se jim dostává. A to je na celém tom dění velmi cenné, jakkoliv není jisté, zda nedojde v určitém okamžiku dech a zda je možné přenést do tohoto dnes již celospolečenského hnutí více motivů než jen odpor k Babišovi, případně Zemanovi. Zejména zda je možné přenést do něj potřebu vytvářet tlak na politickou scénu řeišt reálné problémy ve prospěch společnosti samé a umět takové problémy definovat. To bude další krok v možném dospívání.
0
Vytisknout
4894

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019