Americké sankce mohly připravit o život desítky tisíc lidí

Konec venezuelské krize?

2. 5. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Zdá se, že pokus o svržení Madurovy vlády venezuelskou opozicí vedenou Juanem Guaidóem nevyšel. Pokud nedojde k zásadnímu zvratu, kupříkladu k nějaké formě ozbrojené intervence, Caracas může bouchat šampaňské. I když venezuelští opozičníci měli po svém boku Trumpův kabinet, jehož členové se záští vůči Chávezovu nástupci nikdy zvlášť netajili, jakož i pravicové latinskoamerické režimy, nedokázali oslovit miliony strádajících Venezuelanů. Riskantní pokus o vyvolání násilného konfliktu soustavnými apely na armádní špičky i obyčejné vojáky, aby zběhli na „správnou“ stranu, patrně nevyšel. Guaidó a spol. by raději měli uposlechnout diplomatických výzev neutrálních institucí a zemí a vrátit se k jednacímu stolu. Tato politováníhodná a nadto vysoce riziková epizoda přináší důležité ponaučení: Spojené státy si už v latinskoamerickém regionu nemohou dělat, co se jim zamane, neboť jejich moc narazila na své limity i na jejich zadním dvorku.

Když se venezuelský opoziční lídr Juan Guaidó v lednu po konzultaci s americkým viceprezidentem Mikem Pencem prohlásil prozatímním prezidentem, věci měly jít hladce. Jenže Guaidóův prezidentský mandát byl chatrný obdobně jako Madurův a obě znesvářené strany se přimknuly k mocným zahraničním patronům. Zkrátka a dobře, Guaidóův pokus o změnu režimu v této jihoamerické zemi patrně nevyšel. Venezuelské opozici se nepodařilo dostat americký humanitární konvoj do země s jasným cílem vyvolat násilné střety na venezuelsko-kolumbijské hranici. Nakonec ho přívrženci opozice zapálili, třebaže Trumpova vláda z této provokace obvinila Caracas. Armáda - až na několik výjimek - zůstala na Madurově straně. Je zjevné, že armádní špičky těží z dobře promazaného korupčního soukolí, a nemají proto důvod měnit kabát; nicméně řadoví členové ozbrojených složek mohli už dávno dezertovat po statisících - kdyby jim po moci bažící opozice měla co nabídnout.

V úterý se Juan Guaidó opět pokusil uzmout v zemi moc, když obklopen po zuby ozbrojenými vojáky apeloval na armádu, aby podpořila „závěrečnou fázi“ systematických snah o svržení Madurovy vlády. Guaidó rovněž vyzval obyčejné Venezuelany, aby se vydali do ulic a požadovali Madurovu rezignaci. Podle reportéra Mikea Foxe, který monitoruje dění přímo v Caracasu, však Guaidóovu výzvu uposlechlo jen pár tisíc civilistů a hrstka vojáků. Guaidó, nyní za asistence svého politického mentora Leopolda Lópeze, opět provedl velice riskantní krok, když volal po vojenském povstání v zemi, kde operují ruští vojáci a chávistické tvrdé jádro čítá statisíce odhodlaných bojovníků. Ve Venezuele se mezitím konají proopoziční i provládní demonstrace a dochází k násilným střetům mezi vládními silami a stoupenci opozice.

Není žádným velkým tajemstvím, že Trumpova administrativa dělá všechno možné, aby se nenáviděné Madurovy vlády zbavila. Koneckonců šéf americké diplomacie Pompeo včera opět přemítal o případné vojenské intervenci. Primární zbraní se stalo extrémní finanční embargo a konfiskace vládních aktiv v zahraničí. Americkou finanční blokádu již před dvěma lety odsoudil opozici nakloněný ekonom Francisco Rodríguez, neboť na ni doplatí pouze obyčejní lidé, a nikoliv zdiskreditovaný Madurův kabinet. A ačkoli není pochyb o naprosto diletantských ekonomických opatřeních Madurovy vlády i jejích sílících autoritářských manýrů, dopad amerických sankcí je podle některých prominentních hlasů učiněnou katastrofou.

Podle předního amerického ekonoma Jeffreyho Sachse se Trumpův Bílý dům od samého začátku snaží caracaskou vládu odstranit pomocí nekompromisní ekonomické blokády, aniž by hleděl na strádající venezuelskou populaci. Sachs je spoluautorem zprávy, podle níž ekonomické sankce mohly připravit o život více než 40 tisíc Venezuelanů. Analýza vychází ze statistických údajů zachycujících zvýšenou míru úmrtnosti po roce 2017, kdy Washington odstřihl Caracas od mezinárodních trhů. Embargo se stalo nástrojem volby Trumpovy administrativy při podkopávání nepohodlných a nepoddajných vlád. Ilustrativním příkladem je Írán, kde nyní kvůli americkému sankčnímu režimu kolabuje ekonomika. Tato gangsterská nátlaková strategie jednoznačně odporuje mezinárodním normám.

Možná je příliš předčasné hovořit o konci venezuelské politické krize, protože Trumpův Bílý dům, který je prošpikován agresivními neokonzervativci, je široko daleko pověstný svou nevypočitatelností. Avšak v dohledu není žádná další „koalice ochotných“ a USA by se tváří v tvář mocným ochráncům Madurovy vlády v Moskvě a Pekingu jen stěží pustily do sólové vojenské akce. Prozatím se tedy zdá, že chávistická vláda pokus o puč ustála.

 

 

1
Vytisknout
12160

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2019