Nepodceňujme islamistický faktor v Sýrii

1. 3. 2018 / Daniel Veselý

Jan Čulík zveřejnil facebookové vlákno, v němž citoval názory Syřana žijícího v České republice, aniž by zveřejnil také moje příspěvky v této diskusi. Nechci samozřejmě rozporovat tezi o zločinecké povaze Asadova režimu – o to skutečně nejde; nesouhlasím pouze s jeho poněkud zromantizovaným pohledem na syrskou opozici, jejíž počáteční demokratický étos byl téměř zadupán do země. Ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme odkázáni na sekundární a terciální informační zdroje, jakož i dezinformační mašinérii. Je tedy pouze na nás, jak celistvý obrázek si o syrské tragédii utvoříme.        

 

Při hodnocení syrského konfliktu se nemůžeme spoléhat na sociální sítě ani slepě důvěřovat západním sdělovacím prostředkům. Západní média totiž nemají žádné reportéry na území ovládaném ozbrojenou opozicí, neboť se obávají, že by byli uneseni nebo zavražděni, a tudíž vycházejí výhradně z informací od aktivistů, jež však nelze nezávisle ověřit. To samozřejmě neznamená, že jde automaticky o vyložené lži, nicméně novinář by měl k informacím získaným od opozici nakloněných aktivistů logicky zaujmout kritický postoj.

Přesto se i z tradičních západních sdělovacích prostředků dozvídáme, že již v říjnu 2012 (20 měsíců po vypuknutí legitimních protestů proti Bašárovi Asadovi) džihádisté bojující v řadách ozbrojené opozice od svých patronů v Rijádu a Dauhá získávali nejvíce zbraní (New York Times). List Washington Post už v listopadu 2012 označil An-Nusru za nejagresivnější a zároveň nejúspěšnější sílu sdruženou pod hlavičkou Syrské svobodné armády (FSA). V prosinci 2012 se syrští rebelové napojení na Al-Káidu podle poznatků reportérů New York Times stali jednou z nejvýznamnějších bojových frakcí syrské opozice. Transfer zbraní pro syrské rebely nejpozději od roku 2012 koordinovala CIA, jak uvádí New York Times, která souběžně realizovala vlastní program na výcvik, financování a vyzbrojování protiasadovských rebelů (Der Spiegel).      

Mýtus o demokratické syrské opozici jako významné bojové síle čelící tyranovi v Damašku v květnu 2013 spolehlivě vyvrací deník Guardian. Britský list píše o tom, jak islamisté napojení na Al-Káidu coby „nejlépe vybavené, financované a motivované síly bojující proti Bašárovi Asadovi“ do svých řad vlákali umírněné rebely z FSA. O rok později byla takzvaná umírněná opozice na syrském válčišti ve zcela marginálním postavení, což souvisí také se vzestupem Daeše v Sýrii a Iráku. Tento teroristický kult byl financován donátory ze Saúdské Arábie (New York Times), Kataru (Wall Street Journal) a Turecka (Huffington Post). Jedná se tedy o tytéž země, které káidistickým skupinám v Sýrii poskytly desítky milionů dolarů a desítky tisíc tun zbraní, což se Asadově vládě v roce 2015 málem stalo osudným. Teprve přímá vojenská intervence Moskvy a intenzivnější bojové aktivity Íránu a Hizballáhu postavily kolabující režim na nohy.       

V Sýrii vedle An-Nusry bojují další islamistické milice, které chtějí v Sýrii založit islámský stát. Zatímco v syrské provincii Idlíb operuje převážně An-Nusra, obléhanou východní Ghútu podle analýzy televizní a rozhlasové stanice Deutsche Welle kontroluje pět ozbrojených skupin, z nichž čtyři chtějí v Sýrii zavést právo šaría. Jedna z těchto milic před dvěma lety zveřejnila video, v němž její militanti setnuli hlavu mladému chlapci. Tento incident vyvolal značné pozdvižení zejména proto, že šlo o rebely financované Spojenými státy.

Amnesty International v roce 2016 zveřejnila zprávu o tom, jak syrští rebelové, včetně káidistů a salafistů, unášejí, mučí a vraždí civilisty a Asadovy ozbrojence. Zde se také dočteme o existenci soudů šaría, jež v Aleppu a Idlíbu zavedly An-Nusra a salafistická milice Ahrar aš-Šám. Káidisté kupříkladu prováděli veřejné popravy osob obviněných z homosexuality a žen obviněných z cizoložství či perzekvovaly etnické a náboženské menšiny. Dokonce i uskupení, jež syrští aktivisté považují za umírněná, unášela a mučila civilisty.  

Výše uvedené skutečnosti by měly být informační protiváhou západnímu mediálnímu mainstreamu, aby snad někdo nepodlehl domněnce, že Asad a Putin vraždí syrské civilisty z čiré rozkoše.

Obyčejní Syřané se tedy nacházejí mezi Skyllou krutého Asadova režimu a Charybdou káidistických a salafistických militantů, neboť skutečná demokratická opozice v Sýrii pouze živoří a nemá na dění v zemi významnější vliv. Je to způsobeno jak nepřímou intervencí arabských monarchií, Turecka a Spojených států, tak brutalitou Asadova režimu a jeho spojenců. Ostatně aktuální analýza BBC konstatuje, že válečný konflikt v Sýrii trvá tak dlouho, protože se na jeho intenzifikaci podílejí vnější aktéři, včetně Íránu, Ruska, Saúdské Arábie a Spojených států. Není proto vůbec divu, že obyčejní lidé ze Sýrie prchají po milionech.     

           

0
Vytisknout
4236

Diskuse

Obsah vydání | 6. 3. 2018