Putinovu jadernou doktrínu nelze vnímat jako izolovaný fenomén

Lze se za stávající situace vyvarovat jaderného konfliktu?

5. 3. 2018 / Daniel Veselý

Američtí analytikové v reakci na Putinovo poselství k národu varují, že Ruská federace, jež vyvíjí nové superzbraně a modernizuje svůj jaderný arzenál, může zahájit nové kolo závodů ve zbrojení. Jejich ruští kolegové, jak se dalo očekávat, naopak na šéfa Kremlu pěli ódy. Bůh suď, zda bylo první vejce, nebo slepice, avšak Rusko se patrně volky nevolky adaptuje na externí hrozby, i když reakce Kremlu je nebezpečná a krajně nevyzpytatelná.      

V Rusku se v březnu konají prezidentské volby a Vladimir Putin obdobně jako jeho americký protějšek sází na silácká gesta, lži a hrozby. Tato politická strategie funguje na obou stranách Atlantiku, tak proč by neměla být úspěšná také v Rusku, ačkoli snad nikdo pochybuje, že se Putin opět stane šéfem Kremlu. Putin se během svého projevu pochlubil počítačovou animací střel, které mohou zasáhnout Floridu. Avšak vojenští experti dospěli k názoru, že takové zbraně Rusko ve svém arzenálu nemá. Kupříkladu novinář John Mecklin na webu akademického časopisu Bulletin of Atomic Scientists vyjadřuje skepsi ohledně existence nové ruské nukleární platformy, neboť ruský prezident veřejnosti nepředložil žádný pádný důkaz vyjma nepříliš přesvědčivé animace. Jenže militaristické tendence současného Ruska symbolizované existencí mezikontinentálních balistických střel schopných prorazit americký protiraketový deštník patrně nejsou žádnou chimérou, třebaže je nelze vnímat jako izolovaný fenomén.  

Ruský prezident ve skutečnosti vyslal jasný vzkaz Bílému domu, jehož národní bezpečnostní strategie považuje Rusko a Čínu za potenciální ohrožení jeho dominance ve světě. Washington na začátku února také zveřejnil Nuclear Posture Review (NPR, Přezkoumání jaderného postoje), který zahrnuje investici 1,2 bilionu dolarů do modernizace jaderného arzenálu a který volá po vývoji hlavic s nízkou ráží, o nichž kritické hlasy soudí, že zamlžují rozdíl mezi atomovými a konvenčními zbraněmi. NPR taktéž počítá s jadernou opovědí na nejaderné hrozby, kupříkladu na velký kybernetický útok proti Spojeným státům. Suma sumárum:Trumpova administrativa vědomě snížila práh pro použití atomových zbraní, což Kremlu samozřejmě nemohlo uniknout. Oproti tomu ruská jaderná doktrína si vyhrazuje právo použít atomové zbraně v případě nepřátelského jaderného útoku zaměřeného na Rusko a jeho spojence.   

Moskva ani Peking pochopitelně nenechaly na Trumpově národní bezpečnostní strategii suchou nit: Zatímco Číňané hovořili o rozdmýchávání nové studené války, Rusové odsoudili imperialismus Bílého domu. Ti, kdo se domnívali, že zvolení Donalda Trumpa do Oválné pracovny zmírní rostoucí napětí mezi třemi klíčovými jadernými velmocemi, se fatálně zmýlili.

Kreml je západními analytiky a komentátory často obviňován z porušování mezinárodních dohod, příkladně smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) z roku 1987. Jenže, jak poznamenává list Washington Post, nejen Rusko, ale i Spojené státy dnes tuto klíčovou dohodu de facto pohřbívají. Na lehkou váhu nelze brát ani Putinova slova o jednostranném odstoupení USA od dohody o omezení systémů protiraketové obrany (ABMT) z roku 1972, k němuž došlo v roce 2002. Takže obě přední atomové velmoci si v tomto ohledu nemají co vyčítat a dohoda o snížení počtu strategických zbraní (Nový START) z roku 2010 se za těchto okolností zdá být jen fíkovým listem.

Situace je o to vážnější, že hrozí vážný vojenský střet USA a Ruska nejen v Pobaltí, kde proti sobě stojí síly NATO a ruská armáda, ale i v Sýrii, která se stala válčištěm regionálních a světových velmocí. Nedávný incident, při němž americké letectvo usmrtilo a zranilo tři sta ruských žoldáků v Sýrii, je toho důkazem. Jak Spojené státy, tak Rusko mají v této zemi své vojáky a vojenské poradce. A za situace, kdy se Levanta navzdory porážce Daeše nadále nachází v chaosu také v důsledku intervenční politiky vnějších aktérů, není vyloučen ani přímý střet americké a ruské armády.        

Pobaltí je dlouhodobým neuralgickým bodem, jelikož tenze mezi Moskvou a Washingtonem byla citelná již za Obamovy administrativy. Americké lodě a průzkumné letouny v Baltském a Černém moři se před třemi lety dostaly do nebezpečného střetu s ruským letectvem, přičemž tehdejší šéf americké diplomacie Kerry prohlásil, že americké námořnictvo mělo oprávnění sestřelit ruské letouny v sebeobraně. Hypotetickou otázkou zůstává, jak by se ruské letectvo vypořádalo s „agresivitou“ amerických letadel v Mexickém zálivu.   

Emeritní profesor vědy, technologie a mezinárodní bezpečnosti na MIT Theodore A. Postol, který je prominentním kritikem amerických plánů na budování systému protiraketové obrany, konstatuje, že američtí politikové by neměli být zaskočeni Putinovými snahami o modernizaci ruského jaderného arzenálu. „Spojené státy vytvořily zdání, že mohou vyhrát jadernou válku s Ruskem. Washington v současnosti zvyšuje smrtící potenciál svých jaderných balistických střel proti ruským mezikontinentálním balistickým střelám, a to v poměru tři a více ku jedné. Ruský prezident již v minulosti před těmito snahami varoval a jeho současná stanoviska jsou v tomto ohledu konzistentní,“ tvrdí profesor.

Postol spolu s dalšími výzkumníky před rokem napsal, že ačkoli počet amerických a ruských atomových zbraní v předchozích letech klesal, smrtící síla amerického arzenálu se zvyšovala. Jinak řečeno, americká armáda byla schopna zničit veškerá sila s ruskými mezikontinentálními balistickými střelami s použitím pouhých 20 procent jaderných hlavic rozmístěných na souši a na moři.       

Nikdo soudný nemůže být nadšený z jaderných ambicí Ruské federace, přestože Kreml vnímá sílící atomový potenciál Bílého domu jako ohrožení své svébytnosti, ba dokonce existence. Obě jaderné velmoci disponují schopností vymazat veškerý život z povrchu země, a proto je řinčení atomovými zbraněmi krajně nezodpovědný avanturismus - ať už pochází z Washingtonu nebo Moskvy.      

 

       

0
Vytisknout
4790

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2018