Ruské nepřátelství částečně vyvolal Západ, tvrdí bývalý americký ministr zahraničí

10. 3. 2016

čas čtení 4 minuty

William Perry argumentuje, že americké pohrdání vůči Rusku jako "třetiřadé mocnosti" po ukončení studené války hrálo významnou roli

Více než 1000 interkontinentálních pozemních balistických raket v USA a v Rusku je trvale ve stavu vysoké pohotovosti, což znamená, že americký a ruský prezident by měli méně než půl hodiny na to rozhodnout, zda je odpálit, kdyby přišly radarové a satelitní informace, že byla odpálena raketa z druhé strany.

Současná vysoká míra nepřátelství v americko-ruských vztazích byla částečně způsobena pohrdavým americkým přístupem vůči bezpečnostním obavám Moskvy v letech po ukončení studené války, argumentuje bývalý americký ministr zahraničí.

William Perry, který byl ministrem zahraničí ve vládě Billa Clintona v letech 1994-1997, poukázal na to, že ke zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem posledních pěti letech došlo k důsledku Putinových vojenských intervencí na Ukrajině, v Sýrii a jinde.

Avšak Perry dodal, že během doby, kdy byl americkým ministrem zahraničí, se spolupráce mezi USA a Ruskem v letech po pádu železné opony výrazně zlepšila a že tyto pozitivní výsledky byly později zlikvidovány především v důsledku amerických, nikoliv ruských postojů.

"V posledních letech nese vinu za zhoršování vztahů mezi USA a Ruiskem především Vladimír Putimn. Avšk v letech předtím nesou většinu viny Spojené státy, uvedl Perry na přednášce v Londýně.

"Naším prvním činem, který nás nasměroval špatným směrem, bylo, když se NATO začalo rozšiřovat a přijalo východoevropské země, některé z nich na hranicích Ruska. V té době jsme těsně spolupracovali s Ruskem a Rusové si začali zvykat na představu, že by NATO mohlo být přítelem a nikoliv nepřítelem, jenže se velmi obávali rozšíření NATO až na své hranice a velmi nás žádali, abychom to nedělali."

Perry tehdy argumentoval, aby se rozšiřování NATO směrem na východ zpomalilo, aby nevzniklo v době po ukončení studené války z ruské strany nepřátelství a aby se rozvíjela vzájemná spolupráce. Americký diplomat Richard Holbrooke, podporovaný viceprezidentem Alem Gorem, však zastával zcela opačný názor a tvrdil, že "problémy, které to vytvoří ve vztazích s Ruskem, zvládneme".

Perry zastává názor, že rozhodnutí rozšířit NATO na východ je důkazem, že američtí činitelé postupovali vůči Rusku s pohrdáním.

"My jsme vůbec argumenty Rusů neposlouchali. Když jsem na to upozorňoval, reakce od amerických činitelů byla: 'Vždyť je to jedno, co si myslí, je to třetiřadá velmoc'. A samozřejmě, Rusové se to také dověděli. Tak jsme začali klesat po šikmé ploše."

Druhou vážnou chybou bylo podle Perryho rozhodnutí George Bushe tváří v tvář rozhodnému odporu z Moskvy vybudovat ve východní Evropě systém protiraketové obrany. "Rusové argumentovali, Moment, počkejte, to oslabuje náš systém odstrašení. Zase se o tom v USA nediskutovalo - zase převládl postoj 'Vždyť je to jedno, co si Rusko myslí'."

Třetím faktorem při otrávení americko-ruských vztahů byla podpora Washingtonu pro prodemokratické aktivisty v "barevných revolucích" v bývalých sovětských republikách včetně Gruzie a Ukrajiny. Perry souhlasí s etickými důvody pro podporu takových revolucí, ale zaznamenal vážné škody, které tato podpora způsobila vztahům mezi Západem a Východem.

"Když se dostal Putin do funkce, začal zastávat názor, že Spojené státy mají aktivní a robustní program, jehož cílem je svržení jeho režimu," řekl Perry. "A od té chvíle se Putin rozhodl, že už se Západem spolupracovat nebude."

Perry charakterizoval současné napětí mezi Ruskem a NATO jako "potenciálně velmi nebezpečné" a argumentoval, aby se usilovalo o radikální snížení jaderných arzenálů a zejména pozemních interkontinentálních balistických raket. Více než 1000 interkontinentálních pozemních balistických raket v USA a v Rusku je trvale ve stavu vysoké pohotovosti, což znamená, že americký a ruský prezident by měli méně než půl hodiny na to rozhodnout, zda je odpálit, kdyby přišly radarové a satelitní informace, že byla odpálena raketa z druhé strany.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6564

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2016