Oskar Lafontaine: Euro je třeba zrušit

7. 5. 2013

Pokud je reálná revalvace a devalvace touto cestou nemožná, je třeba společnou měnu opustit a vrátit se k systému, který by, tak jako předchůdce měnové unie, Evropský měnový systém, dovoloval revalvaci a devalvaci. V podstatě jde o to znovu umožnit kontrolovanou devalvaci a revalvaci v rámci EU řízeného systému směnných kursů. K tomu je nevyhnutelným prvním krokem přísná kontrola pohybu kapitálu, aby došlo k regulaci kapitálových toků. Na Kypru už Evropa tento první krok udělala.

KD│ Oskar Lafontaine, který jako německý ministr financí řídil přechod na euro, označil projekt v jeho současné podobě za katastrofu. Pokud nedojde k radikální reformě, povede to podle Lafontaina nevyhnutelně k protiněmecké rebelii v EU.

Evropská politika spolkové kancléřky se ocitá pod stále větším tlakem. I předseda Evropské komise Barroso se teď přidal k italskému prezidentu Napolitanovi a sestavením vlády pověřenému politikovi Enricu Lettovi, kteří odmítli úspornou politiku Merkelové vedoucí ke katastrofě. Evropští politici už dávno nevědí, jak dál. Ekonomická situace se měsíc po měsíci zhoršuje a nezaměstnanost dosáhla úrovně, která stále více zpochybňuje demokratické struktury.

Němci si ještě neuvědomili, že Jihoevropané včetně Francie budou tváří v tvář hospodářské mizérii dříve či později nuceni začít bojovat proti německé hegemonii. Zvláště německý mzdový dumping, který byl od vzniku měnové unie v rozporu s duchem smlouvy, je vystavuje tlaku. Merkelová se probere ze svého samospravedlivého spánku, až se evropské země trpící německým mzdovým dumpingem spojí, aby si vynutily zvrat v krizi na úkor německé exportní ekonomiky.

Společná měna by byla stabilní, pokud by členské státy prováděly vzájemně koordinovanou mzdovou politiku orientovanou na produktivitu. Protože jsem takovou mzdovou koordinaci považoval za možnou, souhlasil jsem v 90. letech se zavedením eura. Ale instituce určené ke koordinaci, zejména Makroekonomický dialog, byly vládami obcházeny. Naděje, že zavedení eura si na všech stranách vynutí ekonomickou racionalitu, byla zrazena. Dnes je systém vymknut ze svých kloubů. Pro opětovné dosažení přibližně vyrovnané konkurenceschopnosti musejí země jako Řecko, Portugalsko nebo Španělsko, jak nedávno napsal Hans-Werner Sinn v Handelsblattu, ve srovnání s průměrem zemí EU zlevnit o 20 až 30 procent a Německo zdražit o 20 procent.

Poslední léta však ukázala, že taková politika nemá žádnou šanci na uskutečnění. Reálná revalvace cestou růstu mezd, která by v případě Německa byla nezbytná, je kvůli německým zaměstnavatelským svazům a jim podřízenému neoliberálnímu bloku stran sestávajícímu z CDU/CSU, SPD, FDP a Zelených nemožná. Reálná devalvace cestou klesajících mezd, která si vynutí v Jižní Evropě a dokonce i ve Francii pokles příjmů o 20-30 procent, vede - jak už můžeme vidět ve Španělsku, Řecku a Portugalsku - ke katastrofě.

Pokud je reálná revalvace a devalvace touto cestou nemožná, je třeba společnou měnu opustit a vrátit se k systému, který by, tak jako předchůdce měnové unie, Evropský měnový systém, dovoloval revalvaci a devalvaci. V podstatě jde o to znovu umožnit kontrolovanou devalvaci a revalvaci v rámci EU řízeného systému směnných kursů. K tomu je nevyhnutelným prvním krokem přísná kontrola pohybu kapitálu, aby došlo k regulaci kapitálových toků. Na Kypru už Evropa tento první krok udělala.

V přechodném období je třeba pomoci zemím, jejichž měny budou s jistotou devalvovány, také cestou intervence ECB, aby se předešlo kolapsu.

Nezbytnou podmínkou funkčního evropského měnového systému také je, aby byl finanční sektor nově veden po vzoru veřejných spořitelen a silně regulován. Hráčská doupata musejí zmizet.

Přechod k takovému systému, který znova umožní kontrolovanou revalvaci a devalvaci, by měl proběhnout postupně. Začít se musí v Řecku a na Kypru. Je třeba zohlednit zkušenosti, které Evropa udělala s Evropským měnovým sdružením a Evropským měnovým systémem.

Podrobnosti v němčině: ZDE

0
Vytisknout
5875

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2013