Reformy jako exekuce

5. 5. 2013 / Michal Rubáš

Naše tzv. ekonomické reformy, které se tu provádějí od počátku 90.let, nevymyslel Václav Klaus.

Byly pod názvem Programy strukturní adaptace od 70. let vnucovány rozvojovým zemím, které - v důsledku způsobu, jakým byly podřízeny ekonomikám bohatých států Severu - už nemohly splácet své dluhy. Tyto programy strukturní adaptace byly něco mezi nucenou správou a exekucí. Jejich obsah byl následující: velkoryse privatizovat, devalvovat měnu, seškrtat veřejné a sociální výdaje, zlikvidovat vnitřní trh, orientovat se na export založený na mzdovém dumpingu, otevřít ekonomiku dokořán, aby se zamezilo skutečné adaptaci nebo vytváření vlastní průmyslové základny.

Spor byl v České republice veden pouze o to, zda bude naše hospodářství zlikvidováno tím, že je vytunelují domácí veksláci, anebo tím, že budou jeho pozůstatky přeměněny na dílenské provozy západních firem. To první navrhovala a dokázala ODS, to druhé pak prosazovala ČSSD.

"Naše" cesta transformace byla v 70. letech míněna jako lekce národům rozvojového světa, která je naučí zapomenout na vlastní hospodářský rozvoj. Měly zůstat kolonií. Zavádění pravicových reforem naráželo proto skoro všude ve světě na tuhý odpor veřejnosti a muselo být provázeno vlnami teroru vůči obyvatelstvu zpravidla ze strany armády.

V tomto ohledu je Česko výjimkou. U nás reformy ODS a později TOP 09 s nadšením podporovali voliči mladší, s vyšším příjmem a vyšším vzděláním, alespoň podle opakovaného sdělení České televize.

Shodou okolností jde o osoby, které nás často učily, že lidé mají nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Můžeme logicky očekávat, že za současný kolaps pravicového projektu aktivně převezmou osobní odpovědnost. Miroslav Kalousek, správce rekordního dluhu, by už mohl vzkazovat svým voličům přes billboardy něco v tom smyslu, že velmi progresivní zdanění je spravedlivé: Víc, než si myslíte.

To, čeho se spekulanti, kteří nám vládnou, nejvíce bojí, je rozvinutý vnitřní trh a demokratická kontrola bankovnictví a pohybu kapitálu. Rozvinutý vnitřní trh zvyšuje mzdy, protože skýtá množství pracovních příležitostí dokonce i mimo Prahu.

Demokratická kontrola kapitálu by znemožnila nejvýnosnější podnikání. To je shodou okolností takové, které nevytváří vůbec žádné hodnoty. Dám vám příklad takového byznysu pro případ, že by vám došly peníze: prostě se vydávejte za soukromého bankéře a řekněte centrální bance, že chcete nějakou tu miliardu eur na jednoprocentní úrok. Centrální banka coby státní nebo evropská instituce vám určitě vyhoví. Je to vyzkoušené. Peníze pak za mnohem vyšší úrok půjčíte státu, který centrální banku zřídil. Anebo na světovém komoditním trhu skoupíte takové množství obilí, že stoupne jeho cena a několik arabských zemí postihnou hladové bouře. V tom okamžiku obilí prodáte. Docela slušně to vynáší.

Dámy a pánové, to, jestli si zítra budete moci koupit potraviny, to určuje pohyb kapitálu, tedy svévole několika spekulantů. To, jestli zítra budete mít střechu nad hlavou, to určuje pohyb kapitálu, tedy svévole několika spekulantů. To, jakou hodnotu bude mít zítra váš třeba vysokoškolský diplom, to určuje pohyb kapitálu.

Kdo si myslí, že jej individuální píle nebo vzdělání učiní imunním vůči pohybu kapitálu, ten se mýlí. Koncentrace bohatství v rukou několika spekulantů dosáhla již takové míry, že začínají přebírat naprostou kontrolu nad našimi životními podmínkami. Česká vláda jim přitom asistuje.

Vážení přátelé, počet lidí, kteří byly mučeni a odstraněni, protože protestovali proti zavádění neoliberálních reforem v Chile, Argentině, Indonésii a jinde, dosahuje minimálně desetitisíců.

To v Česku zatím nehrozí. Je ovšem otázkou, zda proto, že na sobě necháme štípat dříví, nebo proto, že jsme civilizovanější. V každém případě bychom svůj odpor neměli odkládat. Jsem přesvědčen, že zatím jsou naše skromné cíle dosažitelné generální stávkou. Později by už nemusela stačit.

0
Vytisknout
4746

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2013