USA: Pravice i levice hovoří o armádě nebezpečným způsobem

15. 11. 2024

Donald Trump zdědí americkou armádu, která je profesionální, schopná – a zaneprázdněná. Jeho důstojnický a poddůstojnický sbor se zaměřují na to, aby se stal udržitelněji letálním, aby se vypořádal se stále nebezpečnějšími hrozbami, kterým čelíme.

Naše armáda není dokonalá. Má nedostatečné zdroje a uvědomuje si, že se musí v mnoha ohledech reformovat, aby lépe čelila výzvám rychle se měnícího světa.

Ale jedna věc, kterou armáda není připravena udělat, je "vzdorovat" novému prezidentovi, natož rozdmýchat civilně-vojenskou krizi.

Právě naopak, civilně-vojenská krize je pravděpodobná pouze tehdy, pokud ji vytvoří civilisté – ať už ti, kteří dychtí po zavádění politik nové administrativy, nebo ti, kteří chtějí tuto politiku zmařit. Bohužel, civilisté z obou politických stran hovoří o armádě způsobem, který je špatně informovaný a nebezpečný.

Stoupenci vracejícího se prezidenta tvrdí, že vysoké vojenské hodnosti jsou součástí "hlubokého státu", který je "woke" a dychtivý vzdorovat politickým změnám, které přicházejí. Domnívají se, že je lepší se tomu postavit čelem tím, že vyhodíme některé vrcholné důstojníky – a možná jich bude hodně – a nahradíme je těmi, kteří jsou nadšenými zastánci prezidenta. Nedávná zpráva o práci Trumpova přechodného týmu naznačuje, že administrativa zvažuje udělat přesně toto. Úředníci by vytvořili samostatnou radu vysloužilých vojenských příslušníků, kteří by byli oprávněni obejít jak systém povyšování, tak Kongres, aby identifikovali a pravděpodobně odstranili vedoucí představitele, kteří jsou považováni za "postrádající strategickou vizi" nebo jsou "nedostatečně oddaní vojenské připravenosti". Většina posuzovaných touto ad hoc komisí by to považovala za urážlivý stranický lakmusový papírek a mohl by být navržen právě k tomuto účelu. Tak či onak, bylo by těžké navrhnout systém, který by s větší pravděpodobností zasel nedůvěru mezi řadové vojáky a sváděl nejlepší vojenské lídry k tomu, aby se vzdali vojenské služby.

Odpůrci nové administrativy mezitím hovoří o armádě podobně bezohledným způsobem a naznačují, že je povinností šarží vzdorovat některým iniciativám a řídit se "dobrými" rozkazy, ale ne "špatnými" rozkazy, které by mohl vydat prezident.

Oba přístupy zásadně nechápou, jak armáda vnímá svou roli a plní své mise.

Armáda instinktivně ví, že jejím úkolem je sloužit vrchnímu veliteli. Bez ohledu na stranu. Bez ohledu na strategii. Příští prezident – a jeho spojenci – nemají žádný důvod k obavám z toho, že americká armáda bude uplatňovat selektivní odpor vůči zákonným rozkazům z Bílého domu. Ano, nastupující administrativa by měla očekávat, že nejvyšší důstojníci vysvětlí všechny důsledky zvažovaných politik druhého a třetího řádu. To však není neloajalita nebo odpor. To je jejich práce.

Příští prezident by měl očekávat, že armáda poté, co nabídne své upřímné rady, provede všechny zákonné rozkazy – včetně rozkazů, které jsou zákonné, ale strašlivé. A ti, kteří sledují, jak vykonávají své povinnosti, by si měli uvědomit, o co jde: O civilní kontrolu armády.

Vojenští důstojníci se nevyhýbají svým přísahám, když radí prezidentovi před pochybným postupem. Ani neignorují svou přísahu, když tuto politiku vykonávají – za předpokladu, že je to legální.

Vysloužilí vojáci neúmyslně zkalili stranické vody silnou podporou nebo odsouzením kandidátů během kampaně. Ale nemluví za řady v aktivní službě. Příští prezident nemusí vyhodit některé generály, aby povzbudil ostatní, aby se postavili do řady.

Na rozdíl od přesvědčení některých Trumpových příznivců, nejvyšší představitelé nezabránili Trumpovi v tom, aby v prvním funkčním období podnikl nějaké kroky. Občas ho přesvědčili, že nápad, který se mohl na první pohled zdát dobrý, je ve skutečnosti příliš riskantní. Pokud někoho "zablokovali", "zablokovali" nezodpovědné nižší zaměstnance, kteří se snažili vnutit svou vlastní agendu prezidentovým jménem, aniž by vrchnímu veliteli poskytli výhodu vyslechnout si celou škálu názorů.

Preventivní vyhazov generálů by pouze zpolitizoval armádu a učinil by ji méně otevřenou, méně připravenou, méně profesionální a méně smrtící. Zpochybnilo by to pověření a kvalifikaci nových důstojníků jmenovaných na jejich místo. Lze si představit, co by otázka – "Dostal tento nový generál tuto funkci jen proto, že prošel stranickým lakmusovým testem?" – udělala s důstojnickým sborem a námořníky, vojáky a letci, kterým velí.

Současně žádat příslušníky armády, aby padli na své meče a blokovali politiku, která je nechutná ostatním, by armádu jen dále politizovalo. Armáda, která si vybírá mezi zákonnými rozkazy na základě svých vlastních preferencí, představuje hrozbu pro ústavní pořádek, jež se příliš neliší od hrozby, kterou představuje vrchní velitel, který si vybírá, které zákony bude poslouchat.

Mohlo by být lákavé mluvit o armádě tímto způsobem, protože naše ozbrojené síly se těší většímu respektu americké veřejnosti než Kongres nebo soudy – právě ty složky, které ústava ustanovila jako kontrolu výkonné moci. Možná je jednodušší žádat ty, kteří již prokázali svou statečnost tím, že nasazovali své životy, aby se stali hlídacími psy, aby to ostatní nemuseli dělat. Takové řeči však podkopávají samotnou důvěru, na které stavíte.

Strach pravice i levice se zcela vymkl kontrole. Armáda je dostatečně zaneprázdněna bojem s řadou hrozeb, které naši protivníci shromáždili, aby se ještě obávala podezření těch na okraji. Pomozme našim vojákům, aby se drželi dál od stranické politiky, aby se mohli soustředit na to, aby nás udrželi v bezpečí.

Zdroj v angličtině: ZDE