Analýza: Druhá Trumpova vláda by mohla krajně pravicovým vůdcům v EU značně ztížit život

17. 11. 2024

 

Geert Wilders, nizozemský protimuslimský ohnivec, jehož strana Svoboda skončila v loňských volbách na prvním místě a je hlavním partnerem ve vládnoucí koalici, rovněž zveřejnil své blahopřání a radostně Trumpa vyzval, aby „nikdy nepřestával, vždy bojoval“.

Italská premiérka Giorgia Meloniová ocenila „historické přátelství“, které „nyní ještě zesílí“, zatímco Alice Weidelová z Alternativy pro Německo (AfD) uvítala porážku „liberálního Hollywoodu“ a dodala, že Trump „je pro nás vzorem“.

Rychle sílící evropské krajně pravicové strany, které jsou u moci v osmi členských státech EU a klepou na dveře v dalších, již dlouho vidí v Trumpovi mocného spojence, který sdílí jejich populistické, nativistické, konzervativní, euroskeptické a imigraci nepřátelské názory.

Ale co vlastně mohou od Trumpa 2.0 očekávat? Přes všechna nadšená slova toho podle analytiků a diplomatů evropští minitrumpovci pravděpodobně mnoho nezískají - a možná si dokonce pohorší. A co víc, někteří si to zřejmě uvědomují.

Jistě, hřát se na odražené trumpovské slávě může mít i nějakou politickou výhodu. „Nadcházející Trumpovo prezidentství s největší pravděpodobností povzbudí evropské krajně pravicové a neliberální aktéry,“ uzavírají experti z thinktanku Centrum pro evropské reformy.

„Trump posílí krajně pravicové strany nejen normalizací a zesílením jejich myšlenek, ale i zvýšením jejich volitelnosti.“ Jeho vítězství legitimizuje jejich stížnosti a razítkuje jejich suverenistické vize; zdá se, že dějiny jdou jejich směrem.

Kromě Orbána, Meloniho, Wilderse a Weidela patří k dlouhodobým evropským obdivovatelům Trumpa Marine Le Penová z francouzské Národní fronty (RN), slovenský premiér Robert Fico, rakouský kancléř Karl Nehammer a srbský Aleksandar Vučić.

V České republice se k nim po volbách v příštím roce může přidat Andrej Babiš a jejich vliv je zjevně na vzestupu, neboť Francie i Německo, tradiční mocenský motor EU, jsou oslabeny vnitropolitickými krizemi.

Někteří odborníci tvrdí, že vybrané evropské krajně pravicové lídry by Trumpovo vítězství mohlo osobně posílit: Meloniová si například připravila půdu, chválí jeho politiku jako vzor pro Itálii a pravidelně jezdí na jeho mítinky.

Společné názory na různé otázky od imigrace po potraty a její kvetoucí vztahy s Elonem Muskem by mohly způsobit, že se Meloniová stane „hlavním Trumpovým partnerem v Evropě“, řekl Lorenzo Castellani z římské univerzity Luiss.

Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó vyjádřil v podstatě stejné ambice jako Orbán. „Můžeme mít dobrou naději, že se maďarsko-americká politická spolupráce vrátí do své vrcholné podoby,“ řekl: Orbán a Trump mají „podobné myšlenky“.

Dynamika je však mnohem složitější. Evropští krajně pravicoví lídři se sice mohou s Trumpem pohodlně shodovat v nepřátelství vůči imigraci a mezinárodním institucím, ale existují i významné rozdíly.

Například Meloniho neochvějná podpora NATO a pokračování mezinárodní pomoci Ukrajině v jejím boji proti ruské invazi v plném rozsahu nebude přijata s nadšením izolacionističtějšími hlasy v nastupující americké administrativě.

Stejně tak Orbánovo útulné „komplexní strategické partnerství za každého počasí“ s Čínou, kterou Maďarsko vítá s otevřenou náručí jako klíčového hospodářského partnera a zahraničního investora, je na hony vzdáleno Trumpově agresivně tvrdému přístupu k Pekingu.

Jak se vyjádřil americký republikán Mitch McConnell, „když čínský státní podnik řekne skočte, maďarští představitelé se ptají, jak vysoko“. Tato slova „varují před jakoukoli zárukou hlubší [americko-maďarské] spolupráce“, uvedla zahraničněpolitická expertka Zsuzsanna Szelényiová.

Trumpova slibovaná obchodní politika America first by se mohla ukázat jako komplikovaná i pro vyjednávání evropských krajně pravicových stran. Jako členové jednotného trhu EU by nemohly na cla uvalená USA a pravděpodobnou obchodní válku reagovat individuálně.

Vlažná reakce Le Penové na Trumpův druhý triumf - ve výrazném kontrastu s její radostí z jeho prvního triumfu v roce 2016, který oslavovala ještě před jeho oficiálním vítězstvím - odráží všeobecné obavy z důsledků Trumpa 2.0 pro průmysl a pracovní místa v EU.

„Američané si svobodně zvolili svého prezidenta,“ uvedla Le Penová. „Tato nová politická éra by měla přispět k posílení bilaterálních vztahů a k pokračování konstruktivního dialogu a spolupráce na mezinárodní scéně.“

Její chráněnec Jordan Bardella dokonce zopakoval slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že pro „nás Francouze a Evropany by tyto americké volby měly být budíčkem ... příležitostí k přehodnocení našeho vztahu k moci a strategické autonomii“.

Krajně pravicoví voliči v Evropě nejsou zdaleka nekritičtí k Trumpově politice, jak naznačují průzkumy: předvolební průzkum YouGov například ukázal, že lidé, kteří podpořili Le Penovou, by v Bílém domě raději měli Kamalu Harrisovou než Trumpa.

„Trumpův postoj k Evropě ... bude pro jádro voličů krajně pravicových stran škodlivý - pomyslete na inflaci, deindustrializaci, ztrátu pracovních míst,“ uvedla Catherine Fieschiová z Evropského univerzitního institutu. „Trump je pro ně špatnou zprávou.“

Představa, že by samotnému Trumpovi „záleželo na budování vztahů s těmito lidmi, mi připadá velmi velmi nepravděpodobná“, dodala Fieschiová. „Bude o nich přemýšlet případ od případu a uvidí, jestli z nich může něco vytěžit.“

Tváří v tvář konkrétním hrozbám, které pro kontinent představuje druhé Trumpovo prezidentství, jež slibuje být ještě radikálnější než to první, může EU, kterou evropské krajně pravicové strany tak dlouho hanily, začít vypadat o něco méně neatraktivně.

Orbán je sice doma silný, řekl Szelényi, „ale Maďarsko je malé, hluboce integrované do EU a jeho obyvatelé jsou rádi Evropany. Pokrok a úspěch země závisí na úspěchu EU mnohem více než na čemkoli jiném.“

Stejně jako ostatní krajně pravicoví lídři, řekla Catherine de Vriesová z milánské univerzity Bocconi, se Orbán „snažil hrát na obě strany, být strategicky nejednoznačný. U Trumpa je to tak, že vám to nedovolí. Přinutí vás, abyste si vybrali“.

Evropští populisté budou i nadále „říkat trumpovské věci, zejména pokud se blíží volby“, řekl De Vries. „Ale až dojde na skutečný tlak - bezpečnost Evropy v Trumpových rukou, NATO není zaručeno - pak si možná dost lidí řekne, že na tom možná musíme v Evropě zapracovat.“