Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Írán zrychluje postup k atomové bombě

24. 4. 2024

čas čtení 8 minut

Islámská republika je blíže než kdy jindy k tomu, aby vlastnila atomové zbraně, ale režim trvá na tom, že nemá v úmyslu je vyrábět, upozorňují Trinidad Deiros Bronte a Carlos Torralba.

Íránský zájem o atomovou bombu se datuje do doby před islámskou revolucí.

Za vlády Muhammada Rezy Pahlavího, který byl spojencem Spojených států, zahájil Írán svůj první jaderný program. Téměř před deseti lety se Islámská republika zavázala hlavním světovým mocnostem, že omezí své cíle a zlikviduje 97 % zásob obohaceného uranu. Dnes je dohoda porušena a po několika letech rozšiřování a urychlování svých jaderných plánů je Írán blíže než kdy jindy k získání bomby, ačkoli íránské úřady popírají, že by to byl jejich záměr. Pokud by se Teherán rozhodl vyvinout atomovou bombu a podstoupil rizika s tím spojená, jeho ozbrojené síly by pravděpodobně začaly mít jaderné kapacity za méně než rok.

V roce 2015 Írán podepsal takzvaný Společný komplexní akční plán s USA, Francií, Velkou Británií, Ruskem, Čínou, Německem a Evropskou unií. Výměnou za zrušení mezinárodních sankcí, které dusily jeho ekonomiku, Teherán souhlasil s tím, že nebude obohacovat uran nad čistotu 3,65 %, že udrží své zásoby pod 300 kilogramy a podrobí se bezprecedentnímu inspekčnímu režimu. O necelé tři roky později tehdejší prezident Donald Trump jadernou dohodu označil za "nejhorší dohodu všech dob". Washington znovu uvalil sankce na Teherán a přidal nové, ve snaze zadusit íránský ropný průmysl.

Poté Írán začal porušovat omezení a krátce poté výrazně překročil stanovené limity. V roce 2021 začal obohacovat uran na 60 % čistotu v jaderném centru Natanz v Isfahánu. To byla provincie, na kterou se v pátek zaměřil izraelský útok, přičemž židovský stát vyslal zprávu, že je ochoten (a schopen) zasáhnout centra íránského jaderného programu. Před jadernou dohodou z roku 2015 Írán neobohacoval uran nad 20 %. Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Organizace spojených národů z loňského února uvádí, že Írán má více než pět tun obohaceného uranu, což by stačilo k výrobě nejméně dvou jaderných bomb, pokud by dosáhl čistoty 90 %.

(Rozporné údaje ohledně stupně obohacení uranu, které tu autoři článku uvádí, poukazují na fakt, že Írán ve skutečnosti díky četným "výjimkám" dohodu JCPOA nikdy dodržet nemusel - a také nedodržoval. "Výjimky" se totiž týkaly limitu množství obohaceného uranu, podržení zásob středně obohaceného uranu vyrobeného v minulosti, překročení limitů pro funkční centrifugy nebo zásob těžké vody. Prioritou Obamovy administrativy zjevně bylo zrušit ekonomické sankce, nikoliv účinně podvázat íránský program výroby jaderné zbraně - pozn. KD.)

Matthew Savill, výzkumník z britského think-tanku Royal United Services Institute (RUSI), tvrdí, že Írán by mohl mít uran s potřebnou koncentrací "během několika týdnů; otázkou je, jak dlouho by jim trvalo, než by vyrobili potřebné zbraně." Savill dodává, že Írán by musel "vyvinout jadernou hlavici a být schopen ji integrovat, pravděpodobně do balistické rakety". Expert RUSI a několik západních zpravodajských služeb se shodují, že Teherán by pravděpodobně potřeboval "šest měsíců až rok", aby proces dokončil.

Ačkoliv je Írán blíže než kdy jindy k získání atomové bomby, režim trvá na tom, že nemá v úmyslu ji vyrábět, a v tuto chvíli neexistují žádné důkazy, které by ukazovaly, že se rozhodl podniknout v tomto směru definitivní kroky. Poté, co Trump dohodu porušil, Írán neustále pokračoval ve svém programu a shromažďoval materiál pro vývoj atomové bomby, i když neučinil žádný krok – alespoň otevřeně – k její skutečné výrobě. Írán se stal jedinou zemí, která má prakticky vše, co potřebuje k výrobě atomové bomby, ale neučinil tak.

Od útoků Hamásu 7. října a zahájení izraelské ofenzívy v pásmu Gazy se obohacování uranu v Islámské republice zrychlilo a zintenzivnila se debata o tom, zda by země měla bombu vyrobit – jak tvrdí některé ultranacionalistické frakce. Několik hodin před izraelským útokem minulý pátek velitel íránských revolučních gard prohlásil, že země zváží "revizi své jaderné doktríny". Strach Teheránu spočívá hlavně v možnosti, že Spojené státy a Izrael by bombardovaly jeho jaderná zařízení, pokud by se zjistilo, že pracují na tajném plánu na výrobu atomových zbraní.

Pro Izrael je zabránění Íránu v získání jaderných bomb strategickou prioritou po celá desetiletí. Obě země se navzájem vnímají jako hlavní hrozby pro svou národní bezpečnost. Během let stínové války se Izrael pokusil sabotovat íránský jaderný vývoj a stín Mossadu (izraelská zahraniční špionážní služba) stojí za vraždou několika íránských vědců, kteří pracovali na jaderném programu. V dubnu 2021 kybernetický útok poškodil elektrickou síť v zařízeních v Natanzu, těsně předtím, než začal vyrábět uran obohacený na 60 %. Izrael – jediná země, která vlastní jaderné bomby, aniž by to veřejně přiznala – nikdy oficiálně nepřevzal odpovědnost za útoky proti íránským zájmům, ale ani nepopírá, že za nimi stojí.

Španělsko-íránský analytik Daniel Bashandeh se domnívá, že poslední události v regionu mohou mít opačný účinek, než zamýšlel Izrael a Spojené státy. Írán by nyní mohl "urychlit jadernou otázku jako poslední možnost, jak se ochránit. Země může znovu zaměřit pozornost na svůj jaderný program jako odstrašující opatření a čelit záměrům Izraele podmiňovat mezinárodní agendu."

Technicky vzato je jaderná dohoda stále v platnosti, i když i americký prezident Joe Biden označil dohodu za "mrtvou". Biden se po příjezdu do Bílého domu pokusil vzkřísit některé klauzule, ale na rozdíl od jednání v roce 2015 íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí zakázal jakoukoli formu přímé komunikace s Washingtonem.

Omezení kontrol

Inspektoři MAAE mají stále přístup k jaderným zařízením uznaným Teheránem: V Natanzu a ve Fordó, podzemním komplexu vybudovaném na hoře v poušti Kavir. Eroze jaderné dohody však zcela omezila schopnost MAAE adekvátně monitorovat íránský program. Pracovníci agentury již nemohou provádět překvapivé inspekce, vstupovat do určitých částí zařízení nebo provádět inventury centrifug, strojů, které obohacují uran.

Íránské úřady také odstranily bezpočet kamer a senzorů a vetovaly přístup některých inspektorů z "nepřátelských zemí". V posledních letech rozšířily svá centra na obohacování uranu, hlavně pod zemí, a navíc zpřísnily bezpečnostní opatření. Na jaře 2023 satelitní snímky ukázaly výstavbu nového opevněného komplexu hluboko pod zemí v Natanzu.

Jaderná dohoda definitivně vyprší v říjnu příštího roku. I kdyby se Trump nevrátil do Bílého domu, šance, že USA dosáhnou nové dohody s Islámskou republikou, se zdají být mizivé. Při jednáních v roce 2015 se Rusko a Čína připojily ke snahám západních mocností přimět Írán, aby se vzdal svých jaderných cílů. Nyní si je Teherán vědom toho, že Peking a zejména Moskva by v Radě bezpečnosti OSN zablokovaly jakýkoli krok k uvalení nových mezinárodních sankcí na Írán. Někteří analytici tvrdí, že užší vztahy Íránu s Ruskem, kterému dodává drony pro válku na Ukrajině, zemi povzbudily.

Barbara Slavinová, výzkumná pracovnice Stimsonova centra, tvrdí, že "experti na nešíření jaderných zbraní zoufale hledají nové nápady, jak se vyhnout tomu, co někteří nazývají binární volbou mezi bombardováním Íránu a tím, že Írán bude mít bombu". Analytik z amerického výzkumného centra zdůrazňuje, že "diplomacie je jediný způsob, jak zadržet íránský jaderný program. Pokud někdy existovalo vojenské řešení, o čemž pochybuji, tak už neexistuje." Slavin věří, že po "velmi zdrženlivém útoku" Izraele "Írán nebude spěchat s výrobou jaderné bomby".

Zdroj v angličtině: ZDE