Jako Palestinec odsuzuji to, co se děje na Kolumbijské univerzitě a dalších univerzitách – a co nám Hamás udělal

24. 4. 2024

čas čtení 5 minut
Nedokážou-li univerzity vštípit svým studentům mírumilovné, tolerantní a koexistující postoje, pak jako instituce vyššího vzdělávání selhaly, píše John Aziz.

"Vzkaz spodině národů a prasatům na Zemi. Ráj leží ve stínu mečů. Sláva tomu, kdo dává okupantovi ochutnat hořkost," stálo podivně domýšlivým a melodramatickým jazykem na potrhané ceduli z hnědého kartonu, připevněné klínem černé lepicí pásky k nepopsatelnému stanu.

"Dejte to najevo," promluvila žena v hnědé kufíje s potlačovanou vášní do mikrofonu, přičemž její hlas byl ovlivněn americkým přízvukem. "Byla to povodeň v Al-Aksá (7. října), která vrátila globální intifádu zpět na stůl. A je to obětavý duch palestinských bojovníků za svobodu, který povede každý boj v každém koutě Země k vítězství. Jak daleko jsme ochotni zajít, když ztratíme všechny ozdoby úctyhodného života, materiální kořist, které jsme se naučili vážit si jako jednotlivci?"

To je poselství, které jsem jako Palestinec v průběhu let slyšel od řady hlasů na své vlastní straně konfliktu. Poselství bezuzdné bojovnosti, hrozba světu, varování, předzvěst násilí. Jazyk Hamásu, jazyk al-muqawama (odporu), jazyk války.

Ale tohle není ani Gaza, ani Jemen, ani Teherán. To nejsou militantní slova nějakého radikálního imáma uprostřed oblaků prachu Arábie nebo válkou rozervané středomořské krajiny Gazy. Jsou to nápisy vyvěšené a slova pronesená v táboře solidarity Kolumbijské univerzity v Gaze v New Yorku, městě s největší židovskou populací na světě – městě obývaném 1,6 milionem Židů ve srovnání s 546 000 Židy v Jeruzalémě, který je na druhém místě. Pokud by tito studenti chtěli napodobit své hrdiny z potopy Al-Aksá a napadnout nebo unést Židy, měli by z čeho vybírat.

"Židé, Židé," skandovaly hordy amerických studentů, "vraťte se do Polska". Mnozí z těchto studentů by se mohli identifikovat jako levicoví a antirasističtí, ale jedinou nedávnou historickou paralelou k tomuto neskrývanému antisemitismu bylo otevřené skandování "Židé nás nenahradí", které v roce 2017 v Charlottesville chrlila takzvaná alternativní pravice, incelové, groypeři a neonacisté.

Jak daleko byl Hamás – ideologičtí hrdinové těchto rádoby válečníků z kampusu – ochoten zajít, když přišel o všechny ozdoby a materiální kořist svých životů? Došli až do konce. Gaza je dnes zahalena prachem, střepinami a troskami a relativní – i když omezený – ekonomický a materiální pokrok dosažený před válkou je pryč. V regionu 30 000 Palestinců, z nichž mnozí jsou civilisté, včetně žen a dětí, údajně zemřelo v důsledku války, kterou Hamás rozpoutal 7. října. Všechny univerzity v Gaze byly poškozeny, většina nemocnic je mimo provoz a byly nahrazeny polními nemocnicemi. Produktivní ekonomika Gazy byla nahrazena potravinovými balíčky, které jsou shazovány z letadel a rozváženy nákladními auty.

Jinými slovy, přístup Hamásu je katastrofou pro Palestince v Gaze, nemluvě o Izraelcích a lidech jiných národností – včetně Američanů a Britů – zavražděných, znásilněných a unesených 7. října. Ti, kdo se chtějí stylizovat do role propalestinských aktivistů, by si měli uvědomit, že Hamás jako vůdce Palestinců selhal.

Tento přetrvávající vzorec neúspěchů však nezastavil americké studenty, aby nepadli do náruče Hamásu. Zatímco podpora teokratických militantů může být pro mnohé dětinskou hloupostí, ze které většina lidí v budoucích letech jednoduše vyroste a bude nad ní krčit rameny, existuje riziko, že lidé dodrží svá slova a obrátí se k násilí a teroru, čímž intifádu doslova globalizují. Přinejmenším je to úrodná půda pro nábor radikálů.

Ale jakkoli mohou tito rádoby radikálové křičet a křičet, z dlouhodobého hlediska ani jedna strana – ani Palestinci, ani Izraelci – nikam neodejdou.

To, co je skutečně potřeba k vyřešení konfliktu a přinesení důstojnosti a svobody palestinskému lidu – a o co bych si přál, aby se tito studenti zasazovali – jsou zralí, empatičtí a soucitní lídři na obou stranách, kteří jsou ochotni spolupracovat na budování soužití, ekonomického rozvoje a příležitostí pro obyčejné lidi žijící v zemi. To znamená vzájemné uznání legitimity a práv obou národů.

Pokračující a rostoucí militantnost není řešením. Extremistické ideologie, které volají po totálním vítězství a etnických čistkách, nebo se snaží vykreslit jednu či druhou stranu jako dočasné a odstranitelné kolonialisty osadníků, jsou cestou do pekel.

Exploze ideologie hamasniků na univerzitách ve Spojených státech a v Británii jako taková je pro tyto instituce velkou ostudou. Nedokážou-li univerzity vštípit svým studentům mírumilovné, tolerantní a koexistenční postoje, pak jako instituce vyššího vzdělávání selhaly.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1888

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2024