Návrat do dětství

17. 12. 2021 / Soňa Svobodová

 

Už v dětství jsem se setkával se Scheinerovými ilustracemi klasických českých pohádek, protože ty vycházely i v době normalizace. Tehdy jsem se ale po jejich autorovi jinak nepídil, navíc jejich kouzlo hodně poškodila tehdejší rozkolísaná úroveň knižního tisku. Naplno jsem si uvědomil, jak byl Scheiner mimořádně zajímavá osobnost teprve, když jsme v roce 2010 začali spolu s Martinem Foretem, Michalem Jarešem a Pavlem Kořínkem pracovat na Dějinách československého komiksu 20. století. Postupně mi došlo, že po sobě Artuš Scheiner zanechal spoustu skvěle dovedené práce nejen v sérii knížek o Kulihráškovi, ale i jako ilustrátor řady různých žánrů. Překvapeně jsem přitom zjistil, že se Scheinerem nikdo opravdu důkladně nezabýval. Proto jsem nabídl Filipu Tomášovi z nakladatelství Akropolis, jestli by nechtěl vydat knihu věnovanou Scheinerovi a Kulihráškovi. Filipa ten nápad naštěstí zaujal, a když vydání této publikace podpořilo grantem Ministerstvo kultury ČR, stačilo už ji „jen“ napsat a dát dohromady.

Jak dlouho jste na knize pracoval?

Intenzivně dva roky, ale podklady na ni jsem střádal deset let.

Tak to je opravdu dlouhá doba, ale za to, se vám do ní podařilo zařadit všechny jeho příběhy. Bylo jejich dohledání pro vás spíše jednoduché nebo více složité?

V současné době se dobře zachované prvorepublikové knihy s Kulihráškovými příhodami prodávají za 1000 Kč a více, ale já jich pár nakoupil ještě v dobách, kdy byly výrazně lacinější. Zbytek nám půjčili spřátelení sběratelé a také dědička Marty Voleské. Bylo přitom potřeba sehnat každou knihu v několika exemplářích, protože jednotlivým kusům například poněkud kolísá barevnost. Originálních kreseb z Kulihráška se bohužel podařilo dohledat jen několik, a tak bylo nutné podklady velmi pečlivě zrestaurovat v počítači.

A to se povedlo dokonale, o čemž se mohou na vlastní oči přesvědčit i všichni její čtenáři ...

Kromě nich přinášíte i úplně první důkladnou studii o životě a díle tohoto malíře, který se proslavil nejen postavičkou Kulihráška, ale i ilustracemi pohádek Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena, Hanse Christiana Andersena a dokonce i ilustracemi k Shakespearově hře Konec vše napraví. Je to podle vás dáno tím, že v jeho ilustracích je obsaženo mimo výstižného humoru, také mnoho pohádkové fantazie a poetiky?

Artuš Scheiner dokonce ilustroval beletristické převyprávění desítky Shakespearových nejslavnějších her, které s jeho kresbami vyšlo nejen v češtině, ale i němčině nebo angličtině. A jeho fantazie a cit pro pohádkovou poetiku, které odlehčoval dobromyslným, laskavým humorem určitě zásadně přispěly k tomu, že se tak výrazně prosadil v pohádkovém žánru.

Také je o něm známo, že byl malířem samoukem. Přesto však dosáhl s touto postavičkou nečekaného úspěchu. Čím si to vysvětlujete?

Scheiner byl především mimořádný výtvarný talent, rozený figuralista, který se samostudiem dokázal záhy vypracovat na úroveň svých akademicky vzdělaných kolegů. Zároveň byl nesmírně pracovitý a ve vzpomínkách prvorepublikových nakladatelů se opakovaně objevují zmínky cenící si Scheinerovy spolehlivosti – vždy dodržoval termíny, což pro obvykle bohémské výtvarníky nebylo a není právě typické.

Co se týče úspěchu Kulihráška, myslím, že také přišel ve správnou chvíli. Jeho příběhy začaly vycházet ve druhé polovině 20. let 20. století, když meziválečné Československo prožívalo své nejlepší období, a ten optimismus z budování vlastní vyvzdorované republiky se v knížkách viditelně odráží. Zároveň byli Kulihráškovy příhody vtipné, napínavé a nenásilně didaktické, takže je tehdejší děti opravdu zbožňovaly.

Kulihráškovy příhody, svou formou stojí na pomezí leporela a komiksu, což díky veršům Marty Voleské (1905 – 1985), oceňovali doboví pedagogové. Bylo to dáno hlavně tím, že její verše byly pro dětského čtenáře poučně laskavé?

Česká literární kritika se za první republiky často pohoršovala nad pokleslou úrovní obrazové i textové části leporel přebíraných ze zahraničí. Ve srovnání s nimi nabízela Marta Voleská přirozeně plynoucí verše psané hezkou češtinou, které se dětem snadno učily z paměti. Proto se není co divit, že si jich cenili i tehdejší učitelé.

Marta Voleská vymýšlela verše i k postavičce, která se jmenovala Milínek. Neuvažujete o další knize, na toto téma..?

Zatímco cyklus knížek o Kulihráškovi má dohromady 168 stran, publikace Milínek cestovatel je jen jedna, má menší formát a dohromady ji tvoří deset stran. Navíc je v naší knize o Kulihráškovi v rámci textu několik ukázek z Milínka, takže o jeho samostatném vydání neuvažujeme. Kdyby ho ale chtěl někdo samostatně vydat, určitě by to bylo pěkné.

Po psí celebritě Puňťovi, jehož autorem byl výtvarník René Klapač, jenž se střídal v jeho tvorbě se slavnou animátorkou Hermínou Týrlovou, je vlastně Kulihrášek další prvorepublikovou celebritou, že..?

Spíš bych použil spojení milovaná postava prvorepublikových dětí. Zajímavé mimochodem je, že Kulihrášek je stejně starý jako Hurvínek. Takže budu doufat, že se ho podaří dostat zpět do povědomí kulturní veřejnosti tak, jako je v ní stále zapsaný právě Hurvínek.

A my všichni budeme držet palce, aby se to zdařilo...

Na jakém dalším zajímavém námětu pracujete v současné době?

Právě jsme společně s Tomášem Kučerovským odeslali do tiskárny zvláštní číslo komiksového sborníku AARGH!, který už dvacet let vydáváme. Tentokrát se jmenuje Pampeliškový speciál a obsahuje sedm snových beztextových komiksů, ke kterým jsem napsal scénáře. Jinak mám rozepsáno několik studií do časopisů, ale jaký bude můj příští knižní projekt, zatím nevím – jen prvorepublikových komiksových sérií, které by si zasloužily reedici, vidím hned několik. A musím přiznat, že se teď docela těším, že si po finiši spojeném s koncem roku trochu vydechnu.

Děkuji za rozhovor.

Já, děkuji.