Milovník astronomie

20. 9. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 12 minut
 


Ano. Je to přesně tak. Jako o milovníku astronomie můžeme hovořit o jednom z mnoha nejvýznamnějších a světově uznávaných českých vědců, jehož snímky sluneční korony konečně přinesly hmatatelné důkazy o její jemné struktuře i o propojení jednotlivých paprsků a výtrysků, a též i potvrzení o dynamice jejího vývoje. Je o něm známo, že k jeho velkým koníčkům kromě již zmíněného oboru také ještě patří fotografování přírody, hor, zvláště těch nejvyšších a pak také po vzoru známého českého cestovatele Alberto Vojtěcha Fryče i pěstování kaktusů. A kdože ten slavný badatel je? Není to nikdo jiný než matematik, vedoucí Odboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, Prof. RNDR. Miloslav Druckmüller, CSc.

Pane profesore, vaší velkou vášní již kromě zmíněných hobby, je také matematika a programování. Jak se obé promítlo do vaší vědecké astronomické činnosti?

 

Matematika a programování je současně mé hobby i povolání. Jsem duší učitel a výuka mne velmi baví a vidím v ní smysl svého života. V oblasti astronomie jsem však ryzí amatér v tom původním smyslu tohoto slova odvozeného od amare – milovat. Nikdy jsem neřešil otázku, jestli to, co dělám, je věda. Prostě mne vždy zajímal vesmír a matematiku a programování jsem potřeboval jako nástroj zkoumání. Byla to pro mne i silná motivace učit se matematiku a později vyvíjet nové matematické algoritmy především pro analýzu obrazů. To, že jsem dnes matematikem, zřejmě způsobil v dětství můj zájem o vesmír. Velmi brzo jsem totiž poznal, že bez matematiky spoustu věcí, které mne zajímaly, nemám šanci pochopit.

Je o vás známo, že s velkou oblibou pořizujete snímky noční oblohy a zejména zatmění Slunce, ale aby se tyto snímky povedly, je k tomu třeba kromě dobré techniky i kus toho pověstného štěstíčka, ale hlavně nebe plné hvězd, kde ho nalézáte, protože ať se na noční oblohu dívám, jak chci, žádnou hvězdu pouhým okem ve městě plném světelného smogu nevidím?

Temná noční obloha je jedna z mnoha věcí, kterou tato civilizace již zničila. Nalézt alespoň trochu tmavou oblohu je stále obtížnější. A tak jsem nucen používat různé filtry, které alespoň část světelného smogu odfiltrují. Je mi smutno, když si vzpomenu, že jako malý kluk jsem poodešel kousek od lampy pouličního osvětlení, ve které svítila žárovka, lampu zastínil dlaní a byl jsem ve vesmíru.

Ve svém archívu prý máte skleněné desky i velké ploché filmy, a dokonce i takové vzácné snímky, jakými jsou fotografie jasných komet Benett a West či kometu, jejíž snímek jste pořídil z 20. - 21. srpna 1968. Jak na tuto fotografii z toho pověstného roku ,,pražského jara“ vzpomínáte?

To je hodně smutná vzpomínka. V roce 1968 mi bylo 14 let a vznikající pocit svobody v období pražského jara jsem vnímal velmi intenzivně. Budoucnost mi přišla taková lákavá, krásná, plná pozitivních očekávání. Měl jsem pocit, že budeme mít tu budoucnost ve svých rukou. To vše vystřídala deziluze, která začala v noci z 20. na 21. srpna 1968 ve dvě hodiny v noci. Přišel jsem domů z brněnské hvězdárny, kde jsem fotografoval kometu. Rodiče seděli u rádia a plakali. Od té doby již nikdy nebylo vše jako před tou nocí. Ani v roce 1989 jsem již nezažil ten krásný pocit svobody, protože jsem měl strach, že se vrátí zase to, že pravda je jenom jedna, a vše bude nařízeno neznámo kým odkudsi z vrchu. Bohužel historie se opakuje. Kdykoliv vezmu do ruky ten obrázek komety z oné osudné noci, tak je mi smutno.


Osm let ze své badatelské činnosti jste věnoval tomu, jak vytvořit fotografii, která by byla blízká tomu, co vidí lidské oko. Prostě jste to nevzdal a dokázal to, jaký je to pro vás pocit?

Matematika je krásná a zajímavá, ale ten, kdo chce zažít opojný pocit vítězství, by se měl věnovat něčemu jinému, třeba fotbalu nebo hokeji. V matematice se totiž problémy nedělí na jednoduché nebo složité. To, čemu rozumíte, je jednoduché, a to, co nechápete, je pekelně složité. Hranice je ostrá, nelze nic chápat na 80 procent. Pokud si dlouhou dobu lámete hlavu s problémem, který nakonec vyřešíte, je ten pocit daleký pocitu vítězství. Jediné, co vás napadne je, proč já jsem ztratil tolik času řešením něčeho, co je zcela zřejmé. Nejinak tomu bylo při hledání algoritmů pro zpracování obrazů sluneční korony. Ve vašich fotografických začátcích vám také velmi moc pomohla věhlasná česká dětská stavebnice Merkur. V jakém smyslu?

Mým největším snem vždy bylo mít paralaktickou montáž, která sleduje pohyb oblohy a umožňuje pořídit obrázky oblohy s dlouhou expozicí. Dnes je ke splnění tohoto snu zapotřebí tak 10 až 50 tisíc korun a za několik dní je sen splněn. Když mi bylo patnáct, dvacet let, tak jediná schůdná cesta byla postavit si to sám. No a stavebnice Merkur byla na počátku toho mého snažení.

Prý jste všechen svůj volný čas trávil na brněnské hvězdárně. Byla ona tou vaší hlavní inspirací, k nastartování tvorby astronomických fotografií?

Rozhodně ano. V šedesátých a sedmdesátých letech jsem tam trávil spoustu času a velmi mnoho se naučil. Důležité bylo také to, že tam byly přístroje, které byly pro mne tenkrát jinak nedostupné.

Velké pozornosti se také těší i vaše fotografie velkých komet Hyakutake a Halle – Bopp či známé snímky Tři galaxie a kometa Mc Naught, Polární záře, Zodiakální světlo na Huascaranu v Peru, nebo Zatmění Slunce v roce 2006, za něž jste získal ocenění „Astrofotograf roku 2006“. Čím Vás zatmění Slunce tak okouzlilo, že jste propadl jeho přes deset let trvajícímu fotografování?

Nemohu říci, že mne úplná zatmění Slunce vyloženě okouzlila. Se ženou máme společného koníčka – hory, zvláště ty hodně vysoké. Pokud bych si měl vybrat mezi cestou za úplným zatměním Slunce a cestou do Himalájí, tak neváhám ani sekundu,

druhá možnost jasně zvítězí. Na úplných zatměních Slunce mne láká možnost zkoumání dodnes hodně tajemné sluneční korony. Jsem dnes rád, když jede pozorovat zatmění Slunce někdo jiný a doveze mi potřebná data.

Přes čtyřicet let jste vzhledem ke své profesi prožil u nejrůznějších typů počítačů, a za ta léta jste získal odpor k většině softweru. Z jakého důvodu?

Dnešní operační systémy počítačů nejsou vytvářeny pro uživatele, ale je to komerční nástroj určený k tvorbě zisku poskytovatele tohoto systému. Dnešní komerční operační systémy vás trvale špehují a poskytují data o vás někomu, kdo dobře zaplatí a použije je neznámo jak. Trvale vás terorizují stálými aktualizacemi a novými verzemi. Zahlcují vás informacemi, které nepotřebujete, odvádějí vás od smysluplné práce. Komerční programy, např. kancelářské balíky programů, jsou stále komplikovanější a nutí vás stále se něco nového učit. Proto jsem si téměř všechen software, co používám, napsal sám a měním něco jen tehdy, pokud mi to nevyhovuje. Počítače, na kterých dělám vážnou práci, nikdy nemají připojení na Internet. No a Internet, ten mám na Linuxu.

Jste autorem velkého počtu vědeckých prací, které publikujete v těch nejprestižnějších světových vědeckých časopisech. Leží i teď na vašem psacím stole nějaká zajímavá rozpracovaná vědecká studie?

Momentálně připravujeme přístroje pro příští expedice za úplnými zatměními Slunce, takže jsem ve stádiu plánování experimentů.


Výzkum sluneční korony patří k jednomu z nejobtížnějších astronomických odvětví. Kdo vám, dejme tomu pomáhá se snímkováním a zpracováním jednotlivých pozorování?

Podařilo se mi „nakazit“ dva z mých kolegů matematiků. Bez nich si již dnes náš výzkum nedovedu vůbec představit. Pro mne tím nejdůležitějším člověkem na světě je moje žena Zuzana. Ona má pochopení pro to, co dělám, ona mne naučila programovat a dodnes trpělivě hledá chyby v mých programech, účastní se expedic za úplnými zatměními Slunce a je na její práci stoprocentní spolehnutí. Bez ní bych nedokázal nic.

Slunce není jen zářící koule na obloze, která nám dává světlo a teplo, je to vesmírné těleso, jehož bouřlivé procesy také mohou zničit naší civilizaci. Teď se zeptám jako úplný laik – co si myslíte o vesmírné turistice, o neustálém vysílání raket do vesmíru – nemůže toto veškeré dění přispět ke zkáze celého vesmíru a tedy zákonitě ovlivnit i poškodit činnost všech planet i Slunce?

O vesmír bych se rozhodně nebál, lidstvo takovou moc nemá, ve vesmíru i jen v naší Sluneční soustavě jsme takové nic. Ale zato Zemi, tu si ničíme tak, že může být docela brzo neobyvatelná. Na příkladu telekomunikační sítě desítek tisíc družic Elona Muska je vidět, že i jediný člověk má dnes gigantické devastační schopnosti. Pro svůj egoistický podnikatelský záměr zahltí okolí Země smetím a učiní kosmické lety velmi nebezpečnými, znehodnotí miliardové investice do moderních astronomických přístrojů, zamoří svět signálem svých družic, nemluvě o ekologických škodách způsobených vypouštěním raket a provozem celé gigantické sítě. Bohužel takových ničitelů planety je na tu maličkou Zemi strašně moc.

Jste jedním ze čtrnácti Laurátů Kopalovy přednášky (numerický matematik a astronom, prof. RNDr. Zdeněk Kopal, DSc., 4. 4. 1914 – 23. 6. 1993, soustředil se na výzkum proměnných hvězd). Jaký je to pro vás pocit být laureátem mezi těmito špičkovými vědeckými kapacitami?

Pocit je to samozřejmě krásný. Velmi si toho vážím.

Při své fotografické tvorbě prý používáte fotoaparát Canon EOS 5D, montáž EQ 6 a několik objektivů. Platí to stále?

Montáž EQ6 používám stále, ale vývoj fotoaparátů jde stále rychle dopředu. Dnes používám Nikon D810 a Nikon Z6.

A teď naskok k vašim kaktusům. Máte ve své sbírce nějaký, kterého si velmi ceníte pro svou jedinečnost?

Já jsem pěstitel kaktusů, který preferuje krásu kaktusu samotného a zde mám nejraději Ferrocactusy, a pak krásu květů, zde mám rád matucany a lobivie. Jestli je kaktus vzácný, mě moc nezajímá.

Můžete našim čtenářům prozradit, na jakou další fotografickou expedici se do budoucna chystáte?

Zatím, dokud řádí koronavirus a hlavně opatření proti němu, tak raději nic exotického nechystám. Doma je stejně nejlíp.






0
Vytisknout
1652

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2021