Děláme si to pochybné samoobslužné divadlo v tomto Vesmíru sami?

10. 8. 2021 / Miloš Dokulil

Ne že bych zrovna mínil někoho rozptylovat, když tu je aktuálně k dispozici tolik „témat“! I když třeba stále zůstává součástí všední reality na specifikovaných místech rouška nebo doklad o bezinfekčnosti… ale jsou tu taky nástrahy dovolené, či času po dovolených; anebo kýžené očekávání, zda konečně (?) epidemie koronaviru nás přestane ohrožovat… když jiné kritické náměty už si nevybíravě vybírají svou tragickou prezentací nejen výrazné škody na majetku, ale i lidské životy (především teď ničivou silou tornád či povodní, anebo i lesních požárů nebo vinou dopravních nehod)…

Ale mohla by to být taky třeba výzva k jisté opatrnosti, pokud by šlo o dispozice k ověřitelné „sebeobraně“; hned asi v souvislosti s aplikací injekcí proti koronaviru. Nejde jen o případný respekt k „osobním názorům“. Zvláště když takto se může zvýšit riziko dalšího šíření virové nákazy, která někdy končí dalšími komplikacemi pro takto postižené, ale jindy může končit i smrtí (v ČR k nynějšímu 9. srpnu 30 363 takto po nákaze evidovaných úmrtí).

*****

Přitom třeba zrovna novoluní tu může být jako škádlivá výzva, abychom zůstávali a byli rozvážní ve svých úsudcích, zvláště v oblastech, kde se svými výchozími poznatky nemusíme „být doma“. Právě novoluní, pokud není zataženo, umožňuje optimální pozorování noční oblohy (bez přesvětlení Měsícem). Jedno, byť zrovna nikoli příznivé novoluní bylo zrovna 8. srpna (tedy z hlediska pisatele „včera“). Bezmračná a temná obloha umožňuje prostýma očima vidět, co všechno je nejen „naše“ Mléčná dráha… (také jako „existenciální“, filosofický, ne-li i nábožensky provokující obraz).

Odskočíme si k menší „meditaci“? Když ještě prakticky celé 20. století tím Vesmírem byla jen ta „naše“ Mléčná dráha? Přičemž dalších galaxií… by mohlo být možná 200 miliard? A v té naší Mléčné dráze hvězd podobných našemu Slunci je 25, 100, anebo 400 miliard…? A kolik asi je v tom Vesmíru „exoplanet“?! (Když zrovna naše Slunce mělo takových planet původně hned pět?) — Přičemž již brzy se výrazně rozšíří předpoklady pro poznatky o „našem hvězdném světě“; v říjnu 2021 NASA by měla vypustit mimo náš pozemský vzdušný filtr JWST (tj. teleskop nazvaný „James Webb Space Telescope“; s optikou 6,5 m v průměru). [Hned jeho pokračovatel a nástupce, GMT /„Giant Magellan Telescope“/ má mít optiku v průměru 24,5 m, tj. málem dvaapůlkrát větší než stávající zatím největší optický teleskop na Kanárských ostrovech.]

Teprve dokonalejší prostředky ke zkoumání světa postupně umožňují stále adekvátnější a spolehlivější poznatky; nikoli nějaké „deklarace“ nebo odkazy na nějaké „autority“ (pokud chybí konfrontace s ověřenou a stvrzující praxí).

Ačkoli kupodivu v oblasti společenského života – i v tom „vyspělém západním světě“ – občané (nesrovnatelně více disponující časem pro své soukromí než v tzv. rozvojovém světě) rozhodování o svém sociálně zakotveném osudu viditelně stále víc přenechávají svým „spasitelům“. Ne že by byla vždy šťastná rozhodnutí i mezi těmi, kteří se dostali do významných funkcí s nadějemi málem celého světa. Jako tomu bylo na počátku Bidenova prezidentství po Trumpovi. (Snad viz i pisatelův příspěvek Miloš Dokulil Příklad perspektivy zahraniční politiky?)

*****

Stávající zkušenost nemůže automaticky být měřítkem pro „zarámování“ zítřejších problémů. Dost spolehlivě např. nedokážeme určit všechny „základní“ a „podstatné“ znaky a procesy prezentující tu vlastnost, které v biologickém světě my lidé říkáme „vědomí“. (Vizme mj. sázku, jejíž 25-letý termín vyprší během dvou příštích let: David Chalmers a Christof Koch v roce 1998 vzájemně zkoumali vyhlídky pro již uspokojující poznatky prezentující poznávání lidského mozku.) — Do jaké míry vědomím disponují někteří živočichové, včetně ptáků (mj. vrány), je předmětem již docela dlouhé řady překvapivých – a často naprosto nečekaných – zjištění. (Mj.: Pokud suchozemští savci rodí mláďata hlavou napřed, tento proces takto u mořských savců probíhat nemůže…)

Automaticky z existence života na „naší Zemi“ nemůžeme usuzovat, že jde o obecně, ale i v detailech, platný scénář nejen pro naši galaxii, ale současně pro jiné galaxie, jejichž existence a počet se vymykají jak lidské představivosti, tak přijatelně nespornému poznání. (To by se musely do vývojových etap Vesmíru zakalkulovat taky třeba rozmanité katastrofy, které se takto staly výzvami k přežití jen k tomu náhodou zrovna tehdy disponovaných živočišných druhů na „naší Zemi“.)

To reálně existující množství exoplanet (exaktně netušených do konce 20. století) ovšem je a bude poměrně novou výzvou, jak – s novými provizorii – dočasně vytvářet nové „pohledy“ nejen na vnější rámec našich životů, ale též na sám „zázrak života“, který přímo žijeme.

Tím spíš by mělo překvapovat, s jakou suverenitou v tématice epidemických kalamit rozmanití ne zrovna v dané oblasti odborníci stále kolem sebe šíří různé bludy o nakažlivých chorobách, včetně Covidu-19 (představujícím se teď svou novou verzí „delta“). Jako kdyby neplatilo, že třeba taky naše lidská těla automaticky mají „v programu“ vytváření „protilátek“, aby byly neutralizovány škodliviny; přičemž injekční procedura prostřednictvím k tomu účelu prezentovaných látek adresně zvyšuje účinnost tohoto procesu.