Příklad perspektivy zahraniční politiky?

9. 8. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 6 minut
Afghánistán je katastrofa.


Nejdřív jedno obecné zjištění: Před „drahným“ časem, ještě než propukla 2. světová válka, byla nesporně „hegemonem“ světové politiky Velká Británie. Nato, celého půl století, v období tzv. „studené války“, vzájemně spolu o toto prvenství soupeřily dvě velmoci, USA a SSSR. V 21. století je stále zřejmější, že Spojeným státům americkým překvapivě jako soupeř ve všech oblastech možného počínání při tom setrvalém úsilí o hegemonii se již představila Čínská lidová republika; nejen ekonomicky či technicko-vědecky, ale též svým lidským potenciálem v tom dnešním „komputerovém věku“ (1,4 miliardy obyvatel v ČLR vůči jen 333 milionům v USA). Teď nebudeme u obou zrovna zmíněných subjektů dále odkazovat na vyspělost jejich technologií (včetně těch, jež jsou založeny na komputerizaci uplatněných procesů), i když se s nimi počítá, včetně ve vojenství (aniž teď rozvedeme, že jaderné zbraně svým ničivým potenciálem zároveň paradoxně znamenají racionální nutnost s nimi vojensky nepočítat, i když… iracionálně hrozbu jaderné zkázy lidstvo má stále evidentněji před sebou a i když z té desítky států, majících nějaký jaderný arzenál, za jaderné velmoci se jich deklaruje zatím „jen pět“).

Zhruba jedno století političtí představitelé lidstva usilují zvýšenou měrou o právní záruky mírových poměrů ve světě. Po 2. světové válce navíc poměrně rychle došlo k obecnému zániku koloniálního systému na naší planetě. Ne že by to ale znamenalo očekávané sociálně-politické uklidnění. „Svět“ jako kdyby ovšem stále počítal s tím, že role „četníka“ se případně účinně ujme „hegemon“.

******

Zrovna teď máme před sebou jeden – nikoli první, a zřejmě ani poslední – příklad toho, jak taková „mírově motivovaná intervence“ po řadě desetiletí, co již probíhá, může vyústit. Země, která také takovým příkladem je, je zrovna nyní Afghánistán.

Vrátíme se stručně jen čtvrt století zpátky. Roku 1996 se zmocnilo v Afghánistánu vlády islamistické fundamentalisticky zaměřené hnutí Tálibán (orientované věroučně sunnitsky). ((Je nesmírně důležité registrovat náboženské zřetele v rámci islámu, protože víra je „prius“ a politicky i vojensky muslimové ji stabilizují, případně též – jsou-li k tomu podmínky – dále šíří.))

Proti této vládě nakonec roku 2001vojensky zakročily USA (byla tu totiž rovněž současná souvislost s teroristickým útokem na mrakodrapy „Dvojčata“ v N. Yorku 11. září 2001; takže nakonec v souvislosti se spojenectvím v rámci NATO zapojila se vojensky v Afghánistánu též tato organizace, včetně ČR).

Teď zase skok málem do současnosti: 14. dubna 2021 nynější prezident USA Joe Biden – ve shodě se svými jinými výroky – prohlásil, že do září 2021 americké jednotky budou již mimo Afghánistán. Aniž se přitom jakkoliv zmiňoval o tom, zda a do jaké míry bude afghánská „vládní“ armáda napříště sama schopna čelit Tálibánu, když ani dvacet let zahraniční pomoci nevedlo k nastolení míru ve státě a k ukončení bojových akcí. (Přičemž je záhodno uvést, že zhruba 2/3 území Afghánistánu má pod svou kontrolou Tálibán, ale zatím nikoliv města. Ač zrovna nyní – po 6. srpnu 2021 – Tálibán obsadil třeba město Zarandž v provincii Nimrúz. Přitom zatím zřejmě není zajištěno finanční krytí potřeb vládních afghánských struktur, včetně např. platů vládního vojska či policie. /Naopak právě tohle bylo zajištěno po sovětské intervenci v Afghánistánu, když ta roku 1989 skončila./)

Pár poznámek pro ty, kdo se možná pídí po dalších souvislostech:

Pentagon prohlásil 2. června 2021, že bude pokračovat ve finanční podpoře vojenských aktivit na území Afghánistánu. Také by se nemělo přehlédnout, že Írán (v rámci islámu orientovaný šíitsky) zatím v Afghánistánu podporoval tamní jednotky NATO. Nelze dohlédnout, co všechno se ještě bude v sledované oblasti dít, pokud počítáme s tím, že se jedná o muslimský svět, ne vždy přiměřeně vylaďující (nebo respektující) náboženské zřetele s jazykovými, politickými a obecně kulturními. Takže např. Paštunů (zároveň představujících navenek také hnutí Tálibán!) žije asi 45 milionů, přičemž 2/3 jich je usazeno v Pákistánu, a teprve zbývající třetina obývá Afghánistán (kde žije zhruba 30 milionů občanů různých národností); zatím rovněž není jasné, do jaké míry politická moc v Pákistánu by mohla svůj vliv v Afghánistánu uplatnit proti Indii. (Jistý jaderný arzenál mají jak Pákistán, tak Indie!)

Nepřehlédněme, že když po 20 letech bojů USA a NATO v Afghánistánu nedošlo k neutralizaci vojenského vlivu Tálibánu na dění v tomto státě, jednostranné stažení vojenských útvarů USA z Afghánistánu přirozeně navodí víc než jen zvýšení celkového vlivu Tálibánu na veškeré dění v Afghánistánu. Přitom, i když došlo k rozmanitým kontaktům mezi orgány Tálibánu a USA, k žádným konstruktivním závěrům se přitom nedospělo (představitelé Tálibánu pouze okamžitě informovali vládní kruhy v pákistánském Islamabádu o průběhu těch rozhovorů). Případný začátek pozitivně cílených jednání z toho se nezrodil. Plodný dialog nenastal.

Přitom to stálo americké poplatníky z USA už 2 biliony (tj. dvakrát 1000 miliard) dolarů! (A mír v Afghánistánu je zatím v nedohlednu. K sovětským aktivitám tamtéž v desetiletí 1979-89 se nyní vracet nebudeme. Ani k tomu, jak třeba Saúdská Arábie prostřednictvím Pákistánu zvyšuje svůj teritoriální vliv v citované oblasti. Krev nevinných a přímo do problémů země aktivně nevtahovaných lidí teče ale dál…)

1
Vytisknout
2530

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2021