Jak dosáhnout identifikace ulice s politickou třídou?

6. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Protože v politice už nejde o zastupování zájmů, ale o reprezentaci skupinové identity, úspěšní v oslovování ulice budou nadále jen ti politici, kteří se vynasnaží být sami takřka k nerozeznání od "typického člověka z ulice". 

Notorické smutnění nad starými zlatými časy, které nikdy neexistovaly, v současnosti nabylo podoby bědování nad odtržeností elit od ulice.


I když na tomto stýskání něco málo může být, podobné povrchní diagnózy ponechávají stranou zásadní skutečnost, kterou se rozhodly zcela ignorovat.

A tou je proměna někdejší politiky zájmů v dnešní politiku identity.

V čem tedy spočívá rozdíl mezi oběma - ehm - politickými paradigmaty?

V případě, že nějaká skupina voličů sleduje primárně svůj skupinový politický zájem (klasicky "třídní zájem"), hledá především reprezentanta toho typu, který by dokázal její zájem dobře artikulovat a obhájit. Tak se mohlo stát a vlastně v minulosti i docela pravidelně stávalo, že v řadách socialistických teoretiků a politiků jste naráželi na reprezentanty šlechty či vzdělané bohaté buržoazie - na všechny ty Saint-Simony, Marxe, Engelse, Poppery a Kolontajevové - kteří ale nikomu zvlášť nevadili, jestliže a pokud se pořád zastávali "zájmů dělnické třídy".

Pakliže se ovšem voličská skupina tmelí jen politikou identity, nic není jako dřív. Nejde už o to, aby politik hájil nějaké kolektivní zájmy, ale aby zastupoval identitu, které si skupina cení. Není už tedy nadále možné, aby se hlavní politické hodnoty daného společenství zastával někdo, kdo je úplně jiný než průměrný zástupce ulice. Naopak, musí být pokud možno zcela typickým představitelem té voličské skupiny, o jejíž hlas usiluje. Řečeno s Janem Masarykem, "opicí v saku".

Úspěšný reprezentant ulice by tedy měl být bezohledný, agresívní a blbý jako poslanec Volný, sprostý a prolhaný jako prezident Zeman, vykrucovat se na způsob lapeného kapsáře a přitom močit do toi-toiky jako premiér Babiš. Dále je nezbytné, aby velkoryse konzumoval pivo a další alkoholické nápoje, miloval levné smažené klobásy a další populární řeznické produkty - a libuje-li si taktéž v dobře proleželých olomouckých tvarůžcích, rozhodně neprohloupí.

Několik postřehů ohledně pouličního vlastenectví zformulovala již před nějakým časem leccos objasňujícím způsobem Ester Kočičková.

Pokud se tedy budete chovat stejně naivně jako třeba expremiér Špidla a starat se primárně o "objektivní zájmy ulice", aniž byste se jí podbízeli v rovině politiky skupinové identity, v lepším případě skončíte stejně jako VŠ s puncem "autisty", který "nám obyčejným lidem vůbec nerozumí".

Zato budete-li "lidoví" syrečky a krkovičkou, sama nekultivovaná plebejskost se v éře politiky identity stane výtahem k rychlému kariérnímu růstu.

Problém tedy nespočívá v tom, že "elity selhaly" - ale ve skutečnosti, že superidiotská konzumeristická kultura vychovala voličský materiál, vůči němuž elity jednoduše selhat musely.

A na rozdíl od populistů budou selhávat dál.

1
Vytisknout
3381

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2021