11. 8. 2021 / Karel Dolejší
Takřka kdykoliv narazíte na podrobné vědecké studie parciálních procesů spojených s probíhajícími změnami klimatu, objeví se v nich také závěr, že konzervativní komplexní klimatický model standardně používaný Mezivládním panelem pro klimatické změny (IPCC) při OSN zrovna tyto procesy podceňuje. Jinak řečeno, faktory jako mizení mořského ledu či tání permafrostu, případně úpadek lesů a odlesňování, mají na změny klimatu ve svých důsledcích výrazně vyšší vliv "pozitivní zpětné vazby", než respektovaná mezinárodní instituce předpokládá. Podobné efekty lze dokonce zaznamenat i při nevhodně koncipovaném zalesňování. A to ani nemluvím o faktu, že emise skleníkových plynů z globální ekonomiky přes všechna opatření i velkohubé řeči dál rychle rostou.
Znamená to, že jsme lidmi vyvolanou změnu klimatu patrně už "rozjeli" podstatně více, než si oficiálně připouštíme.
Ačkoliv lze pochopit důvody, proč nyní IPCC prohlašuje, že "ještě není pozdě, ale musíme ihned jednat", s největší pravděpodobností jde o milosrdnou lež. A jde o lež bez ohledu na to, jak moc jí ti, kdo s ní přišli, sami chtějí uvěřit. Jak moc chtějí být milosrdní především sami k sobě.
Ve skutečnosti už hrajeme nikoliv o záchranu klimatu, ale maximálně o to, pro co má angličtina výraz "mitigation" (zmírnění následků).
Taková mitigace (ano, termín jsme převzali do češtiny) v podmínkách postupující nezastavitelné klimatické změny je vlastně ekvivalentem toho, co známe z vojenství jako "akci zadního voje" neboli boj na zdrženou.
Boj na zdrženou je přitom právem považován za nejobtížnější úkol, jakým může být velitel nějaké jednotky pověřen. Proto, že jeho síly nepostačují, aby zabránil postupu nepřítele a překazil jeho záměry. Nezbývá mu, než aby postup protivníka co nejvíce zpomaloval, kanalizoval jej do předem vybraných koridorů a pokud možno v pořádku a bez kolapsu nasazených jednotek sám ustupoval tak, aby své síly zcela neztratil. Nesmí se stahovat ani příliš brzy, ani příliš pozdě.
Vezměme nyní v úvahu, že tady je třeba ustupovat s celou průmyslovou civilizací, v jejímž čele se objevují i takoví "vynikající" krizoví manažeři jako Donald Trump, Boris Johnson, Jair Bolsonaro, Andrej Babiš, Viktor Orbán, Alexandr Lukašenko, Vladimir Putin nebo Si Ťin-pching. (Omlouvám se všem, na jejichž nehynoucí zásluhy jsem ve výčtu zapomněl.) Z nich někteří dokáží dlouhé měsíce či léta popírat samotnou existenci nebezpečí, další pomlouvají fungující protiopatření, prosazují nesmysly typu injekcí Sava, pití vodky, mazání konečníku aromatickými oleji atd. v reakci na pandemii, ještě jiní šíří bludy, podle nichž COVID zabíjí jen ty, "kdo si to beztak zaslouží", další raději koupí dražší a méně efektivní čínské vakcíny než západní přípravky, protože globální krize je pro ně jen příležitost upevnit vlastní absolutní moc nad poddanými a ohřát si vlastní korupčnickou polívčičku, atd., atd.
Jaká je asi pravděpodobnost, že s tak úžasnými muži v čele dosáhneme uspokojivého provedení toho nejkomplikovanějšího ústupového manévru, jaký kdy nějaký stratég musel řešit?
***
A ovšemže vždycky existuje spousta důležitějších věcí než starost o přežití, kterými se musí v libovolném okamžiku umořit nejméně 75 % dostupné mentální energie globální civilizace. Hloupí bílí muži v andropauze a s pivními teřichy se cítí nedostatečně oceňováni ve svých rolí údajných alfa samců, zatímco o nic chytřejší mladí hnědí muži berou do rukou kalašnikovy či bomby v naději na čtyřicet panen. Z extrémního křídla feministek zase slyšíme, že všechno zavinil patriarchát, takže krizi vyřeší už jen samotný fakt, že teď budou prostě vládnout ženy. A basta.
Hrdým Čechům chybí v klimatické krizi ke štěstí nejméně dvě nové jaderné elektrárny a jeden Zemanův kanál. Vyhlašují i odhodlání dál vyrábět vozidla se spalovacími motory, protože Brusel. Německé klima přece vlastence nezajímá. Na nějaké to velbloudo-proso-datle zbude v české poušti vždycky.
Mládež prokazuje předchozím generacím naprosto nepřijatelnou neúctu za to, s jakými nesmírnými oběťmi jí zanechají bezlesou krajinu zamořenou pesticidy, syntetickými hormony a pervitinem koncentrovanými v ubývající spodní vodě, kterou zároveň bude třeba dochlazovat i zbylé jaderné bloky. Prachové bouře z půdy zničené průmyslovým zemědělstvím či v měřítku lidského života nikdy nekončící manuální obsluha skladišť s použitým radioktivním palivem nebo čerpadel radioaktivní vody kolem dolů ve Stráži pod Ralskem představují odkaz, jakým se nepohrdá. Co by za to daly děti v Africe!
Někdo - doufám, že některá z příštích česko-vietnamských spisovatelek - o tom jednou napíše mimořádně čtivý sequel k románu Philipa Rotha Odkaz: Skutečný příběh.
***
"Dear Rabbi," I wrote him for the last time
"I do not have the authority or understanding
to speak of these matters.
I was just showing off.
(Leonard Cohen: One of my letters)
Diskuse