Na dráze opět "vše v pořádku"

6. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
  • Železniční nehoda u Domažlic se přidává k dlouhé řadě událostí, které v posledních letech upozornily na neutěšený stav zabezpečení železniční dopravy v ČR. 
  • Statistiky v evropském srovnání jednoznačně ukazují, že vysvětlování nehod "chybami jednotlivců" představuje pouze výmluvu v situaci, kdy management neustále snižuje stavy zaměstnanců, aniž by dostatečně investoval do nahrazení jejich práce moderními technologiemi. 
  • Systematicky přetěžovaný personál se logicky často dopouští chyb, hlavní odpovědnost však nesou jeho nadřízení. 

České dráhy, a.s., utrpěly "vítězství u Domažlic". Tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny.

Německá strana po nehodě tvrdě zkritizovala zabezpečení českých tratí. V debatě mimo jiné padlo, že "V počtu mrtvých na železnicích na miliardu osobokilometrů (počet ujetých kilometrů osobních dopravců násobených počtem cestujících) dosáhlo Česko v letech 2009 až 2018 hodnoty 0,29, což je více než trojnásobek evropského průměru", nebo že "chybějící moderní bezpečnostní systém a zastaralé traťové zabezpečovače umožnily, že strojvedoucí expresu projel příkaz k zastavení".

Moderní evropský systém ETCS, jenž by takovým událostem mohl zabránit, je prý drahý a plošné nasazení na českých tratích by si vyžádalo investice ve výši kolem 100 miliard korun.

Na druhé straně tam, kde ještě nedošlo ke spolehlivé automatizaci provozu drah, by měli příslušné funkce "po staru" zajišťovat lidé. Zaměstnanci, kteří udělají to, co ještě dostupné automaty nesvedou. 

To ovšem těžko může být případ Českých drah, které měly v roce 2001 ve stavu přes 84 000 zaměstnanců, zatímco dnes jich mají necelých 15 000 (.pdf).

Jistěže mezitím o něco klesly i počty spojů, ale nikoliv pětinásobně či šestinásobně.

K rozumné debatě o celém problému děsivé nehodovosti na českých železnicích samozřejmě nijak nepřispívá, jestliže arogantní všeználkové ukřičí i svědectví samotných strojvůdců o mimořádném přetížení a nemožnosti absolvovat mezi směnami odpovídající spánek - jak co do kvantity, tak co do kvality.

Pokřikování ignorantů fakticky obhajuje "hybridní" provozní model českých železnic, které se evidentně zuby nehty snaží bez patřičně spolehlivé automatizace provozu ušetřit více pracovních sil, než je při bezpečném provozu ještě možné.

Postupné odstavování vozidel na fosilní paliva v následujících letech ovšem nepřinese univerzální rozkvět elektromobility, která pro některé příjmové kategorie zůstane navždy těžko dostupným luxusem. O to větší nároky bude muset splňovat systém veřejné hromadné dopravy. Včetně vlakové. Bylo by třeba do ní masivně investovat již dnes. 

Babišova vláda na účet rekordně rostoucího deficitu "má zdroje" na slevy na jízdném pro své voliče, na mimořádné miliardové růsty důchodů, na Zemanův Bělomorkanal či na nové Dukovany (prý i na Temelín). Vedle toho ale opakovaně slyšíme, že moderní elektronický zabezpečovací systém železnice je příliš drahý a zatím si ho ještě nemůžeme dovolit.

Inu když nemůžeme, tak nemůžeme. Vláda obecně a univerzální ministr Havlíček zvlášť mají prostě jiné priority. Proto je nehodovost na české železnici na trojnásobku evropského průměru.

A ještě hodně dlouho tam také zůstane. Za cenu permanentního přetížení zbylého drážního personálu. Za cenu rostoucího počtu mrtvých a zmrzačených. Navzdory do nebe volající mezinárodní ostudě.

1
Vytisknout
2899

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2021