NYT: 53 tun hnijícího vepřového a další brexitérské noční můry

15. 2. 2021

čas čtení 8 minut
 
Británie se v důsledku brexitu octla ve velmi vážné hospodářské situaci. Většina britských médií o tom nepíše. V neděli dopoledne britský ministr zahraničí (českého původu) Dominic Raab v televizním rozhovoru odmítl zoufalství britských podnikatelů s tím, že "to bude trvat 10 let, než se projeví výhody brexitu".

(Všimněte si obscénních, šovinistických anglických vlajek, které brexitéři při rozhovorech v televizi nyní strkají všude. Kdosi napsal, že je to výrazem jejich nejistoty):


Takže se zcela otevřeně o katastrofě, kam se dostala Británie, odváží psát jen zahraniční tisk, New York Times:

Poté, co se stal v po Novém roce brexit realitou, podnikatel Tony Hall najednou čelil nutnosti vymanit 53 tun hnijícího vepřového z administrativního očistce v jednom přístavu v Holandsku.

 
Po dobu delší než dvacet let dodávala firma Tonyho Halla vepřové do Evropské unie bez celních prohlídek. Nyní jsou však její masné výrobky podrobováni kontrole, bezpečnostním předpisům a obrovskému množství papírování.

Haleovi se nepodařilo vyplnit dokumentaci správně, a tak to znamenalo poslat pět kontejnerů plných masných výrobků rovnou do spalovny.

Dohoda, kterou britská vláda uzavřela s EU, znamená, že Britové smějí do EU dodávat své výrobky bez cla, avšak to nezabránilo vzniku množství celních procedur, sanitárních a bezpečnostních kontrol, vybírání DPH z exportovaného zboží a dalšího množství byrokracie.

Podniky po celé Británii nyní čelí ochromujícímu zmatku a neznámým byrokratickým překážkám. Hory papírování, hrůzy s celními procedurami a další nákladné problémy zintenzivňují krizi v ekonomice, která už byla tvrdě postižená koronavirem.

Mnoho firem, především malých a středně velkých, běduje, že situaci nezvládají.

Evropská unie tradičně kupovala téměř polovinu veškerého britského vývozu. V lednu 2021 však objem vývozu z Británie do EU poklesl o dvě třetiny. Někteří vývozci ryb, plodů moře, masa a mléčných výrobků byli od trhů v Evropě zcela odříznuti a utrpěli katastrofální pokles prodeje.

Dopravci se natolik obávají složitostí posílání zboží z Británie do EU, že mnoho z nich přestalo do Evropy jezdit. Přibližně polovina kamionů vozících zboží z francouzského přístavu Calais do anglického přístavu Dover se nyní vrací prázdná. Dopravují jen vzduch.

Lukrativní britský finanční průmysl je svědkem toho, jak se akcie evropských firem rychle přesunují do Evropské unie. Amsterdam nahradil Londýn jako primární trh pro takové akcie. Rostoucí objem exotických finančních nástrojů  známých jako derivativy - zejména ty, denominované v eurech - odcházejí z Londýna do New Yorku.

Výrobci zápolí s vážným ochromením dodávek pro své výrobky, součástek i základního materiálu.

Během referenda o brexitu v roce 2016 slibovali jeho stoupenci Britům osvobození od dusivé evropské byrokracie. James Wilson měl pochybnosti. Sklízí slávky z mořského dna v úžíně Menai Strait ve Walesu. Britové slávky nekonzumují, a tak byl z 98 procent závislý na exportu do Evropské unie. Horu papírování očekával. Neočekával však šok, k němuž došlo, když ho v lednu informovala Shellfish Association of Great Britain: dovoz slávek z oblastí mimo Evropskou unii je dovolen pouze, pokud jsou sklízeny z mořské vody nejvyšší kvality, ta kolem Británie není. Je to předpis, který v Evropské unii prosadila právě Británie, když byla ještě jejím členem! Přišel o svůj trh. Několik stovek tun slávek, které by před 1. lednem prodal za asi 160 000 eur, nyní leží v blátě, už nestojí za sklizeň.

I ti, jimž se nyní podaří proniknout na evropské trhy, zjišťují, že slibovaný táborák, na němž se měly radostně pálit evropské předpisy, je ve skutečnosti horoucí peklo byrokracie.

V jihozápadní Anglii, několik mil od vesnice, která dala jméno sýru Cheddar, očekává jeden sýrař, Lye Cross, že ho nové byrokratické předpisy budou stát 125 000 liber ročně. Transakce, která loni měla devět kroků, včetně vydání faktury a jejího proplacení, má nyní 39 kroků.

V prvním týdnu ledna poslala sýrárna Hartington Creamery asi 40 malých balíčků svého sýra značky Stilton do Evropské unie. Celkem měly hodnotu asi 1000 liber. Dopravce zásilku zatížil pobrexitovým poplatkem 5 liber za balíček, tedy celkem 200 liber. Celní úřady v Evropě zásilky odmítly, především proto, že nebyly doprovázeny zdravotním certifikátem. Vypracovat takový zdravotní certifikát znamená najmout si veterináře a zaplatit asi 180 liber za zásilku.

Hartington vrátil svým evropským zákazníkům peníze a zaplatil dopravci znovu, aby přivezl sýr zpět do Anglie. Po návratu se sýr už musel vyhodit.

Před brexitem mohl kamion s 25 000 litry smetany z mlékárny v severním Walesu County Milk Products přes noc dojet do Francie. Nyní trvá tatáž cesta pět dní. Mlékárna musí uvědomit úřady o vývozu smetany nejméně 24 hodin před odjezdem a musí uvést váhu kamionu - což není známo, dokud nebude tanker naložen. Pokud se váha kamionu liší od jeho skutečné váhy při příjezdu do přístavu, kamion nebude do EU vpuštěn. Firma County Milk Products snížila svůj vývoz zboží do Evropy o polovinu.

Před brexitem si mohla módní  firma Fashion Enter s dvěma továrnami v Anglii objednat vysoce kvalitní nitě z Německa a dostat je do pěti dnů. Dodání nejnovější zásilky  po prvním lednu však trvalo tři týdny. Firma také musela zaplatit manipulační poplatek 44 liber za zpracování celní dokumentace. Bez těch nití musela firma odložit práci na klíčové zakázce - na výrobě 10 000 ochranných obleků pro zdravotníky bojující v britských nemocnicích s covidem.

Dodavatel nití nyní odmítá zpracovávat zakázky z Británie za menší cenu než 135 liber, protože by musel platit britskému daňovému úřadu britskou DPH. Znamená to, že firma Fashion Enter musí nyní kupovat těch německých nití daleko více, než potřebuje. Blokuje to její finance.

Zvlášť zranitelný je automobilový průmysl, protože součástky automobilu několikrát cestují přes kanál La Manche pro specializované zpracovávání. Továrny nyní musejí vyplňovat formuláře o původu těchto součástek.  Téměř dvě třetiny malých a středních výrobních podniků nese nyní od brexitu v Británii nové zvýšené náklady za dodávané součástky.

Birminghamská firma Brandauer nedávno vyvinula prototyp součástky pro jednu britskou automobilku, která připravuje výrobu elektromobilu. Uzavřela kontrakt s výrobcem ve Švýcarsku, který má vyrábět klíčovou část této součástky. Před brexitem přicházely tyto součástky ze Švýcarska za den. Teď to trvá tři týdny.

Johnsonova dohoda o brexitu uzavřená s EU se netýká služeb, především finančních služeb. Po odchodu z evropského trhu ztratily finanční společnosti v Británii právo provádět transakce pro klienty v Evropě. Mnoho finančních firem už přesunulo zaměstnance do evropských měst, jako je Frankfurt, Dublin a Paříž, aby mohly pokračovat s obchodováním v Evropě.

V první den obchodování na finančních trzích v roce 2021 se přesunuly akcie v hodnotě 6 miliard euro z Londýna na trhy na evropském kontinentě.

Od příštího roku budou evropské regulační orgány vyžadovat, aby derivativa, oceněná v eurech, byla obchodována výlučně v Evropské unii. Pro londýnskou makléřskou firmu TP ICAP se brexit spojil s pandemií a ochromil některé její operace. Přesunuje 330 svých makléřů z Londýna do Evropy. Bohužel jejich stěhování zpomalila pandemie, firma žádala evropské regulační orgány o víc času. Ti to odmítli, tak firma byla nucena  četné své operace pro evropské klienty zastavit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
6857

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2021