Britský profesor infekčních chorob: Byl jsem vážně nemocen s koronavirem po dobu sedmi týdnů

19. 5. 2020

V polovině března 2020 jsem dostal COVID-19, píše v časopise British Medical Journal Paul Garner, profesor infekčních chorob v Liverpool School of Tropical Medicine. Po dobu téměř sedmi týdnů jsem byl ve vážném zdravotním stavu, zažíval jsem extremní emoce a naprosté vyčerpání. I když jsem nebyl v nemocnici, bylo to děsivé a dlouhé. Nemoc přichází a odchází, ale dlouho nezmizí. Lidé by měli vědět, že tato nemoc může trvat dlouhé týdny. Lidé, u nichž má COVID-19 dlouhý průběh, potřebují pomoci, aby pochopili neustále se měnící, bizarní příznaky a jejich překvapivý průběh.

Začátkem března jsem si říkal, že dlouhá léta běhání a to, že jsem byl vojensky fit, mě uchrání před nemocí. Ignoroval jsem, že mi teče z nosu, pečlivě jsem si měřil teplotu a usoudil jsem, že COVID-19 nemám. Pak jednoho odpoledne jsem se začal cítit divně. Odešel jsem domů do karantény.


V prvních dnech jsem si nebyl jistý, zda mám COVID-19. Poškodil jsem si ruce savem. Neměl žádný zápach - myslel jsem, že je starý, ale šlo o to, že se mi ztratil čich a necítil jsem už chlór. Tíže a pocit nemoci se vážně zhoršil, začal jsem cítit tlak na prsou a uvědomil jsem si, že to mám. Zhrozil jsem se, že jsem mohl nakazit své spolupracovníky, s nimiž pracuji dvacet let. Představoval jsem si, že mí zranitelní příbuzní zemřou a že si to nikdy neodpustím. Jednoho odpoledne u mě vznikla tachykardie, srdce mi začalo bušit neuvěřitelně rychle, a silný tlak na prsou a bylo mi tak špatně, že jsem myslel, že umírám. Zamlžila se mi mysl. Snažil jsem se na počítači najít vrcholnou myokarditidu, ale nebyl jsem schopen počítač používat. Nedalo se nic dělat. Řekl jsem si, jestliže je tohle konec, tak co se dá dělat.

O několik hodin později jsem se probudil, živý, tlak na prsou nahradila extremní únava. Ta trvala dlouhé dny. Někdy mi bylo líp a začal jsem být optimistický, ale další den mi bylo, jako by měl někdo praštil kriketovou pálkou do hlavy. Kolegové v práci mě kritizovali, že nemluvím jasně: "Tak se rozhodni! Je ti líp, nebo ne?" Asi měli taky strach, ale já jsem opravdu nechápal, co se děje.

Nemoc trvala dál a dál. Příznaky se měnily, bylo to jak adventní kalendář, každý den byl překvapením, něco nového. Tupá hlava, strašlivě bolestivé lýtko, špatně od žaludku, tinnitus, zvuk v uších, zdřevěnělé ruce a nohy, bolest po celém těle, nemožnost pořádně dýchat, artridida v rukou, podivný pocit v rukou při doteku umělých hmot. Pokus se trochu hýbat či chodit znamenal, že se můj stav okamžitě vážně zhoršil - druhý den mi bylo strašně špatně. Začal jsem mluvit s jinými lidmi. Našel jsem běžkyni maratonů, která se pokusila v druhém týdnu choroby uběhnout 8 kilometrů, což znamenalo, že zkolabovala s třasavkou a spala 24 hodin. Mluvil jsem s jinými lidmi s podivnými příznaky, které lidé kolem nich většinou bagatelizovali jako psychické jevy, což vedlo k tomu, že pacienti sami začali o sobě pochybovat.

Na internetu se píše, že lidé, kteří neskončili v nemocnici, se uzdraví do čtrnácti dnů. Moje nemoc nebyla vážná, ale po čtyřech týdnech mi bylo pořád špatně. Můj nájemník měl přátele, kteří byli taky po čtyřech týdnech ještě nemocní a to hodně pomohlo.

Od začátku třetího týdne až do konce šestého týdne byl jasný vzorec této nemoci: během dne mi bylo naprosto špatně, pořád jsem tvrdě spal, probouzel jsem se v posteli zpocený skrznaskrz, vstával jsem s ostrou bolestí hlavy, která během dne ustoupila a večer mě znovu proměnila ve zmlácenou hadrovou loutku.

Přidal jsem se na facebookovou stránku  (Covid-19 Support Group (have it/had it)) plnou lidí s těmito příběhy, některými z Británie, jinými z USA. Lidé, kteří trpěli touto chorobou a nevěřili, že ty příznaky jsou skutečné, jejich příbuzní si mysleli, že pacienti trpí jen úzkostí, zaměstnavatelé je nutili, aby se vrátili do práce, protože po čtrnácti dnech měli už být zdraví.

Během týdnů mě dojali lidé, kteří tiše přišli a pomohli mi to překonat, zvládnout. A dnes nemoc odešla. Poprvé za tolik týdnů mi není strašně.

Cílem tohoto článku je lidi informovat: u některých nakažených ta nemoc trvá celou řadu týdnů. Příznaky přicházejí a odcházejí, jsou podivné a děsivé. Vyčerpání je vážné, reálné a je součásti té choroby. A všichni potřebujeme podporu a lásku od komunity kolem nás.

Kompletní článek v angličtině ZDE   
0
Vytisknout
5896

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2020