Jak sociální demokraté reformovali, až zreformovali

22. 1. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Návrh důchodové reformy z dílny ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) se setkal s vážnou kritikou Národní rozpočtové rady - protože je "rozfázován" tak, že by nejprve zvýšil výdaje, zatímco otázku, kde na ně vzít, nechává někdy na později. Z uvedeného důvodu by "reformovaný" důchodový systém mohl být dokonce ještě neudržitelnější než dosavadní a vážné problémy by s ním mohly nastat již za několik málo let. Netýkaly by se však už jen důchodů samotných, ale parametrů státního rozpočtu jako celku ZDE.


Rozpočtování ve stylu latinskoamerické populistické levice lze stručně shrnout do sloganu "Plánuj výdaje, ale nikdy neplánuj příjmy (respektive ani jejich udržení)". Současní čeští sociální demokraté se této metě výrazně přibližují od chvíle, kdy Maláčová s argumentem "já mám LSE" začala navyšovat důchody - ačkoliv disponuje vládní analýzou varující před kolapsem důchodového systému zhruba do deseti let ZDE a ačkoliv nemůže nevidět, že deficit státních financí stále roste s tím, jak vláda během konjuktury místo vytváření rezerv zděděné rezervy rozpouští a žije z podstaty ZDE ZDE.

Na otázku, kde napříště vzít na důstojné důchody, tedy není možno dávat paroubkovskou odpověď "zdroje jsou". Tak nepopulárně jako všude jinde, kde k podobným záležitostem přistoupili realisticky, je třeba říci: "Budeme mít k roku XY tolik a tolik přispěvatelů průběžného systému v produktivním věku, tolik a tolik volných disponibilních státních příjmů, takže důchod může být takový a takový, odchod do důchodu je reálný v tolika a tolika letech". Podobný výpočet pochopitelně radost nikomu neudělá, jak se lze snadno přesvědčit třeba sledováním rekordní mnohatýdenní stávky proti důchodové reformě ve francouzském dopravním systému ZDE, nemluvě ani o masových protestech v putinském Rusku, kde je demonstrování proti vládě ještě podstatně nebezpečnějším podnikem. Jenže jiné přístupy znamenají ve skutečnosti ještě hlubší, dlouhodobější a chroničtější zátěž pro celou společnost než nepopulární srovnání výdajů s dostupnými příjmy.

Sociální demokracie v České republice si ani po sérii volebních výprasků stále ještě nepřipustila, že voliči nehodnotí její působení ve vládě s Babišem pozitivně. Kroky které skutečně pozitivně hodnotí, připisují notoricky hlavní vládní straně ANO, zatímco ČSSD vnímají jako stranu "do počtu". Od Babiše je navíc opravdu mazané nechat sociální demokraty, aby jeho vládě rozpočtovým populismem dočasně zajišťovali reklamu. Až si výdaje naplánované ČSSD státní rozpočet později nebude moci dovolit, svalí se vina za škrty snadno na Lidový dům, který přece neuvažoval realisticky, ale my jsme mu v rámci udržování dobrých koaličních vztahů vyšli vstříc.

Ve volbách v roce 2013 získala ČSSD 20,45 % voličských hlasů, v roce 2017 pak 7,27 % hlasů. Nyní - když jak někteří tvrdí, strana via Maláčová "konečně" dělá tu správnou levicovou sociální politiku - jsou na šesti procentech ZDE. Babišovi stačí k nákupu voličů koblihy a facebookový účet s "čaulidi", sociální demokraté ale neuspěli ani skrze rozpočet velmi štědře financovaného ministerstva.

Až se podkuřováním Babišovi propracují k vypadnutí ze sněmovny, bude možno konečně dopsat příběh s názvem "Jak sociální demokraté reformovali, až zreformovali".

0
Vytisknout
10641

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2020