Čínské století, aneb U nás v jeslích

11. 9. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Podle čínských "vědců" ze Sdružení pro výzkum světové civilizace je angličtina pouhým dialektem mandarínštiny - a Shakespeare byl "negramotný herec", přičemž jemu připisované texty ve skutečnosti sepsal Samuel Johnson ZDE.


Číňané, jež někteří teoretici pasují do role rozhodujícího aktéra světového pokroku, se vyznačují mimořádně silnou tradicí rasismu a xenofobie, jakou si průměrný obyvatel dnešního Západu vesměs už ani nedokáže představit ZDE. K tomu přistupuje průhledně kompenzovaný komplex méněcennosti, který si Čína upevnila v období podrobení koloniálními mocnostmi (zhruba v letech 1899-1949) ZDE. Výsledky obojího pak představují třeba "vědecká zjištění", k jakým se právě dopracoval čínský "think tank".

Ne náhodou podobné projekty připomínají někdejší Encyklopedii ruského prvenství ZDE - ovšem umocněnou na druhou.

Obojí je taženo velmi dobře identifikovatelným úsilím "dokázat", že nikdo jiný než právě jedna jediná země lidstvu nic podstatného nepřinesl.

***

Svět se rychle mění.

Bývaly doby, kdy si spousty lidí včetně mě myslívaly, že vrcholem idiocie v politice je Bush mladší, posedlý svou imaginární vyvoleností Bohem.

V těchto neviňoučkých dobách světová veřejnost ještě neznala Trumpa, Borise Johnsona, Bolsonara, Duterteho, Zemana, Babiše, Okamuru a další jim podobné výlupky.

Bylo ovšem i bez toho velkou chybou a omylem myslet si, že by zrovna vyléčený alkoholik Dubya Bush mohl představovat jakési vyvrcholení stupidity. Ta, jak věděl Einstein, je ve skutečnosti nekonečná - a víme to s větší mírou jistoty, než že se opravdovou nekonečností vyznačuje vesmír. Kromě toho vyléčený alkoholik může pořád představovat lepší variantu než alkoholik nevyléčený - nemluvě ani o dalších, ještě vážnějších formách chorobných závislostí předních politiků ZDE.

A podobně svědčí o absolutním nedostatku politické představivosti, pokud si někdo skutečně myslí, že svět dominovaný předtrumpovskými USA byl snad jakýmsi vrcholem netolerance, násilí a nespravedlnosti.

Perspektivní dominantní mocnost, která se na mezinárodní scéně chová coby tříleté dítě, rozhodně nevypadá jako kandidát na zlepšení mezinárodní atmosféry.

Hluboce xenofobní čínská kultura absolutně nepřipravená uznat, že by vedle ní a společně s ní mohly existovat ještě nějaké jiné vysoké kultury, představuje mnohem větší problém, než jakým kdy bylo často velice naivní americké misionářství.

Stejně jako "nové americké století" trvalo ve skutečnosti nějakých dvacet let (1997-2017), také "čínské století" bude v praxi zřejmě mnohem a mnohem kratší, než jak si ho malují fanoušci nadcházející pekingské hegemonie.

Což ovšem ještě neznamená, že škody, které taková hegemonie ve zlomové době globální průmyslové civilizace na lidstvu i na planetě napáchá, nebudou nakonec ještě mnohem horší, než co zvládli tak báječně pohnojit Američané mezi roky 1945-2017.

0
Vytisknout
11353

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2019