Myslím, že by tomu tak být nemělo. I já jsem v životě určitě vypustil z úst spoustu zhovadilostí (jako na potvoru si teď na žádnou nevzpomínám, znáte to), myslím, že se to stalo každému z nás. I vrcholný politik či člověk aspirující na vrcholný politický post se toho může dopustit. Jsme všichni lidé chybující, a je to právě křesťanství - pan Fischer hovořil v Katolickém domě - které nás učí odpouštět. Jeden výrok by kariéru končit neměl, to je příliš kruté.

Jenomže odpuštění předchází pokání - v tomto případě omluva. Hodně hluboká, hodně upřímná a od srdce. Výrok vzít zpět, omluvit se za něj a uvést výrok správný: "ano, homosexuála bych ústavním soudcem jmenoval právě tak jako heterosexuála, na moje rozhodování by jeho sexuální orientace neměla nejmenší vliv". Měl by též říci, proč na debatě v Katolickém domě v Blansku mluvil tak jak mluvil (je tam několik dalších dost hrozných výroků). Publikovaná omluva, jako reakce nikoli bezprostředně na výroky, ale na to, že byly 13 dní po vyslovení vypuštěny do světa (https://www.facebook.com/PavelFischerOfficial/posts/1976072365981637), je polovičatá, nedostatečná a vnímám ji nikoli jako upřímnou omluvu za chybu, ale pouze jako snahu o uhašení požáru spalujícího jeho preference. Úsloví "posypat si hlavu popelem" je ze Starého zákona a je trefné tak jako mnoho dalších biblických moralit - musím si dobrovolně způsobit něco docela nepříjemného, aby mě bylo uvěřeno, že omluva byla upřímná a nikoli, dnešní mluvou, "píárková".

Mohu se mýlit, ale z výroku, omluvy-neomluvy, celého dlouhého proslovu v Blansku a opravdových "kontextů" (viz též zde: https://www.facebook.com/notes/michal-stan%C4%9Bk/o-tom-jak-jsem-dva-dny-cht%C4%9Bl-volit-p-fischera/10155110547568085/?hc_location=ufi) si tvořím názor, že výroky nebyly uklouznutím, ale autentickým vyjádřením postojů pana Fischera - bigotností patřící do devatenáctého století.

Je mně to líto, ale na druhou stranu: pořád ještě zbývají tři velmi dobří kandidáti.