Bodláky Václava Duška

Perný dny

9. 11. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut
Pozdní sběry nechtěného úspěchu zaznamenaly vystrčení hospodáři od napajedla moci. Oligarchičtí braši odmítli zaprášené programy, i roztodivné plačky u vědomí, že smělý nadutec nepatří do vedení partajního sboru; ona líná huba, holé neštěstí, drzá prořízlá přitahuje tragédie. Pokřiky spravedlivých hnidopíšků, k trvalému smíchu. Buzení starých kádrů i kádrováků mohou přinést nepovedené revoluce, úchylné agitace, vzpomínky na nechvalnou minulost. Plácání si jater, zapomenutí bohatýři, k ničemou kloudnému nevede. V ideologické nicotě odpočívají myšlenky těžkých kalibrů. Existuje záznam slavného projevu dělnického potentáta Jde o to. O co jde ale nyní?

Otázek milion, řešení v nedohlednu, opakují se stejné chyby – mládí vpřed! Známe historická fakta, kdy mladí vyučovali staré štědrými záhlavci, nadávkami, kopanci, i ostrou střelbou a věšením, známe mladé tupce, vzešlé z nedokonalé výchovy i chudoby. 


Mladí dravci loví nazdařbůh, mávají perutěmi, vznášejí se k oblakům, spoléhají na náhody, i mizivé znalosti. Opojení mocí přináší chorobu z povolání – závratnou vyhořelost. Vytroušené myšlenkové klenoty, a na věku nezáleží, zaneřádí pole dialogu. Tyto poklady už nesbírají ani trpaslíci z pralesa Ituri. Vezmeš lenivé nemehlo, dáš mu funkci a neštěstí je hotovo – volební kuličky mimo důlek, cíněnky rozkradeny.
 
Pamatuj, k radám netřeba mandátu. Ten dělá to a ten zas tohle a dohromady udělají nic. Heslem nezadržitelného pokroku jest odsoudit nemilosrdně minulost se vším všudy, kdo váhá může být nepřítel. Známé pitevny pěstují zášť a nenávist, kádrováci se přidržují znavené karavany a usrkávají krev slabším kusům. Napajedla moci vítají už nové výkonné hlavouny a zvídavé panímámy. 

City nechte stranou! Jde přece o to, jak vyrazit evropským přešlechtěným strukturám dech, a důkladně omráčit NATO, kde prý dlužíme zato, že můžeme patřit k současným těžkooděncům s ocelovými ptáky a ostrými bodáky. Válečná pole využívána mírovými podněty za přispění dodávek zbraní; obětí přibývá a strejci pověření k usmiřování bouřliváků tápají mimo hrací pole. 

U večeře mlaskáme a obrazovka ukazuje zemřelé hladem – nu, dokud žijeme, není zle… a všem nepomůžeš, a co jestli ty peníze tečou do věčně děravých kapes zbrojařů?! Výmluvy se najdou, otřeme mastnou hubu, dopijeme zrzavou vodu, a hajdy s mámou na kutě. Sny se dostaví později, růžové, jak jinak. 

Šušká se po nálevnách, že naše zaručeně čistokrevné socany zničila důsledná vyškolená parta z EU, neboť si naše drobotina moc vyskakovala a chtěla proniknout ke kormidlu dějin. Levobok se jaksi vyprazdňuje, opravdu, Karle Marxi. Na pravoboku také žádný nával, zoufalci majetku – držme se zlatého středu a básnivých snů, že přijde den a s ním blaho i nekonečné štěstí. 

No, vidíte, četli jste programy stran? Nečetli. Chyba. Čtu a přemýšlím, čtu a vymýšlím, čtu a žasnu, ani nehlesnu. Zelení sepsali program na přijatelné úrovni, ale zůstal nedůsledností zeleného bratrstva veřejnosti utajen – ke všemu se nedostávali zástupci brčálovníků na spravedlivé obrazovky, aby mohli voliče oslovit, kdosi je držel nenápadně od krkem, vypařili se z kotlů žurnalistických blafů, chyběl a chybí jim svatý apoštol zelený Joschka Fischer. 

Partajní hodiny odbily, partaje náhle pomřely. Perný dny nekončí, ale bývá i veselo, i když je, nastojte tomu, pridraho. Stane se a řičíte smíchy u pořadu, tvářícího se jako přímočará obžaloba režimu. V dokumentu pravda vypovídali dva hrdinové. Jeden dělal velitele zatýkacího vojenského komanda a převážel zadržené do věznic, ovšem dezertující vojáci se vozili i do psychušek k převýchově, kdo zažil, nezapomene. 

Narcis konal, kdyby prý nekonal, skončil v Sabinově – kdo prý páchá zlo, aby pouze přežil, je horší toho, kdo zlu slouží z přesvědčení. Netřeba soudit, zvláště v době demokratického růstu. Druhý synek důstojníka a prověřené matky prchnul do Polska, tam zadržen o odsouzen na dva roky – nemít dokonalých rodičů, skončil hůře. Ti dva mohli dojmout leda kačera Donalda, velmi se podobali partyzánům, co chodili do škol a masírovali děti příběhy často pohádkovými; milí kádrováci, ideologičtí zázraci, od profesora Goebbelse máte za pět, šotkové. Musíte se ještě mnoho učit! 

Lež nemá krátké nohy – nepodléhejte pohádkám. Kdo nemívá velká očekávání, nemusí mít strach z propadu. S rypákem obráceným k nebesům pohovořil doveda o havířské šlechtě, která proplouvala režimními kanály bez problémů a s kapsami naditými penězi – bože, proč nelze čudlu nechat sfárat na předek, podarovat ho bagem a nechat rabovat uhlí nebo rudu. 

Co bylo, částečně víme, co žijeme, to nám snad neuniká, co bude, jest ve hvězdách, možná v krasohledu. Nepřehledná hemžení jsou pokrokem k závisti. Seveřanům se vyplácelo pohřebné, protože žili pod nebesy naplněnými jedy – a dnes, ale nestrašte, u nás máme čistý vzduch k zalknutí. Jo, kde se dobře vaří, tam se dobře daří, i kverulantům. Starý si stěžuje, mladý se raduje. Podřipský kraj žije relativně svobodně. 

Volnost volným, rovnost bez rovnostářství, bratrství lidem dobré vůle.

0
Vytisknout
10744

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2017