Václavu Klausovi: Vaše názory jsou nekonsistentní

10. 11. 2017 / Tomáš Korda

Adresováno panu exprezidentu Klausovi a jiným postkomunistickým hecířům českého národa

Vážený pane profesore Klausi, s Vaší existencí jsou spojeny dvě myšlenky či spíše, abychom to nepřeháněli, dva názory. Vaším prvním názorem, který si nárokuje mít obecnou, světovou platnost, neboli Vaším prvním světonázorem je, že stát má být co nejmenší. Neboť jedině minimální stát s co nejomezenějším polem své působnosti vyklidí co největší prostor, který pak může zabrat (volný) trh. Jestliže u Vás platí tržní směna za výsostnou sférou lidské svobody, pak Váš první světonázor zní: méně státu, více svobody.

Váš druhý a postupem času stále výrazněji vystupující světonázor je takzvaný euroskepticismus. Doufám, že ani tento názor jsem Vám nepřiřknul neprávem.

A teď, kde je problém. Samozřejmě v tom, že nedává rozum, aby v jednom (Klausově) rozumu byly přítomny oba tyto názory. Anebo jejich přítomnost v jenom rozumu empiricky možná je, čehož jste sám důkazem, avšak za cenu suspenze rozumu. Proto budeme raději místu, kde se vyskytují takové názory, říkat hlava. Proč jejich sídlem je hlava a nikoli rozum, má důvod v tom, že oba názory vedle sebe leží lhostejně, tedy bez zjevné snahy rozumově promýšlet jejich provázanost a logickou sounáležitost.

Namítnete ale, že máte přece rozum, protože Evropská unie se přeměňuje v děsivý superstát neboli federaci zla a ta, jak každý musí uznat, představuje nesrovnatelně větší ohrožení svobody než národní stát. Ano, přesně tak! EU vskutku může velmi dobře zatočit s volným trhem, zvláště pak se současnou podobou volného trhu, kde na jedné straně stojí servilní národními státy a na straně druhé kapitál, kde první si mezi sebou konkurují a před kapitálem se předvádí jako prostitutky před milionářem. Ano, této hře zostuzující čest (sic!) národních států, může EU zamezit. EU jako jediná může národní státy doslova vykoupit z jejich potupné pozice. Přinejmenším potencionálně právě toho je EU schopna. Avšak ne jinak než svou přeměnou v to, co byste označil za obludný superstát.

Proč jste tedy, pane Klausi, proti povstání této obludy z popela vyhořelých národních států, když jen ta je může vykoupit. Nejspíše proto, že jste jako všichni zastánci minimálního státu uvězněn v logice právě tohoto, tedy národního státu. Sice ho ve jménu trhu alias svobody chcete co nejméně, ale přesto ho pořád ještě chcete. Bojíte se být konsekventní dotáhnout věci až do svého konce, tedy minimalizovat národní stát až na dno, až do jeho úplného znicotnění. Ale úplné znicotnění národního státu není ve skutečnosti nic jiného, než pouhopouhé uvědomí jeho už jsoucí nicotnosti. Nemusíte se tedy vůbec bát, pane Klausi, že by Vám Váš národní stát chtěl někdo ničit, natož pak Evropská unie, protože zničený už je. Jak chcete bojovat proti Babišovi na národní úrovni? Abyste se tedy přestal bát, stáčí vyjít s Vaší „myšlenkou“ minimálního státu až za její obzor, tj. jít za hranice logiky národního státu. Což znamená myslet, protože myslet znamená překračovat myšlenkou jí samou stanovené hranice. Kdysi se tomu říkalo dialektika.

Takže myslet znamená dát Evropské unii šanci, aby dokonala to, co Vámi zbožštěný volný trh dokonat nechce a nemůže. Jen politicky lze totiž dokonat to, co ekonomicky dokonat nelze. Jen EU může stvrdit to, co se objektivně (ekonomicky) již dávno stalo skutkem. Totiž bezvýznamnost jednotlivých národních států. Jen EU může představovat sebeuvědomění národních států. Jen v ní si mohou národní státy uvědomit svou vlastní objektivní nicotnost. Jen v ní je tato jejich nicotnost zároveň překonána.

Ale Vy, pane Klausi, této sebereflexi národních států svým nacionalismem bráníte. Váš nacionalismus je tedy čistě účelový, neupřímný, instrumentální. Jste nacionalistou jenom proto, abyste mohl spojit ony Vaše dva světonázory: minimalistický stát čili maximální trh a euroskepticismus. Jste nacionalista a milujete svůj národ ne prostě proto, že ho milujete, ale protože tento národ nemůže jiný než minimální stát. Nemilujete národ, ale jeho minimální stát. Vaše láska k národu je falešná, protože pouze zakrývá Vaši lásku k volnému trhu, lze-li se tedy k fetiši vztahovat po způsobu lásky. Instrumentální nacionalismus je tedy Vaším soukromým rozumem, kterým oba Vaše světonázory sjednocujete.

Přestože Vám tedy nelze upřít rozum, nelze si zároveň u Vás nevšimnout jisté ztráty smyslu pro rozum. Tento rozum jiný než ten, který vlastníte, je to rozum, který nelze vlastnit, ale pouze poznat. Pokud byste tento objektivní rozum poznal, musel byste cítit, že díky Vašemu nacionalismu nenacházíte zrovna v komfortní situaci. Zdola Vám Váš národní stát kolonizuje volný trh (viz Babiš apod.) a shora na Vás útočí Evropská unie a bombarduje Vás nesmyslnými příkazy, že máte udělat to a pak zase to (viz kvóty apod.). Vskutku nevděčná pozice. Jako ta, ve které se u Freuda nachází ego (Já), které je zdola vábeno pudy (id) a shora šikanováno zákazy - to přece nesmíš dělat (Nadjá). Viz migrační krize, kdy z jedné strany nás pud nabádá, abychom si dál užívali a nedovolili migrantům krást nám naši slast, a kdy z druhé strany proti podlehnutí těmto svodům vystupuje Nadjá v podobě EU, že prý není morální, co děláme, že to jsou přece lidé a musíme přijmout svůj díl zodpovědnosti. Vskutku nezáviděníhodná pozice pane exprezidente národního státu.

Ne že bych snad s Vámi soucítil, ale spíše protože jsem Váš spoluobčan, Vám a všem Vám podobným nacionalistům a vyznavačům tohoto soukromého rozumu věnuji tyto věty, které nemají jiný smysl než tvořit kontext následujícího Kafkova aforismu:

„Má dva soky: První ho svírá zezadu, odkud vzešel. Druhý mu překáží v postupu vpřed. Bojuje s oběma. Vlastně mu ten první pomáhá v boji s druhým, neboť ho tlačí dopředu a zrovna tak ten druhý mu pomáhá v boji s prvním; neboť ho přece tlačí zpátky. Ale tak je tomu jen teoreticky. Neboť nejsou tu jen ti dva sokové, nýbrž i on sám, a kdo vlastně ví, co on zamýšlí? Rozhodně sní o tom, že jednou v nestřeženém okamžiku – to by ovšem musela být noc, tak temná, jak žádná ještě nebyla – vyskočí z bojové linie a za své bojové zkušenosti bude ustanoven soudcem nad dvěma soky, kteří spolu bojují.“

Nezbývá mi tedy, pane exprezidente, než věřit, že se stmívá a nastává temná noc, jaká tu ještě nebyla, a Vás v ní popadne sen vyskočit z bojové linie. Proč totiž bojovat prohrané bitvy, když můžete být Evropan. Evropan není ten, kdo se nikdy ve své naivitě bruselské obludy nebál, ale ten, kdo se ji bát přestal, protože si uvědomil, že jedině jako Evropan stojí nad ní.

0
Vytisknout
3572

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2017