Mlčící většina se ozvala

10. 11. 2017 / Boris Cvek

S určitým pobavením jsem dnes v polední publicistice na Radiožurnálu poslouchal vzrušenou debatu mezi poslanci Koníčkem (KSČM) a Benešíkem (KDU-ČSL) o tzv. církevních restitucích. Benešík naznačil, že kardinál Duka snad napsal Okamurově straně SPD pochvalný dopis za to, jak se tato strana hlásí ke křesťanství. Ať už je to pravda, nebo není, vzpomněl jsem si na kardinálovo přání, aby se ve volbách ozvala tzv. mlčící většina. Ano, ozvala se… je to ta drtivá většina obyvatel ČR, která musela mlčet, když se schvalovaly tzv. církevní restituce pomocí nikým nevolené strany LIDEM.


Zdanění či nějaké napravení tzv. církevních restitucí slibovala ČSSD už před volbami v roce 2013, dlouhodobě tuto agendu podporuje také ANO. K tomu připočtete SPD a komunisty. Proč se tedy v minulém volebním období v této věci nic nedělo? Protože KDU-ČSL byla ve vládě. Dnes ve vládě být nechce (navzdory přání svého velmi úspěšného hejtmana Čunka). Demokraté předhodili ANO Okamurovi a komunistům a tahle pohodlná většina (ANO s KSČM a SPD mají 115 mandátů – se socialisty 130) začne dělat politiku, po které lid prahne. Preference zaručeně porostou a s nimi také legitimita. Národ si řekne: tohle jsou konečně demokraté, protože dělají to, co chce (mlčící) většina. A vůbec bych se nedivil, kdyby se k tomu nakonec přidali i piráti.

Benešíkovo heslo „co bylo ukradeno, to musí být vráceno“, zní po Klausově amnestii/abolici, po zkušenostech s bezprávním státem, jaký tu máme, v uších lidu zřejmě dost směšně. Tohle nepíšu proto, že bych byl proti tzv. církevním restitucím (rozhodně jsem ale proti způsobu, kterým prošly Sněmovnou a který z nich dělá vodu na mlýn pro populisty), píšu to proto, abych popsal stav, ve kterém se nacházíme. Pokud v tomto stavu chce někdo zabránit lavině, která se na nás bude valit v podobě spojenectví ANO s SPD a komunisty, musí jít s ANO do vlády a dát si takové podmínky, které SPD a komunisty odstaví od moci. Jinak to nepůjde.

Milým vedlejším produktem stabilní, většinové vlády na půdorysu KDU-ČSL, ČSSD a ANO by bylo (kromě kontinuity vládnutí) také odstavení prezidenta zpět do ceremoniální role. Pokud se totiž budou prezidentské volby konat v atmosféře, v níž lidé budou vnímat prezidenta jako klíčového politického hráče, nemůže současnému prezidentovi asi nikdo konkurovat.

Někdo může namítnout, že by to byla sebevražda ČSSD a KDU-ČSL. Ale ty strany jsou už nad hrobem bezvýznamnosti. U KDU-ČSL vzhledem ke zmiňovanému postoji Čunka lze možná čekat, že by vládní angažmá v objetí s Babišem ani preferencím nemuselo moc uškodit – rozhodně ne v moravských baštách. Ale tak jako tak… tyto strany by mohly aspoň naposledy před svým zánikem zachránit demokracii. Porazit Babiše v příštích volbách by pak byl úkol pravice. A to je, bohužel, při pohledu na současnou pravici mnohem beznadějnější vyhlídka.

0
Vytisknout
8509

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2017