Memento 11. listopadu

11. 11. 2017


11. 11. 1918 v 11 hodin skončila Velká válka. Je to dneska přesně 99 let, kdy pro miliony vojáků skončilo utrpení v zákopech, v zimě, často hladu, za nesmyslných útoků, někdy strašné nudy, vší, krys, blech, nemocí a všudypřítomné smrti, píše Lukáš Šlehofer.

Někdo tvrdí, že historie je učitelkou života, někdo, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Já patřím k těm, kteří se chtějí nad historií zamýšlet a hledat v ní příběhy, které pro nás mohou být inspirací nebo mementem.


V příběhu velké války vidím jedno klíčové memento pro dnešní dobu. Svět před první světovou válkou byl světem globalizace světové ekonomiky a v důsledku toho růstu rozdílů mezi držiteli bohatství a těch, kterým se nedostalo. Vyústěním tohoto procesu byl růst strachu. Ten se pak přetavil v nenávist a hledání ideologií a vůdců, kteří lidi před jejich strachy ubrání. Na konci celého příběhu bylo 10 milionů padlých vojáků, 8 milionů mrtvých civilistů a další miliony mrtvých v občanské válce v Rusku a miliony těch, kteří podlehli epidemii španělské chřipky.

I my žijeme ve světe globální ekonomiky. I my žijeme ve světě, kde je radikálně nerovnoměrně distribuováno bohatství a to jak v rámci celého světa, tak v rámci jednotlivých států a společností. I naším světem obchází strach a nedůvěra.

Otázka, která dnes leží na stole s obrovskou palčivostí zní, zda se dokážeme ohlédnout za naší dějinnou zkušeností a říct si, že Verdun, Sommu, Dolomity a další místa neuvěřitelné lidské krutosti a nesmyslné smrti celé generace mladých lidí nebudeme opakovat.


Zdroj ZDE 

0
Vytisknout
4352

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2017