3. 12. 2014
Až dvě třetiny pozemského uhlíku se možná skrývají v jádru planety. Tvrdí to nový model, který ovšem i jeho příznivci označují za "provokativní a spekulativní".
V článku připraveném tento týden k vydání v Proceedings of the National Academy of Sciences autoři tvrdí, že karbid železa Fe7C3 v příslušných podmínkách odpovídá hustotě a rychosti šíření zvuku v jádru planety. Pokud je tento model korektní, může pomoci vysvětlit pozorování, která činila výzkumníkům potíže po celá desetiletí.
Prvním z autorů je Bin Chen, který většinu práce provedl na University of Michigan, než výzkum převedl na University of Hawaii v Manoi. Hlavním výzkumníkem projektu je Jie Li, profesor na University od Michigan, katedře Země a environmentálních studií.
"Model vnitřního jádra z karbidu je kompatibilní s existujícími kosmochemickými, geochemickými a petrologickými omezeními, ale tato provokativní a spekulativní hypotéza stále potřebuje další testování," říká Li. "Pokud obstojí v různých testech, z modelu by vyplývalo, že až dvě třetiny planetárního uhlíku jsou ukryty centrální sféře, což ji činí největší zásobárnou uhlíku na Zemi."
Nyní je široce přijímána hypotéza, podle níž je zemské jádro složeno z krystalického železa ve slitině s malým množstvím niklu a některými lehčími prvky. Nicméně seismické vlny nazývané S vlny se jádrem šíří zhruba poloviční rychlostí, která by odpovídala železné slitině za relevantních podmínek.
Někteří výzkumníci to vysvětlují přítomností kapaliny a zpochybňují hypotézu o tom, že je jádro v pevném skupenství. V nedávných letech byl deficit vysvětlován přítomností různých lehčích prvků, včetně síry, uhlíku, křemíku, kyslíku a vodíku.
Nedávno se předním kandidátem na vysvětlení vlastností planetárního jádra stal karbid železa. Umožňuje udržet hypotézu o pevném jádru a současně vysvětluje rychlost šíření S vln.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse