DĚSIVÉ SVĚDECTVÍ:

Co prožili čtyři lidé čtyři dny ve Středozemním moři, poté, co piráti potopili jejich loď

3. 12. 2014



Jon Snow: Přijíždějí po desetitisících, riskují všechno, navzdory tomu, že je zimní období a špatné počasí. Přistěhovalci se stále ještě snaží dostat se na pobřeží jižní Evropy. Snaží se uniknout zoufalé situaci ve svých domovských zemích. Je to nebezpečná hazardní hra. Podle Úřadu pro uprchlíky OSN zahynulo v nebezpečném Středozemním moři letos nejméně 4000 lidí. Cesta přistěhovalců začíná v často nepevných lodích v Libyi a v Egyptě. Doufají, že se jim nějak podaří bezpečně doplout do Evropy.

Za okamžik, příběh jedné ženy a tří mužů, kteří přežili opravdu strašlivé ztroskotání. Nejprve nám vysvětlí Matt Frei, proč přijíždějí do Evropy a před čím prchají.

Matt Frei: Teď by mělo být roční období, kdy připlouvá uprchlíků málo. Protože je zima a ve Středozemním moři je špatné počasí. Ale není tomu tak. Počty uprchlíků jsou stále velmi vysoké. Jsou to rekordní počty. Letos se pokusilo přeplout Středozemní moře 165 000 lidí, dvakrát tolik než loni. Více než tři tisíce lidí zahynuly. A to jsou jen ti lidé, o kterých víme. Jsou to opravdu rekordní čísla. A nejsou důsledkem vstřícnost italského námořnictva při zachraňování lidí. Nejsou důsledkem touhy těchto lidí pracovat v Evropě. Jsou důsledkem válek a konfliktů především na Blízkém východě. Proto lidé přicházejí.

Film:

Jestliže prcháte z Blízkého východu nebo z Afriky do bezpečí Evropy, přijíždíte často na takovýchto gumových člunech. Toto je přecpaný gumový člun nedaleko italského pobřeží, natočený minulý týden. Osoby v tomto člunu měly štěstí, protože narazily na loď italské pobřežní stráže. Avšak italské pohraniční stráže už od nynějška nebudou vyhledávat přistěhovalce a zachraňovat je z vratkých člunů. Jmenovalo se to Operace Mare Nostrum a bylo to kritizováno, že to prý vyvolává pobídky pro přistěhovalce, aby se do Evropy vydali. Operace bude nahrazena daleko omezenější akcí z Evropské unie, nazvanou Operace Triton. Tato nová operace má přistěhovalce od cesty do Evropy odrazovat.

Zima je obyčejně ročním obdobím, kdy přichází přistěhovalců málo, avšak nikoliv letos. Počty přistěhovalců jsou stále ještě velmi vysoké. Protože důvody pro útěk ze Sýrie, z Iráku, z Egypta, z Libye či z Eritrey se nezměnily. Změnila se ale politická atmosféra uprostřed Pevnosti Evropa. Přistěhovalectví se stalo toxickým slovem. Zvýšilo podporu pro protiimigrační politické strany po celém kontinentě a přesvědčilo vlády, aby hledaly alternativní řešení. Nejnovější má být zabránit uprchlíkům, aby nastoupili do člunů, uzavřít je do táborů v zemích původu a zkoumat jejich žádost o přistěhovalectví, než se dostanou do Evropy. Je to drastický pokus omezit ty počty a zvládnout problém na druhé straně Středozemního moře. Avšak není realistické například, že by bylo možno založit tábory v Libyi, která je uprostřed občanské války. A jestliže jsou uprchlíci natolik zoufalí, že se vydávají na moře, budou dostatečně zoufalí i na to, aby uprchli z táborů.

Vyhlídky jsou děsivé a není v dohledu žádné řešení. Počty jsou obrovské. Jen před válkou v Sýrii uprchly tři miliony osob. Uvnitř Sýrie je bez přístředí 10 milionů lidí. Z těch se také mohou stát uprchlíci. Jen malý počet těchto lidí se pokusil překročit Středozemní moře a najít útočiště v Evropě. Něco se musí stát a možná půjde prověřovat uprchlíky v existujících uprchlických táborech. Ale není možné prověřovat pro imigraci lidi v táborech, kde probíhají boje. A zoufalství těchto lidí je tak obrovské, že se budou snažit dostat se do Evropy za všech okolností.

Hovořili jsme se čtyřmi z 11 osob, které přežily katastrofu jednoho člunu letos v září. To se stalo v době, kdy se italské námořnictvo ještě snažilo lidi lovit z vody. Nyní to už italské námořnictvo nedělá a dovedete si představit, jaká je realita teď. Dívejte se:

6. září letošního roku se vydalo pět set lidí na lodi přes moře z malého přístavu v Egyptě. Každý z nich zaplatil za cestu 2000 dolarů. Většina z nich prchala před válkou v Sýrii a v Gaze. Po čtyřech dnech na moři do nich záměrně narazila loď, která patřila pašerákům lidí přes moře. V 15 hodin se loď, na níž bylo těch 500 lidí, převrhla. Z 500 lidí na palubě jich přežilo jen 11, včetně jednoho nemluvněte.

Hovořili jsme se čtyřmi z nich. Doaa, 19 let, uprchla před válkou v Sýrii. Šukri, Abdul a Mohamed z Gazy. Zotavují se nyní v Řecku. Toto je jejich příběh o tom, jaké to bylo, být opuštěn uprostřed Středozemního moře po čtyři dny a tři noci.

Doaa: Seděla jsem na horní palubě lodi a viděla jsem všechno. Stalo se to všechno přede mnou.

Šukri: Za dvě hodiny jsme viděli, jak k nám pluje loď. Zezadu do nás narazil.

Doaa: Báli jsme se, tak jsem si nasadila záchrannou vestu a držela jsem se svého snoubence za ruku.

Šukri: Loď se postavila do pravého úhlu a napůl se potopila do vody.

Doaa: Trvalo to jen pár okamžiků. Vrazili do nás schválně.

Šukri: Poslední, co jsem slyšel, bylo, jak mě volá manželka: Šukrie! A dcera volala: Tatínku! Pak už nevím, co se dělo...

Doaa: Můj snoubenec mi pustil ruku. Museli jsme se pustit, protože jsme byli pod vodou. Potom jsem...

Šukri: Kéž bych býval pro ně mohl něco udělat. Ale nemohl jsem. Nemohl...

Abdul: Na hladině se začaly vynořovat mrtvoly. Kontrolovali jsme obličeje. Tu scénu si nedovedete představit.

Doaa: Plavala jsem v bezvědomí na vodě. Někdo na mě mluvil, ale nebyla jsem schopná odpovídat. Byl to můj snoubenec. Snažil se mě probudit. Na chvíli mě opustil a pak se vrátil. Měl nafukovací záchranný pás pro děti. Nafoukl ho a dal mi ho. Dala jsem si ho na sebe a padla jsem dozadu.

Abdul: Jeden můj kamarád po dobu tří dnů ležel na mrtvole, aby nespadl do vody. Spal na mrtvole, protože neměl záchrannou vestu. Ale po třech dnech ho lidi začali odstrkovat kvůli zápachu.

Doaa: Ke mně připlaval jeden starý pán. Dal mi nemluvně, které se jmenovalo Malak, Bůh ji požehnej! Řekl mi, že mi svěřuje život své vnučky. Řekl: "Ostatní členové její rodiny jsou mrtví a já už to taky dlouho nevydržím." Řekla jsem, "Dejte mi ji!" A ve vodě jsem ji objala. Pak ten dědeček umřel.

Abdul: První den přežilo devadesát lidí. Dvě byly těhotné ženy. Tři starci a asi 10 dětí. Ale po setmění už nás bylo jen třicet.

Doaa: Můj snoubenec byl se mnou, když jsem převzala to nemluvně. Byl vedle mě. Ale pak i on začal mít potíže. Už to nemohl vydržet. Možná nemohl vydržet zimu? Měl žízeň a byl unavený. Protože jsme ve vodě přišli o šaty. Ve středu ráno začal mít halucinace. Byl unavený a já jsem se dívala, jak se jeho duše připravovala na odchod. Snažila jsem se ho utěšovat, ale on nemohl... On nemohl...

Co mě především zničilo, bylo dívat se na Bassema, jak umírá.

Abdul: Někteří mladí muži si sundali plovací vesty, aby se utopili. Už to nemohli vydržet. Lidi zešíleli. Měli halucinace, jak jdou do kaváren a do hotelů. Volali maminky a tatínky.

Matt Frei: Uprostřed tohoto šílenství k Doze připlavala žena a požádala ji, aby se postarala i o její nemluvně. Takže poté, když viděla, jak její snoubenec umírá, se začala uprostřed moře devatenáctiletá Doaa starat o dvě nemluvňata.

Doaa: Plakala a řekla mi: "Svěřuju ti své dítě." Nemohla jsem to odmítnout, vzala jsem to nemluvně. Vzala jsem ho do náruče. A tak jsem měla dvě nemluvňata jedno na každé straně záchranného kruhu. Z těch dvou dětí se mnou jsem si brala sílu. Byly mi dány do ochrany, byly mi svěřeny. Chtěla jsem, aby přežily... Modlila jsem se za ně a hrála jsem si s nimi, abych je udržela při vědomí.

Mohamed: Našel jsem ve vodě syrskou dívku s dvěma nemluvňaty. Viseli všichni tři na záchranném kruhu.

Doaa: Slyšela jsem někoho, jak volá z dálky. Byl to Palestinec Mohammed.

Mohamed: Požádala mě, abych u nich zůstal, protože byli sami. Ty děti nebyly její. Svěřily jí je jejich umírající matky.

Doaa: V pátek už byli skoro všichni lidé v moři mrtví. Začínali mi umírat před očima. Začala jsem rukama odstrkovat mrtvoly, abych dosáhla na živé lidi.

Začalo se stmívat a najednou se objevily dvě velké lodě. Chtěli jsme k nim plavat, ale ty lodě byly příliš daleko.

Mohamed: Řekl jsem jí, ať zůstane, kde je, a že, pokud to Bůh dopustí, poplavu k těm lodím a požádám o pomoc.

Doaa: Zase jsem osaměla s těmi dvěma nemluvňaty. Moře bylo děsivé a vlny vysoké.

Mohamed: Když jsem doplaval k té lodi, byla tma, přicházela noc. Volal jsem "Pomozte mi! Pomozte mi!" Přijeli pro mne v malém člunu. Řekl jsem jim, že v moři je dívka s dvěma nemluvňaty a další lidi.

Doaa: Začala jsem volat a oni mě slyšeli. Dlouho mě ve tmě nemohli najít. Vzali první nemluvně a pak se pro mě vrátili. Řekla jsem jim, že tu je ještě jedno nemluvně. Muž řekl "Bravo!" usmál se a vzal to dítě. Cítila jsem ulehčení, protože se mi podařilo je ochránit.

Matt Frei: Jedno z nemluvňat, které Doaa zachránila, později v nemocnici zemřelo na selhání srdce. Mrtvoly Šakriho manželky a dětí se stále pohřešují. Mnoho dalších mrtvol vyplavilo moře v Libyi. Šukri, Rafi a Hila uprchli před boji v Gaze. Doaa a její snoubenec Bassam chodili do školy, když válka v Sýrii obrátila jejich život naruby. Nyní jsou bez státní příslušnosti a spoléhají na pomoc neznámých lidí. Musejí přežít, s tím, co zažili, po zbytek svého života.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6473

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2014