USA mají svých "deset let". Putinský režim je už nemá

Za vlast a za ropu

4. 12. 2014 / Karel Dolejší

Analytici prognózují, že navzdory cenové válce s ropným kartelem OPEC produkce ropy v USA napřesrok opět mírně stoupne ZDE. Nárůst by se podle nich měl pohybovat v rozmezí 600 000 - 1 000 000 barelů ropy denně. To není mnoho, ale srovnatelný přírůstek při stagnující poptávce rozhodl letos o rekordním poklesu ceny "černého zlata". Prognóza tedy naznačuje, že pokles by měl pokračovat - a státy závislé na vysokých cenách ropy čekají ekonomické problémy.

Sečinův teorém

Šéf společnosti Rosněfť v rozhovoru pro Die Presse prohlásil ZDE, že Spojené státy mají nyní před sebou díky technologii hydraulického štěpení deset let. Nejpozději poté se surovinová základna vyčerpá a éra nízkých cen vyvolaná mírnou nadprodukcí skončí, patrně definitivně. To je realistický scénář a je možno se Sečinem v zásadě souhlasit. Potíž je ale v tom, že Rusko v současné podobě při nízkých cenách ropy deset let před sebou nejspíše nemá. A poté se mu sotva podaří udržet současný objem těžby. Pokud budou ceny ropy nadále třeba jen stagnovat, ruská ekonomika a s ní i státní příjmy se záhy ocitnou v chronických problémech. Po nějaký čas může deficit pokrývat kombinace nahromaděných rezerv a inflace. Ale deset let nikoliv.

Ještě než bývalý ministr financí Alexej Kudrin v roce 2011 kvůli nesouhlasu s extrémním nárůstem výdajů na zbrojení odešel do nevládního sektoru, varoval, že ruská ekonomika nemůže pokračovat po trajektorii z prvního období Putinova prezidentování, protože tento rozvojový model vyčerpal své možnosti. Kudrin v žádném ohledu nevěštil z kávové sedliny současnou cenovou krizi na trhu s ropou, zabýval se pouze stávajícími trendy. To co měl za zřejmé před několika lety se kvůli propadu cen a sankcím uskutečňuje mnohem rychleji, než si mohl kdysi představit.

Teorém seniorky Blažkové

V Česku je ovšem v oběhu kromě jiného "alternativní" vysvětlení, podle nějž USA prý stojí ekonomicky před bankrotem (pověsti o nahrazení dolaru zlatým rublem vynechávám), kdežto Rusko čeká v globální ekonomice s nedostatkem zdrojů růžová budoucnost. Může být, že alespoň druhá polovina vyprávění se po roce 2025 přinejmenším z části vyplní. Problém však spočívá v tom, že současný ruský režim předpokládaných deset let nemusí vydržet. Ekonomicky ani politicky.

Únik kapitálu a nedostatečný přístup k západním úvěrům, který podvazuje (hypotetickou a vytouženou, i produkce automobilů letos klesla o 6%) renesanci ruského průmyslu, by mohl kompenzovat stát - kdyby ovšem měl peníze z exportu energetických surovin, na které je zvyklý. Jenže Rusko dnes potřebuje k pokrytí i jen běžných vládních výdajů cenu kolem 106 dolarů za barel ropy - a uralská ropa právě sešplhává někam na 60.

Výměna padouchů?

Tak se ve scénáři, který s vážnou tváří tvrdí, že Američané prý chtějí válčit, protože jim ekonomicky údajně nic jiného nezbývá, mění osoby a obsazení. Za předpokladu udržení mírného převisu globální nabídky ropy nad poptávkou po několik příštích let je to Rusko, nikoliv Spojené státy, kdo se kvůli závislosti na petrodolarech brzy ekonomicky neudrží. A pokud má být, jak příběh tvrdí, černá ekonomická perspektiva důvodem k válce - řekněme ve stylu úvah císařského Japonska v roce 1941 - pak je to také Rusko, kdo bude chtít válčit. Nikoliv Američané. Ti mají příštích deset let i jiné možnosti. (Co pak, to je zase jiná historie...)

Popravdě řečeno, zmíněný scénář zjednodušuje a nic není tak prosté, aby to bylo možno malovat výhradně v černobílých odstínech. Po řadě spekulací o možných kandidátech na nového amerického ministra obrany dochází k nominaci Ashtona Cartera. Tento dobrý muž v roce 2006 spolu s Williamem Perrym vyzýval k invazi do KLDR ZDE. Jinší sekáč než bývalý ministr Hagel, vietnamský veterán, který nastoupil do funkce s cílem definitivně uzavřít válku v Iráku. Osoby, jejichž anální erotická představivost je pevně spojena s představou bombardování, začínají vrnět blahem. Američané sice válčit nemusejí, ale to samo o sobě ještě neznamená, že s takovým ministrem také válčit nebudou. Poslední překážkou v rozletu chickenhawků z Obamova nejbližšího okolí zůstává předseda sboru náčelníků štábů generál Martin Dempsey. Jeho mandát vyprší 1. října 2015.

Na druhé straně je to opravdu Rusko, nikoliv USA, kdo napřesrok zvyšuje výdaje na zbrojení o třetinu ZDE. Ukrajina, která je napadena, vydává na zbrojení 0,8% HDP. Rusko se naproti tomu v roce 2015 vyšplhá na úroveň 4,2% HDP. Pokud vám z uvedených dat není na první pohled jasné, že "fašistická" Ukrajina má agresívní úmysly vůči sousedovi, kdežto Rusko chce mír, podléháte nejspíše mainstreamové propagandě. (Americké výdaje na zbrojení se mají podle Congressional Budget Office ZDE kvůli sekvestraci a a zákonu o rozpočtové kontrole v roce 2023 dostat na úroveň 2,8% HDP.)

Diverzifikace ≠ závislost na USA

Co si mohou Češi z prognóz mezinárodních expertů odnést? Možná to, že opravdu nedává smysl snít o dovozu energetických surovin ze Spojených států. Než by totiž příslušné infrastrukturní projekty byly dobudovány, americká produkce už začne klesat.

To ovšem neznamená, že se lze riskantně spoléhat na nestabilní Rusko. Diverzifikace dodávek podporující nezávislost na "energetické zbrani" Kremlu rozhodně smysl dává; jen v ní logicky nemohou figurovat američtí dodavatelé.

Kromě toho je třeba patřičně ocenit teorie prorokující, že "úpadkové" USA sebou údajně strhávají svět do záhuby. Navzdory obrovským a neradostným problémům, které zemi za velkou louží sužují, čirou bezvýchodnost v letech bezprostředně následujících hledejte poněkud jinde než ve Washingtonu. Tamní úpadek je pomalý a pozvolný a pokud jde o reálnou ekonomiku, chybí důvod očekávat náhlé zvraty. S rentiérskými ropnými ekonomikami se to ovšem má poněkud jinak.

Abych nezapomněl, z analýzy jsem zde, aniž bych je sebeméně považoval za nedůležité, vynechal vážné environmentální dopady těžby energetických surovin technologií hydraulického štěpení, na níž je krátkodechá druhá kariéra USA coby ropné velmoci založena. A dále, výšeuvedené platí za jinak stejných podmínek. Vyhlídky by mohla značně zkomplikovat další finanční krize, kterou během příštích deseti let - opatrně řečeno - rozhodně nelze vyloučit.

0
Vytisknout
7026

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2014